Recenze | Na dostřel

Taylor Adams u nás zažil obrovský úspěch díky svému thrilleru Není úniku. Kladné ohlasy se ozývaly ze všech koutů a já byla vážně zvědavá, co vyvolalo takový boom. Jak už to tak bývá, tak dlouho jsem přečtení Není úniku odkládala, až autorovi vyšla nová kniha, kterou už jsem prostě nemohla ignorovat....

Manželský pár James a Elle jedou začít nový život do Tulsy. Cesta je zavede doprostřed Mohavské pouště, kde se jim znenadání porouchá auto. Všechno nabere nečekané obrátky, když zjistí, že je má na mušce šílenec s odstřelovací puškou. 
Není kam se schovat, není jak utéct...

Kniha Na dostřel v sobě vlastně skrývá velmi jednoduchý příběh, s jednou lokací a minimem postav. Byla jsem právě proto opravdu překvapená, jak se autorovi podařilo držet si mou pozornost, nenudit a vytvořit velmi akční příběh. I přesto, že postavy většinu času jsou pouze na jednom místě, bez možnosti se kamkoliv hnout, člověk nemá absolutně pocit, že by příběh nějakým způsobem stagnoval. Naopak, stále jde kupředu a já napjatě hltala každičkou větu. 

S minimalismem v rámci postav i prostředí je to vždycky ošemetné. Pokud se totiž autorovi nepodaří vzbudit ve čtenáři dostatečné sympatie s hrdiny může se snažit sebevíc, ale i tak ztrácí čtenářovu pozornost. A u survival thrillerů to platí dvojnásob. Taylor Adams však vytvořil ústřední dvojici natolik sympatickou (a vtipnou!), že jim držíte palce a zároveň trnete, jestli to zvládnou. Co na tom, že hlavní mužský hrdina je zřejmě bratranec MacGyvera a vy si občas klepete na čelo, jak je tohle sakra možné. Pokud ve vás vzbudí sympatie a fandíte mu, jde všechna logika stranou.

Trochu už jsem nakousla jediný problém, který jsem s Na dostřel měla a to je uvěřitelnost. Dovednosti hlavních hrdinů a jejich schopnost zvládnout nezvládnutelné mi často připomínala akčňáky z 90. let. Ale víte co? Mě to prostě bavilo! Pokud je totiž člověk schopný oprostit se od reality a jen se unášet příběhem, který mu Taylor Adams servíruje, bude se výborně bavit!

Sečteno a podtrženo je kniha Na dostřel neskutečně čtivá jízda, která je sice chvílemi opravdu neuvěřitelná a nelogická, ale pokud na to přistoupíte budete se královsky bavit! Byly pasáže, kdy mi jenom přebíhal mráz po zádech a já rychle otáčela stránku za stránkou a ani nedutala.
Není úniku už mám připraveno a těším se na další autorovi počiny!

Za recenzní výtisk moc děkuji nakladatelství EUROMEDIA!

Knihu Na dostřel si můžete objednat se slevou na stránkách Knižního klubu :)

Recenze | Neviděli jste Melody?

Už delší dobu jsem se chystala pustit do nějaké knihy z pera Sophie Hannah. Tato britská spisovatelka je známa především zpracováním nových příběhů s nesmrtelným detektivem Herculem Poirotem (např. Vraždy s monogramem). Když tedy přišlo vydání knihy Neviděli jste Melody? nebylo už nad čím zdlouhavě váhat a jít zjistit, co tato autorka dovede...

Cara se rozhodla utéct z Anglie od své rodiny a na dva týdny si udělat impulsivní prázdniny v luxusním rezortu v Americe. Potřebuje přemýšlet, jak naloží s faktem, že je opět těhotná a od svého manžela a dvou dětí se dočkala pouze lhostejnosti. Její výlet už však od samého začátku není úplně růžový - recepční ji pošle do již obydleného pokoje a v rezortu se začínají šířit fámy, že se tam objevila dívka, která byla před lety  zavražděna svými rodiči, ale nikdy se nenašlo její tělo. Cara je chtě nechtě pohlcena příběhem malé Melody - co se tehdy vlastně stalo? A jak to zapadá do událostí, co se odehrávají právě teď?

