RC Recenze: Procitnutí

Originální název : Arkadien erwacht
Série: Arkadien #1
Autor : Kai Meyer
Český název : Arkádie - Procitnutí
Počet stran: 344
Datum vydání ČR : 2.únor 2015
Nakladatelství: Fragment
Goodreads

Alcantarové a Carnevarové – dva mafiánské klany, které proti sobě bojují po celé generace.

Rosa Alcantarová přilétá na Sicílii ke své rodině, aby tam začala nový život. V letadle se seznamuje s Alessandrem Carnevarem. Jeho chladný půvab a animální elegance Rosu fascinují a zároveň zneklidňují.

Rosa se učí nemilosrdné zákony mafie, ke které její rodina patří. Dozvídá se šokující pravdu, která se týká nejen Alessandra, ale i jí samotné. Neuvěřitelnou skutečnost o arkádských dynastiích, jež mají počátek ve starých antických bájích...

Překoná zakázaná láska staletou nenávist?

Mafiánské rody, prosluněná Sicílie a příslib originální young adult fantasy ? Tomu jsem prostě nemohla odolat. Anotace nám v tomto případě říká opravdu to nejpodstatnější a já bych se nerada opakovala nebo dokonce prozradila o něco víc. Takže pro dnešek žádné nastínění děje a rovnou se vrhnu na pocity a dojmy.

Hned na začátku musím říct, že je opravdu vidět, že autor má k Sicílii velmi blízko a tak z jeho popisů budete mít pocit jako byste se sami ocitli v prosluněné Itálii. Právě tyto popisné části byly pro mě tím nejlepším, co mi kniha nabídla, protože zbytek byl dost chaotický a všechna skvělá témata prostě dohromady tak úplně nefungovala...

Nějakým způsobem mi v příběhu chyběl život. Autor se postaral o to, aby se pořád něco dělo a nechyběly ani dost akční a drsné scény, takže rozhodně nemůžu tvrdit, že bych se u knihy nudila, ale vůbec se mi nepovedlo se do příběhu začíst. Vztah mezi Rosou a Alessandrem mi je stále dost velkou záhadou a já vůbec nevím, co si o těch dvou mám myslet. Nicméně prostředí mafiánských rodin mělo ty správně grády a já si celý boj mezi klany opravdu užívala. 

Mytologická část měla určitě své kouzlo a nabízela čtenáři i správnou dávku tajemna, ale chyběla jí jiskra. Chvílemi mi připadalo, jako kdyby si autor nebyl jistý, jestli píše pro dospělé čtenáře nebo pro young adult. To způsobovalo nevyrovnanost některých částí příběhu, které by měly mnohem větší spád kdyby se autor nedržel zpátky a naplno se do toho opřel.

I přesto bych to všechno knize nejspíš odpustila, ale tím největším problémem, který jsem měla, byla hlavní hrdinka Rosa. Už po pár stránkách mi začalo být jasné, že tahle arogantní a rádoby drsná dívka, nebude nic pro mě. Bohužel se můj vztah k ní až do konce knihy nijak zvlášť nezměnil a to se samozřejmě podepsalo i na celkovém dojmu. Co však nemůžu autorovi upřít je propracovanost jejího charakteru, který se sice z počátku může zdát dost plochý, ale zdání klame. Nic to však nemění na tom, že pro mě Rosa nebyla hrdinkou, kterou bych si oblíbila. Myslím, že by autor udělal mnohem lépe, kdyby celý příběh vyprávěl z mužského pohledu, protože by tím kniha získala nový rozměr.

Hodnocení

Je dost možné, že jsem prostě nebyla cílová skupina. Věřím tomu, že kdybych byla o pár let mladší, příběh bych si užila a byla nadšená z originálního propojení mafie s mytologií. Takhle bylo cítit, že se autor snaží držet zpátky, aby se nevymanil ze škatulky young adult a já jsem toužila po něčem víc. Ať je to jakkoliv, mám z Procitnutí dost smíšené dojmy. Oceňuji originalitu a krásně vykreslené prostředí, stále tu však zůstává to, že jsem nebyla schopná se do příběhu začíst a postrádal pro mě to, co dělá z originálního příběhu něco víc. 

Za poskytnutí recenzního výtisku bych moc chtěla poděkovat nakladatelství Fragment.

Recenze: Kdopak je ta zrzka?

Originální název : The Unindentified Redhead 

Autor : Alice Clayton

Český název : Kdopak je ta zrzka?

