29. prosince 2015

Vykecávání | Jak je důležité dát si občas pauzu


Někteří z vás si jistě všimli, že jsem poslední půl rok nebyla tak aktivní (pokud jste si toho nevšimli - dělejte jako bych nic nenapsala :D). Důvodů je hodně, mohla bych se vymlouvat na nedostatek času, ale já se vymlouvat nechci a na rovinu vám vysvětlit co a jak. 

Je to přes dva roky, co jsem začala blogovat a nebudu tvrdit, že se to už nestalo mojí neodmyslitelnou částí. Stalo a já si tímto článkem rozhodně nechci stěžovat a bědovat nad tím, jak je těžké být bloger. I přesto jsem se právě tyhle prázdniny dostala do fáze, kdy mi přišlo, že už z toho nemám takovou radost jako dřív. Z něčeho, co jsem milovala se totiž postupem času začala stávat povinnost. Blog tak přestal být místem, kam si chodím odpočinout, ale stal se tím, co ještě MUSÍM udělat. Začalo mi docházet, že se to odráží i na tom, jak píšu a všechna ta energie, kterou jsem při psaní dřív cítila, byla najednou pryč. 

Tak nastalo to, že jsem každý článek odkládala, dál se nervovala, že už by měl být hotový a při čtení jakékoliv knihy přemýšlela nad tím, že bych číst neměla a měla bych dohánět resty. Tohle odkládání vedlo samozřejmě k tomu k čemu vede každé odkládání - všechno se začalo nabalovat a já už nevěděla, jak z toho ven. Navíc mi to zkazilo i požitek ze čtení a já si tak neužívala ani to. Naivně jsem čekala, že tahle moje krize/blok/říkejte-si-tomu-jak-chcete brzo přejde a já zas budu mít chuť a energii psát jako dřív. To bohužel stále nepřicházelo, až jsem si řekla DOST! Takhle to dál nejde a dala si na čas od všeho pauzu. 

Blogování jsem rozhodně nechtěla ukončovat a nijak na to upozorňovat, prostě jen zkusit, jestli aspoň malá pauza nezafunguje. Blog jsem se snažila nadále udržovat aspoň při životě a sama jsem se zamýšlela, jestli to nadále má cenu.  Přestala jsem sbírat přečtené stránky jako pokémony a četla jenom, když jsem měla vážně chuť a náladu. Jak jsem doufala, přišla jsem na to, že mi to opravdu chybí a tak jsem začala promýšlet novou strategii návratu. Zjistila jsem, že se musím vrátit k samotnému prvopočátku, dělat to pro vás, ale zároveň i pro sebe. Přestat se snažit dohnat ostatní a nasadit si své vlastní tempo. Přestat se stresovat a brát to jako něco, co musím udělat. Psát s chutí a energií. Protože tohle má být především zábava a ne závod.

Postupně se tedy vracím a zas si to užívám. Zřejmě byla pauza přesně to, co jsem potřebovala a já jsem moc ráda, že jsem si díky ní uvědomila v čem byl problém a znova ho snad nebudu opakovat. Díky tomu, že jsem se přestala stresovat, zas si užívám čtení. Neříkám, že se to nikdy už opakovat nebude (čekají mě státnice a bakalářka by na tom měla být líp, než je :D), ale došlo mi jak moc mám svůj blog ráda a jak moc mi udělá radost každý komentář nebo jakákoliv zpětná vazba od vás (to jsem teda věděla vždycky, jenom tak pro upřesnění :D)
Mám v hlavě plno projektů (jeden už za chvilku vypukne!), které chci co nejdřív rozjet a plno článků, co chci napsat. Jak už jsem ale řekla, nasadila jsem si své vlastní tempo a toho se budu držet. Začala jsem si psát do zásoby a nezveřejňovat hned všechno, abych zas nebyla ve stresu z nestíhání a snad to půjde :)

Co z toho všeho tedy plyne ? 
Je důležité občas na chvilku vypnout, uvědomit si zda to dělám proto, že to mám ráda nebo ze setrvačnosti. Neexistuje totiž nic horšího, než blog který píše někdo, kdo to nedělá s chutí. Je to vidět, je to cítit a nemůže to trvat dlouho, než se na to dotyčný vykašle. 
Takže pokud vás taky trápí nějaký ten blok, dejte tomu čas, zkuste si dát pauzu a sami uvidíte, jestli vám to začne chybět a vy si uvědomíte, že chcete dál pokračovat. Věřte mi, je krásný pocit vrátit se s novou energií :)

A co vy ? Zažili jste už nějaký blok ?
A jak jste s ním bojovali ?