Strašně dlouho jsem si myslela, že moje sestra Emory měla štěstí, a někdy si to myslím ještě dneska. Zemřela, než ji stačili zabít, a podle mého je lepší žádný život nemít než se bát, že vám ho vezmou...

Sophie Hannah už od první stránky dokazuje svůj vypravěčský um. Byla jsem až překvapená, jak rychle mě její styl psaní vtáhl do děje a já jenom hltala stránku za stránkou. Neviděli jste Melody? je totiž jedna z těch knih, které vás pohltí hned na samém začátku a až do konce nepustí. Společně s hlavní hrdinkou Carou čtenář rozplétá starý případ zmizelé Melody a postupně odhaluje jeho zákoutí a to navíc i prostřednictvím přepisů youtubových záznamů a blogových článků.

Z první poloviny knihy úplně čiší atmosféra starých dobrých detektivních příběhů a já si tuhle atmosféru užívala plnými doušky. Druhá polovina je přeci jen více na thrillerové vlně, a ač se na můj vkus vše trochu nepřesvědčivě zamotalo, i tak jsem si čtení nadále užívala. Sophie Hannah je totiž jedna z těch autorek, které nakonec vlastně s chutí všechno zbaštíte, protože vás to prostě a jednoduše baví.

Za zmínku rozhodně stojí i postavy, které krásně dokreslují celkovou, chvílemi až odlehčenou, atmosféru celého příběhu. Největším kladem a kouzlem knihy je především její jednoduchost, kdy s minimem postav a prostředí dokázala Sophie Hannah udržet čtenářovu pozornost až do posledního písmenka. 

Neviděli jste Melody? bylo pro mě obrovským překvapením a já jsem si příběh užila od začátku až do konce. Nebýt druhé poloviny knihy, která byla na můj vkus už trochu překombinovaná, nebála bych se dát plný počet hvězdiček.

Takhle pro mě Neviděli jste Melody? zůstává "jen" velmi zdařilou jednohubkou, která prostě baví.

Pokud máte rádi detektivky a chcete si zpříjemnit dlouhý večer, je pro vás Melody tím pravým ořechovým :)

Za recenzní výtisk moc děkuji nakladatelství EUROMEDIA!

Knihu Neviděli jste Melody? si můžete objednat se slevou na stránkách Knižního klubu :)

Recenze | Nezvěstná

Nebudu lhát, občas mě na knihu naláká pouhá obálka a přesně tak tomu bylo i v případě Nezvěstné. Byla jsem tak upřímně zvědavá, co na mě čeká a ke knize jsem přistupovala bez nějakých velkých očekávání. A musím přiznat, že jsem byla příjemně překvapená!

Recenze | Hádej kdo

"Jeden pokoj. Pět podezřelých. Tři hodiny na to najít vraha." - přesně tyto tři věty z obálky knihy Hádej kdo stačily na to, abych věděla, že si ji rozhodně nemůžu nechat ujít. Mám ráda podobné knihy (a vlastně i filmy), kdy se společně s hlavní postavou snažíte odhalit vraha a děj se odehrává pouze v uzavřených prostorách. Naplnil však Chris McGeorge moje počáteční nadšení?

Představte si, že se probudíte v hotelovém pokoji a vůbec netušíte, jak jste se tam dostali. Představte si, že jsou tam s vámi další čtyři lidé a podivný muž v masce vám z televizní obrazovky oznámí, že jeden z vás je vrah. A vy máte pouhé 3 hodiny na to zjistit, kdo tím vrahem je jinak všichni zemřete...

Přesně tohle se stalo známému televiznímu moderátorovi, mladé servírce, ctižádostivému právníkovi, silně pobožné herečce, studentce a uklízeči. Čas se krátí a minulost se pomalu hlásí o hlavní slovo. Kdo je muž v masce? A kdo skrývá to největší tajemství?

Jak už jsem v úvodu řekla, mám podobné příběhy ráda. Nejspíš za to může  Agatha Christie a jejích Deset malých černoušků, které jsem četla několikrát a vždycky žasla nad jejím umem budovat atmosféru a vytěžit maximum z naprostého minima. Nebudu lhát, očekávání proto byla poměrně velká a ne úplně se je povedlo naplnit. Námět knihy je povedený a dalo se z něj vytěžit mnohem víc. Bohužel Chris McGeorge se vlastně pořádně nezaměřil na žádnou z postav, ač hlavnímu hrdinovi (moderátorovi-detektivovi-alkoholikovi) dal poměrně hodně prostoru. Čekala jsem trochu hlubší vhled do nitra hrdinů, o který se autor sice chvílemi snažil, ale bohužel za mě neúspěšně. 