Série :  Zrzka #1

Počet stran, Provedení : 240, pevná

Datum vydání ČR : listopad 2013

Nakladatelství: Mladá Fronta

Goodreads

Ambiciózní třiatřicetiletá Grace Sharidanová přijíždí do Los Angeles splnit si svůj velký životní sen a stát se divadelní a muzikálovou herečkou. Zdá se, že ji nemůže nic zastavit! Je talentovaná, krásná, výjimečná, má zkušenosti i kamarádku s těmi správnými kontakty. A je odhodlaná neustoupit ani o píď! Na své cestě za slávou však nečekaně potká o devět let mladšího Jacka Hamiltona – vycházející hvězdu všemi napjatě očekávaného seriálového trháku s nepřebernou škálou milostných zkušeností, bohatou fantazií a přímo vražednou dávkou sexappealu. Takové kombinaci by neodolala žádná! A tak není divu, že se i Grace navzdory rozumu začne situace vymykat z rukou a vášnivé dobrodružství brzy překročí hranice nevinného románku. Může začínající vztah zkomplikovat Graceinu slibnou hereckou kariéru? 

Dokážou společně překonat zrádná úskalí slávy? Podaří se Grace obstát v konkurenci zástupů Jackových fanynek? Vyrovnat se s nájezdy senzacechtivých novinářů? A především – budou schopni překonat několikaměsíční odloučení? Zvlášť když se kolem Grace začne ochomýtat její studentská láska Michael.

Asi všichni znáte ty chvíle, kdy máte chuť prostě jenom vypnout a nechat se unášet příběhem u kterého je přehnané přemýšlení spíše škodlivé, než ku prospěchu věci. A přesně tahle chvíle u mě nastala minulý týden a připisuju ji na vrub tropickým vedrům...

Grace Sheridanová chce od života druhou šanci a tentokrát je rozhodnutá udělat vše pro to, aby si splnila svůj sen. Co na tom, že už jí je třiatřicet a všichni vědí, že Hollywood je primárně poháněný dvacetiletými kráskami.

Jak už to tak ale bývá, do života jí vstoupí muž - Jack Hamilton aka Šíleně sexy vědátor. Jack je vycházející megastar na kterou se lepí všechny sukně v okolí a na každém rohu číhá zástup fanynek. Ale co je nejdůležitější, je mu pouhých dvacetčtyři...

Od autorky jsem už jednu knihu četla - proslulého Nabíječe. Ten mě dokázal pobavit a i přes všechnu nelogičnost, divnost a já nevím co všechno, jsem si to užila a ráda na něj vzpomínám. A právě kvůli Nabíječi se nějak nemůžu vyhnout malému srovnávání. Moje očekávání nebyla vysoká, spíš skoro nulová, přesto jsem lehce zklamaná.

Grace je třiatřicet, rozhodně si nemyslím, že by tenhle věk byl nějakým předstádiem smrti, a že se člověk v tomhle věku nemůže chovat mladistvě, ale co je moc, to je moc. I třináctileté holky mají občas méně trapný humor, slovník a chování. Nijak se netajím tím, že mám raději ztřeštěné a ironické hlavní hrdinky, ale právě ke Grace mi to moc nesedělo. Vedlejší postavy jí v tomhle zdárně sekundují a tak jsem měla občas pocit, že čtu deníček plný vtípků, jak ze základní školy. Smutným faktem zůstává, že nejvíc dospěle se asi choval Jack, ke kterému jsem, ale nějak nebyla schopná si udělat vztah a tak na něj pořád nemám ucelený názor.

Vyhlašuji celostátní odboj proti slovu "mušlička" v jiném než pravém významu slova. Vážně, mušlička?! Kill me now. Když už jsem u těch výtek, je tu jedna věc, kterou si nemohu odpustit. To je nějaká rádoby cool móda, hodit do příběhu afektovaného kamaráda gaye? Gaye, který nemá absolutně žádné jiné využití, než být gay a slintat nad každým chlapem ?

Hodnocení

Nechci být jenom zlá, protože kniha měla samozřejmě i své klady a díky ní mi mi to v práci rychle uteklo. Všechno hezky odsejpalo a s čistým svědomím můžu říct, že jsem se několikrát i opravdu bavila. Na zpříjemnění odpoledne u vody nebo jen lelkování na zahradě, je kniha jako dělaná. Nic to, ale nemění na tom, že kdyby autorka trochu méně tlačila na pilu a nesnažila se za každou cenu házet do příběhu komické situace (které ve většině případech spíše vyzněly trapně), příběh bych si užila mnohem víc. Druhý díl už je na cestě ke mně a já upřímně doufám, že bude aspoň o krapet lepší.