22 komentářů:

  1. Moc hezky jsi to sepsala a myslím, že i tímhle shrnutím sis to sama urovnala :) Každý někdy potřebuje pauzu, aby nalezl ten správný směr či se rozhodl jak dál a pokud vůbec, jsem ráda, že ti odmlka pomohla a ujasnila sis, co chceš, jak to chceš dělat apod. :) Držím palce v novém roce, ať ti to co nejlépe píše, ať objevíš spoustu krásných příběhů a pevné nervy do státnic a bakalářky :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju :) Asi máš nejspíš pravdu, tím jak jsem se snažila ten svůj pocit a myšlenku zformulovat tak, aby to pochopil taky někdo jiný než já, srovnala jsem si to v hlavě :D
      Děkuju Terko, trochu jsem zaspala, ale aspoň dodatečně Ti přeju hodně štěstí a zdraví do nového roku ! Samozřejmě i plno super knih, ale co jsem viděla na FB tvoje knižní přírůstky pod stromečkem, určitě o ně nebude nouze :)

      Vymazat
  2. Bohužel řekla bych, že to co tady popisuješ právě zažívám.. Asi to dopadne tak že zveřejním články, které dlužím nakladatelstvím a na nějakou chvíli pauza bude. Nějak vůbec nevím co ke knihám psát, nechci obviňovat osobní problémy nebo tak, každopádně to spolu hodně souvisí.
    Jsem ráda, že ses vrátila, ostatní blogy určitě číst budu a i ten tvůj! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rozhodně se pauze nebraň a nenuť se do psaní :) Ono to přijde samo, věř mi :) Když si dáš na nějakou chvilku pauzu určitě se ti vrátí elán. Přece jenom jsme jenom lidi a občas je toho prostě moc :/
      Já jsem taky ráda, že jsem zpátky :) Moc děkuju a těším se pak na tvůj návrat :))

      Vymazat
  3. Úžasný článek!!! :) U mě se naštěstí ještě žádná větší krize neobjevila a já se většinou tak do měsíce zase vzpamatovala. Ale vážně ti rozumím a dovedu si ten stav představit. Člověk je z toho tak otrávený a povinnosti se nabalují. Obzvlášť, když je blog tak úspěšný, jako tvůj, tak už je vážně náročné udržet si blogování jako zábavu, protože za tím je hromada práce. Nebudu říkat, že mi tvé články nechyběly, ale čekat se v tomhle případě vyplatí a jsem strašně ráda, že zase nacházíš tu cestu a chuť ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju ! <3 Jo takové ty malé krize asi zažíváme občas každý, proto mě tahle velká tak rozhodila :D Vy s Kačí jste chudáci musely pořád poslouchat moje fňukání :D:D Fakt děkuju, že jste to zvládaly a už mě za to nezabily !! <3

      Vymazat
  4. Opakujem sa, no veľmi výstižný článok. Tiež som si prešla takým krízovým obdobím. Nejako som sa na nič nedokázala sústrediť a knihy som úplne ignorovala. Ono to aj trošku ešte pretrváva. Už nerecenzujem každú knihu, ktorú prečítam. :) Podľa mňa by ale blogovanie mali byť relax, nie uštvanie sa. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :) Přesně tak, člověk se tím blogováním nesmí úplně nechat úplně uštvat, protože jinak si zadělává na problém - dlouho to tak dělat prostě nejde :)

      Vymazat
  5. Jsem moc ráda, že jsi opět našla chuť k blogování!:) Je pravda, že člověk někdy opravdu pauzu potřebuje a já jsem jen a jen ráda, že ti pomohla a opět si budu moct číst tvé recenze!:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem taky moc ráda, už mi to strašně chybělo :)) Děkuju za krásný komentář, myslím, že tohle je jedna z těch věcí, které člověka dokáží nakopnout :)

      Vymazat
  6. Vítej zpět :-) Taky si občas říkám, že je to povinnost a že jeden den vynechat prohlížení netu nepřichází v úvahu. Ale většinou mě z toho vysvobodí aspoň na chvíli fakt skvělá kniha, kterou nedokážu odložit. Není jich sice moc, ale pak jsem schopná číst i několik dní, aniž bych ten počítač zapnula. Ale občas by to asi nějakou tu pauzu chtělo...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :) :)
      Já už právě na takovou tu knihu, která tě úplně strhne dlouho nenarazila :/ Myslím, že to taky bylo tím, že jsem byla celkově přesycená vším, co s knihami souviselo. Naštěstí už je to snad za mnou :D

      Vymazat
  7. Jo, tyhle bloky mám čas od času, vlastně občas docela často. (Slovo čas je zajímavé. :D)
    Podle mě je největším zabijákem blogera, když se začne srovnávat s jinými a začne blog, přesně jak říkáš, brát jako povinnost. Číst proto, aby se blýskl před ostatními, psát spíš z nutnosti než z radosti.