První polovina knihy se nese v dost pomalém tempu, postavy se začínají oťukávat a čtenář má prostor především k hádání, kdo by mohl být oním skrytým vrahem. V okamžiku, kdy se ke slovu dostávají flashbacky příběh nabírá nečekané obrátky a to správné tempo. Příběh se totiž právě díky vsuvkám z minulosti stával přeci jen něčím víc, než by se mohlo v první polovině zdát, a tak druhou polovinu prolítnete, ani nevíte jak. Největší problém jsem ale měla s hlavním hrdinou, nedalo se s ním sympatizovat a jelikož jsou tam všichni ostatní jen tak do počtu a podařile plní svou roli kulis, nebyl bohužel prostor na to oblíbit si někoho jiného. Nic to však nemění na tom, že námět knihy byl opravdu povedený a kdyby se autor zaměřil trochu více i na své postavy, mohlo být Hádej kdo opravdovou bombou. Takhle bohužel zůstává jen průměrnou detektivkou, která nenadchne, ale ani neurazí.

Sečteno podtrženo, od Hádej kdo jsem čekala mnohem víc. Přisuzuju to ale také tomu, že thrillery čtu poměrně často a jen tak něco mě už nepřekvapí. Z toho důvodu bych tento titul řadila spíš do škatulky oddychové čtení na dlouhý večer. Pokud ale nečekáte zázraky nebo se vám thrillery do ruky moc často nedostanou, zkuste to s Hádej kdo stejně jako já před lety s Agathou Christie a třeba to bude ten správný odrazový můstek v daném žánru. Námět knihy je totiž opravdu podařený a má co nabídnout! :)

Za recenzní výtisk moc děkuji nakladatelství EUROMEDIA!

Knihu Hádej kdo si můžete objednat se slevou na stránkách Knižního klubu :)

Recenze | Najdi ji

I přesto, že Lisa Gardner není v rámci thrillerů a detektivek žádný zelenáč, já sama jsem do této doby nějakým nedopatřením její knihy lehce přehlížela a pokaždé sáhla po nějaké jiné. To bylo ale  na čase změnit a proč nezačít rovnou s novinkou, která má vážně povedenou obálku a velmi slibnou anotaci? Navíc  jsou pro mě knihy z nakladatelství Kalibr pokaždé trefou do černého, takže nebylo nad čím váhat. No a jak si nakonec u mě Lisa Gardner vedla?

Recenze | Dokonalá kořist

K prvnímu dílu série se sympatickým detektivem Lucem Callanachem jsem se dostala vlastně úplnou náhodou - zaujalo mě, jak mnozí Dokonalé stopy popisovali jako čtení jen pro opravdu otrlé čtenáře. To pro mě byla samozřejmě tak trochu výzva a chtěla jsem zjistit kvůli čemu je tady takový humbuk :D A opravdu, Dokonalé stopy byly skvělé a já se těšila na druhý díl - Dokonalá kořist  - a jen doufala, že se autorce podaří udržet laťku stejně vysoko. Jak to nakonec dopadlo? Byla Dokonalá kořist stejně povedená jako první díl?

Recenze | Věř mi

Tak dlouho jsem se chystala na knihu Ta přede mnou až u nás autorovi vyšla další kniha. A jelikož jeho první kniha sklízela úspěch, thrillery mám ráda, nebylo nad čím váhat a prostě se do knihy pustit!

Recenze | Naprosto cizí

Psychothrillerů prostě není nikdy dost! Poslední dobou, když nemám náladu na žádný konkrétní žánr, vždycky sáhnu po nějakém psychothrilleru. Nebudeme si nic nalhávat, tento žánr je dost často plný prvoplánových příběhů, které vám nic nepřinesou a v průběhu čtení máte pocit, že tohle už jste někde četli/viděli. Když se to ale povede vede to k takovým těm nocím, kdy nemůžete přestat číst, protože chcete vědět o co jde. Chcete vědět víc a nemůžete se odtrhnout. Proto psychothrillery stále zkouším dál a jen tak to nevzdám, protože někdy (když je správná konstelace hvězd a postavení Saturnu zastiňuje Venuši) člověk narazí na to pravé. Jako to pro mě bylo u Naprosto cizí...