Knihu si můžete objednat na stránkách internetového obchodu Arara.cz

  

Recenze: Případ trhače jahod

Originální název: Der Erdbeerpflücker

Autor : Monika Fethová

Český název : Případ trhače jahod

Počet stran, Provedení : 352, paperback

Datum vydání ČR : 2010

Nakladatelství: CooBoo

Goodreads

Horký vzduch se tetelí nad jahodovými poli a trhači se v úpalu sklánějí k jednotlivým rostlinkám obsypaným červenými plody. 
A někde mezi nimi se skrývá vrah...

Začala jahodová sezóna a Jana, Monika a Karol se těší na sladké prázdniny. Snad se i konečně objeví ten pravý, láska na celý život, dokud nás smrt nerozdělí. 

Některá úsloví se ale stanou nebezpečně pravdivá..

Léto. Jahody. Láska. A uprostřed toho všeho vrah.

Kdo bude jeho další obětí ?

Kniha Případ trhače jahod mi padla do ruky úplnou náhodou. To si tak brouzdáte knihovnou a najednou jste u žánru krimi-horor a vykouknou na vás jahody. Přečtete si anotaci a nejste schopni odolat příslibu vraha a snad napínavého děje.

Ale ejhle! Už po prvních pár stránkách tušíte, že tohle nebude tak úplně o napětí a odkrývání možného pachatele. Je to totiž kniha ze které ta lenivost prosluněného léta přímo čiší. Ale měla bych začít od začátku...

K ději už snad není potřeba nic moc říkat, protože anotace toho říká tak akorát. Kniha je vyprávěna z pohledu skoro všech postav, samotného vraha nevyjímaje. Čtenář tak má možnost nahlédnout i do jeho myšlenek a motivů a nemusí si lámat hlavu nad tím, proč dělá to, co dělá. Nevím, zda to mám považovat za klad nebo zápor. Na jednu stranu je zajímavé vidět, co se mu honí hlavou, ale příběh tím také ztrácí napětí a tajemnost. Ostatní postavy se na můj vkus občas chovaly až neuvěřitelně hloupě a nemohla jsem se zbavit pocitu, že některé jejich jednání nemělo žádný logický základ, ale bylo jen prostředkem k tomu, aby se autorka dostala s příběhem tam kam potřebuje. Ano, to je celkem normální, ale jen když to autor dokáže udělat tak, aby to čtenáři přímo nebylo do očí. Bohužel v případě této knihy se mi ve všech těchto chvílích v hlavě rozsvítil pomyslný vykřičník a já si tak nemohla příběh pořádně vychutnat.

" OTÁZKY

slibuješ mi

svůj život

a neprozradíš

vůbec nic

přitom víš

všechno

o mně "

Jak už jsem na začátku říkala, příběh je dost ovlivněný atmosférou léta. Všechno tak nějak pomalu plyne a já měla občas pocit, že se prostě absolutně nic neděje a příběh se nikam neposouvá. Člověku už po chvilce bylo úplně jasné, kam se to celé bude ubírat a žádný zvrat na něho nikde nečekal. Nedělalo mi žádný problém knihu odložit a vrátit se k ní až za čas.

Abych zas nebyla jenom negativní musím říct, že mě některé pasáže opravdu bavily. I zápletka nebyla špatná a nebýt toho nelogického chování některých postav a vraha, který pro mě postrádal pořádnou šťávu, asi bych si knihu užila o mnoho víc. 

Hodnocení
Nic jsem od knihy neočekávala a ani jsem nic převratného nedostala. Věřím tomu, že kdybych ji četla v létě možná by mě bavila víc. Takhle jsem se moc nedokázala dostat do té letní nálady. Nicméně uznávám, že to je jenom můj vnitřní problém :D Stejně tak jí nemůžu vyčítat, že bych uvítala něco drsnějšího, protože přece jen je kniha pro čtenáře od 13 let. Co mi z toho vychází ?
Průměrný příběh o kterém vím, že už si na něj za čas ani nevzpomenu. I přesto kniha byla napsaná čtivě a já věřím, že si své čtenáře, kteří neholdují až tak moc zvráceným příběhům, najde. Mě bohužel nesedl.