    Doufám, že chuť vydrží dlouho a nedostaneš se zase do slepé uličky. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :D :D :D krásně použité slovo čas
      Přesně tak, je ale občas těžké si uvědomit, že ten původní záměr nějak sklouznul někam jinam a pak přijít na to, jak z toho ven :D
      Taky doufám, držím si palce :D

      Vymazat
  8. Já jsem měla nedávno recenzní blog - měla jsem neskutečnou chuť blogovat, ale do recenzí se prostě ne a ne dokopat - tak jsem je nějakou dobu zkrátka nepsala, respektive jen ty spolupracovní, a nějak se to vylepšilo samo. A teď, po necelých třech týdnech projektu, kdy recenze nepíšu, mi začínají neuvěřitelně chybět...
    Takže přeji do budoucna všechno lepší, méně stresu a více inspirace... A těším se na další Tvé články, protože ačkoliv nekomentuju, čtu je všechny a čtu je moc ráda :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mě to právě taky začalo po čase chybět, asi je fakt důležitý si od všeho vždycky na čas odpočinout :)
      Moc děkuji ! Snad to teď bude lepší :))
      S tím komentováním to máme dost podobně, taky k tobě často chodím, ale nějak nejsem v komentování dobrá :D

      Vymazat
  9. Ano ano, člověk si musí někdy odpočinou :) Máš moc hezký blog :)
    Ginger

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to stejný asi jako se vším ostatním, odpočinek je prostě třeba :)
      Moc děkuju !

      Vymazat
  10. Moc hezky napsáno... souhlasím... osobně by mi nějaký oddech taky prospěl, ale nedokážu se blogu a knih vzdát..:/

    SEZNAM KNIŽNÍCH BLOGERŮ - http://www.cathychloupkova.cz/2015/12/knizni-blogeri.html

    Ahoj,
    napsala jsi pod článek Knižních blogerů své údaje a byla jsi tak přidána do seznamu. Prosím překontroluj si, zda všechny informace souhlasí a pokud ne, dej vědět. Taky tě prosím o umístění ikonky/banneru Knižních blogerů někam viditelně na blog (v článku najdeš i html kód, který stačí zkopírovat), aby i další čtenáři a blogeři našli k seznamu cestu snadněji.

    Děkuji.

    Pěkný den.
    Cathy Chloupková
    WEB: CathyChloupkova.cz
    EMAIL: CathyChloupkova@gmail.com

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju... Já už byla ve stádiu, kdy to ani tak nebylo o vzdávání, protože jsem byla úplně vyšťavená :( Neužívala jsem si už ani jedno...

      Vyměnila jsem nový banner za starý :) Jinak všechny informace souhlasí :) Děkuji za přidání !

      Vymazat
  11. Souhlasím se vším, co jsi napsala, i když třeba někdy mám trochu jiný přístup a závodění mi občas celkem svědčí. Tedy hlavně závodění sama se sebou. Sebemotivace a překonávánání cílů, které si stanovím. Pro mě jsou blogování+čtení a povínnosti pojmy na hony vzdálené a vždycky jsem je tak nějak uměla oddělit. Poslední dobou však mnohem víc chápu, když někdo prostě nemá chuť, nebo prostě čas číst, psát či tvořit. Někdy se prostě v životě změní priority a jsou i důležitější věci, než psaní. Doufám, že už si těchto činností však budeš jen užívat a těším se na cokoli, co napíšeš :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, jsou to 3 měsíce, co jsem psala o tom jak už to mám celkem pod kontrolou a budu stíhat a hle ! Jsem zase tam kde jsem byla :D Ale asi právě díky tomu nezávodění, nemám k blogování nechuť jako ještě před 3/4 rokem, ale spíš prostě nestíhám :D
      A to je to v čem se lišíme, já když se sebe motivuju tak tu činnost začnu nesnášet :D Asi jsem duší bohém a potřebuju mít aspoň pocit toho, že to něco dělat nemusím :D
      Ale jak píšeš, občas se změní priority, člověku se změní ten venkovní život mimo síť a na konci dne už nezbývá čas ani chuť. Ale neboj, ještě nějakou dobu tady strašit budu :D

      Vymazat

Všem děkuji za komentář :)