Recenze | Kříďák

Vždycky jsem měla ráda příběhy z malých městeček, ve kterých se děje něco podivného a děsivého. Není se tedy čemu divit, že jsem hned skočila po možnosti přečíst si Kříďáka. Knihu ve které se prolíná minulost s přítomností, a kde se z takového poklidného městečka pomalu stává místo děsu...

Recenze | Sleduj mě

Sociální sítě jsou dnes součástí života většiny z nás. Prostředí ve kterém se může každý vyjádřit (ne všichni by měli :D) a naprostí cizinci spolu mohou sdílet názory, myšlenky a vlastně cokoliv, co mají na srdci. Kniha Sleduj mě se ale zaměřuje na tu stinnou stránku celé věci a já byla zvědavá, jak takový thriller, který se z větší části odehrává právě na sociální síti, bude fungovat...

Recenze | Šelma

Andrew Mayne a jeho prvotina Šelma proletěli všemi sociálními sítěmi a dočkali se obrovské oblíbenosti a nadšených recenzí. Měla jsem šanci přečíst si knihu ještě před vydáním a byla jsem opravdu zvědavá, co na mě v tomhle thrilleru s nálepkou "originální" vlastně čeká. Řekněme si to na rovinu, těch rádoby originálních thrillerů už tu bylo plno a já jsem už trochu skeptická :D
No ale, než přejde k samotným dojmům a důvodům, neodpustím si hned na začátku takový malý spoiler - TOHLE BYLO SKVĚLÉ!

RC Recenze | Sama v černém lese

Léto se nám pomalu chýlí ke konci a přichází podzim se svým sychravým počasím. A tak nastává ta správná chvíle na tajemné a mrazivé příběhy, kterým dle obálky i anotace Sama v černém lese bezpochyby je. Vezmeme to, ale všechno hezky popořadě...

RC Recenze | Nejsem mrtvá

Po knize Nejsem mrtvá jsem sáhla tak nějak naslepo. Zaujala mě, jak svoji anotací, která láká na nevšední hlavní hrdinku, tak i obálkou. A jelikož mám ráda thrillery (snad ještě víc ty psychologické), nebylo nad čím váhat! Sice jsem nevěděla, co na mě vlastně čeká, ale o to víc jsem byla zvědavá, jak to celé bude fungovat...

RC Recenze | Loutkář

Hadrový panák se českým knižním trhem prohnal jako uragán a snad každý v mém okolí ho hned musel mít. Není se čemu divit, recenze na něj byly ve skrze pozitivní a člověk se nemohl ubránit zvědavosti. Já osobně jsem sice nesdílela to všeobecné nadšení, ale rozhodně ani nelituji, že jsem se do něj pustila. I proto jsem byla zvědavá na druhý díl - Loutkáře. A jak u mě tento druhý díl zabodoval?

RC Recenze | Hořká sezona

Nějak se u mě postupem času vytvořil takový zvyk, že detektivní série nezačínám prvním dílem a v podstatě naskočím do rozjetého vlaku. Vůbec netuším, proč jsem tohle začala dělat, ale můžu říct, že mi to zatím docela vychází (:D). Detektivní série jsou jedním z mála žánrů, kde takové počínání ve většině případech není problém a člověk se pak může rozhodnout, jestli ho daná série zaujala natolik, aby si doplnil znalosti i z předešlých dílů.
Asi vám je tedy jasné, že tomu nebylo jinak ani u Hořké sezony, která je již 7. dílem série Kovac/Lisková. Přesvědčila mě tato kniha, abych se vrhla i na předešlé díly?

RC Recenze | Sběratel motýlů

Mám ráda psychologické thrillery a všechny ty příběhy o zvrácenostech lidské mysli. I přes to znepokojení a hrůzu, kterou podobné knihy v člověku vyvolávají, je na nich také něco fascinujícího, co láká miliony čtenářů po celém světě.