Recenze : Osud

Originální název : Destined

Autor : Aprilynne Pike
Série : Křídla #4
Český název : Osud
Počet stran, Provedení : 312, vázaná
Datum vydání ČR : 2013
Vydavatelství : Fortuna Teen

Ve třech svazcích (Křídla, Kouzlení, Iluze) jsme sledovali dramatické osudy neobyčejné dívky Laurel. Víla, která vyrostla a dospěla ve světě lidí a našla zde skutečného přítele, nemůže zpřetrhat svazky s rodným Avalonem – zvlášť když vílí říši hrozí smrtelné nebezpečí. 

Laurel a Tamani jsou připraveni postavit se na odpor silám zla a Avalon ubránit. Naštěstí v tom nejsou sami, na pomoc jim přichází David a další věrní přátelé. Jejich odvaha sehraje v boji významnou roli. Podaří se Laurel a jejím přátelům zachránit Avalon? Komu dá Laurel nakonec přednost – Davidovi, nebo Tamanimu? Závěrečný díl série přináší dramatické rozuzlení celého příběhu.

Závěreřčný díl série jménem Křídla. 

Myslím, že ve čtvrtém díle již nemusím zmiňovat hlavní postavy a jejich charakteristiku. Všichni zůstávají při starém. 

Poslední díl se odehrává převážně v Avalonu, kde propukne velká bitva o nadvládu nad touto magickou zemí, která byla doposud bezpečně skryta před zraky všech nežádoucích bytostí. Nicméně všechno se změní ve chvíli, kdy Tamani odkryje poslední tajemství a boj může začít. 

Musím se přiznat, že tenhle díl mě hrozně moc překvapil. V předchozích dílech se toho moc neodehrálo, postavy se plácaly pořád dokola v nějakých problémech, které ale byly většinou emocionálního původu, než že by se řešil problém s troly. Upřímně opravdu jsem očekávala, že ve čtvrtém díle sice přijde nějaký větší problém, ale že bude vyřešen tak rychle jako vždycky, ale to jsem se hodně spletla. 

Čtvrtý díl byl opravdu hodně akční. Několikrát jsem měla slzu na krajíčku a hlavně často jsem byla strnulá z hrůzně popsaného zážitku, ze kterého mi přebíhal mráz po zádech. Vlastně by se moje stavy daly popsat jako, nevěřila vlastním očím. 

Přišlo mi, jak kdyby autorka prošla nějakým vývojem a více méně se rozhodla udělat z knihy pro děti, alespoň něco trošku dospělého, nebo minimálně krvavého a tím pádem už by tento díl neměl patřit dětem do rukou. Takže nejspíš budu muset napsat na Prosek do knihovny a požádat tamní knihovnice, aby přehodnotily situaci a přeřadily Osud do jiného oddělení, jelikož je tady dost velká pravděpodobnost, že tato kniha je schopna ovlivnit naši dětskou populaci. A to přece nechceme, protože co? Děti jsou naše budoucnost! :D

Vůbec si neuvědomuji, že bych se vůbec nudila. Neustále se něco dělo, až mi občas připadalo, že tohle za pár hodin nemůžou vůbec stihnout, ale opak se stal pravdou. Samozřejmě jak to v béčkových knihách či filmech bývá a ano, celé je to hodně béčkové, tak zvládnout se dá všechno a vždycky včas, jde tedy o nervy a všechno visí na vlásku, ale bez těchto okolností by to stejně nebylo ono. 

A ráda bych vás varovala před koncem, protože to jak to celé dopadne je Capitan Obvious, ale konec jako konec? Aha, myslela jsem že budu brečet. Musím říct, že kdyby tam nebyl epilog, vůbec bych se nezlobila. Protože něco tak vlastně hrozně ponurého a smutného, i když je všechno skvělý a dopadne to, jak to dopadnout má, né všichni jsou šťastní. Na světě to tak bývá, ale v sluníčkový knížce to má být jinak! 

Jelikož nechci spoilerovat, nejspíš budu muset po rychlém shrnutí tuto recenzi ukončit, protože mám hroznou chuť všechno prozradit, ale to by pak nebylo ono. 

Poslední zmínkou, co bych ráda vypustila do světa je to, že mě i mile překvapilo, že ne všechno co se jeví jako správné a ideální, vždycky správné je a to se ukázalo i tady, kde bych to absolutně nečekala. 

Recenze: The Sound

Originální název : The Sound
Autor : Sarah Alderson
Český název : nevyšlo
Počet stran : 320
Datum vydání USA : 1. 8. 2013

Anotace:
Když začínající hudební novinářka Ren Kingston vezme práci chůvy pro bohatou rodinu na exkluzivním ostrovu Nantucketa, hřiště pro elitu z Bostonu, doufá, že bude mít čas na letní čtení a blogování o kapelách. Kluci jsou mimo denní program.

S čím ale nepočítá je seznámení s partou party-milujících dětích ze soukromých škol, které skrývají nějaké temné tajemství, zamilování se (možná) do místního bad boye a poštvání proti sobě nebezpečného sériového vraha...

Na tuhle knihu mě nalákala obálka, která mi připadala, že by mohla přinést zajímavý a tajemný příběh. Měla mě varovat už samotná anotace..

Ren se rozhodla strávit prázdniny prací chůvy v Americe. Nebylo to těžké rozhodnutí, po tom co jí její přítel nechal kvůli jiný holce netoužila po ničem jiném, než na chvíli vypadnout z Londýna a užít si prázdniny ve slunečném Nantucketu. Jak to tak ale vypadá nebudete to takový ráj, jak si na začátku myslela. Její noví přátelé něco skrývají a na ostrově začíná řádit vrah, který má ve svém hledáčku právě místní chůvy...

Říkala jsem si, že bych si po Legendě mohla dát něco nenáročného a trochu se zchladit. The Sound mi přišel jako skvělý kandidát - sériový vrazi, to je moje! - ale chyba lávky. Sice jsem zchlazená, ale taky pěkně znuděná. Příběh se prostě neskutečně vleče. Ze začátku jsem si říkala, že je to přece jenom začátek a ono se to postupně musí rozjet. Ne. Jedno klišé následovala druhé.

Za jediný klad by se dala považovat hlavní hrdinka Ren a její sebe-ironické poznámky. Kdykoliv se totiž v knize objevilo nějaké enormní klišé, Ren na to nějakou vtipnou poznámkou upozornila. Sice to zmírnilo moje rozhořčení, ale stejně jsem si po půlce knihy říkala - To to nešlo bez toho ?

Když už jsme u Ren ta taky nebyla úplně bez poskvrnky. Na jednu stranu pořád opakovala, že o žádný kluky zájem fakt nemá, ale pak jediné co celou knihu řešila bylo to jestli chtít bad-boye nebo zlatého chlapce se svěřeneckým fondem.

"Mají kluci vůbec nějaké takové vnitřní diskuze nebo jsou jejich myšlenky jenom prsa prsa prsa?"

Máme tady hned několik ukázkových příkladů zajetých kolejí, které já bytostně nesnáším. Pokud už máte pár knih načtených, bude vám úplně jasné, jak se příběh bude odvíjet dál. Místní bad-boy vlastně vůbec bad-boy není, bohaté dětičky se tváří hrozně v pohodě, ale jsou to ve finále naprostý zmetci a naše hlavní hrdinka všechno bravurně vyřeší a na vše svojí neochvějnou dedukcí přijde. Bleh.

Říkáte si, že jsem zapomněla na řádícího sériového vraha ? No ten samý pocit jsem měla z autorky. Celá ta zápletka s vrahem jde vlastně do pozadí kvůli všem možným i nemožným boyfriendům. Občas se tam přece jenom nějaká zmínka najde, ale pro mě to nebylo dost.

Z těch 320 stránek se skoro 300 naprosto nic neděje. A kdybych nebyla rozhodnutá, že když už jsem se pronudila tak daleko, že to teda dočtu, nemilosrdně bych knihu zaklapla a na příběh už si asi nikdy nevzpomněla.

Nebudu jenom zlá, konec knihy mě docela bavil. Ale vlastně nevím jestli to nebylo tím, že v porovnání s tou nudou předtím by mě už bavilo cokoliv.

Hodnocení

Po přečtený knihy mi zůstalo jenom to, že se mi stále líbí obálka a pro příště bych se měla trochu víc zajímat o čem kniha je. Ale nebudu si nic nalhávat, jsem nepoučitelná a už teď vím jistě, že příště udělám to samé. 

Od autorky také vyšla fantasy série Lila a asi jsem naivní, ale mám v plánu se na to vrhnout. Třeba mě tentokrát dokáže Sarah něčím zaujmout.

Dost jsem přemýšlela o hodnocení. Občas jsem se pobavila a třeba i zasmála Reninýmu sarkasmu takže se mi dvě hvězdičky úplně dávat nechtějí. Pak si zas vzpomenu na tu strašnou nudu a dvě hvězdičky mi připadají úplně adekvátní. Takže to zprůměruju a dávám knize 2 a půl hvězdičky.