Nicméně, v posledních měsících jsem spíše inklinovala k "milejším" příběhům a pomalu jsem začínala pociťovat, že mi chybí něco temnějšího. Když jsem tak měla možnost přečíst si zářijovou novinku Sběratel motýlů, ani na chvilku jsem neváhala...

RC Recenze | Dívka, která se třpytila

Originální název : The Shining Girls
Série: -
Autor : Lauren Beukes
Český název : Dívka, která se třpytila
Počet stran: 368
Datum vydání ČR : květen 2015
Nakladatelství: Jota
Goodreads

Harper získá v roce 1931 klíč od domu, který mu umožní cestovat časem. Nachází zde pokoj plný trofejí z vražd, které jednou spáchá – protože už je vlastně spáchal. Putuje časem od světové hospodářské krize třicátých let minulého století až po léta devadesátá a pronásleduje „zářící dívky“, mladé inteligentní a nadějné ženy „s potenciálem“. Pod dohledem je má od jejich dětství a zabíjí je až jako dospělé ženy. Vyprávění klouže dekádami tam a zpět. Vrah vedle těl zanechává obyčejné, ale přece zvláštní předměty a jiné trofeje si zase odnáší.
Kirby měla to štěstí, že Harperovo napadení přežila. Ví, že kromě toho, že se jedná o násilníka a psychopata, je na útočníkovi ještě něco zvláštního. Začne hledat další dívky, které však tolik štěstí neměly a podobná napadení nepřežily. S pomocí novinových výstřižků a rodin obětí pátrá po spojitostech s útočníkem a po jeho totožnosti. Jediného spojence nachází v novináři Danu Velasquezovi, který se jejím případem před léty zabýval. Kirby k němu přichází do redakce na stáž a jejich původně pracovní vztah se postupně začíná měnit v cosi osobnějšího.
Důkaz – Dům a jeho tajemství –, který Kirby nachází, se zdá neuvěřitelný. Ale pro dívku, která přežila vlastní smrt, není nic nemožné. Situace se mění v neprospěch Harpera, protože teď začne ona pronásledovat jeho. Tak dlouho dokud celou věc nedovede až do konce.

Když jsem uviděla obálku Dívky, která se třpytila, okamžitě jsem se zamilovala a bylo jasné, že kniha nesmí ujít mé pozornosti. Až později jsem si přečetla anotaci a jásala nadšením - Sériový vrah a cestování časem ? To si nechám líbit! Byla jsem nadmíru zvědavá jak tyhle dva náměty dokáže autorka skloubit a hned na začátek vám prozradím, že jsem byla nadšená !

Seznamte se s Harperem,

mužem plným zloby a úchylných choutek, který žije v roce 1931 a právě přišel ke klíči od jednoho velmi podivného Domu a má jediný cíl, zabít zářící dívky...

Poznejte Kirby,

zářící dívku, která přežila brutální útok a je odhodlaná najít toho, kdo jí to udělal...

Jak se dobrat spravedlnosti, když člověk, který za vším stojí žije v jiné době ?

Celým příběhem nás provází dvě hlavní postavy - Harper a Kirby. Vrah a oběť. Kočka a myš. Na čtenáře čeká pořádně zamotaný příběh, který autorka každou kapitolou pomalinku rozmotává. Bylo opravdu napínavé sledovat, co všechno je propojené a jak do sebe postupně tahle skládačka zapadá. Téma cestování časem dalo autorce velké možnosti, jak svůj příběh ozvláštnit a pořádně okořenit a všechny tyhle možnosti náležitě využila. Bavilo mě nahlížet do dob dávno minulých a společně s Harperem sledovat, jak se svět mění. Kniha tak dostala nový rozměr, který ji odlišuje od celé škály jiných thrillerů.

" Úsměv ještě předčí její hluboké hnědé oči. Protože teď vidí, jak se v nich zablýsklo. Pocítí z toho slabost na hrudi. Je mu líto, že kdy o Domě pochyboval. Je to ona. Jedna z nich. Jeho zářící dívka. " 

Oceňuji, že z knihy není cítit, že ji psala žena. Všechny zrůdnosti a krvavé detaily servíruje autorka svých čtenářům až s děsivou syrovostí. To bylo asi to, co mi při čtení způsobovalo mráz na zádech a nepříjemný pocit při nočním čtení. Čtenář dostane možnost, nahlédnout do útrob samotnému vrahovi i jeho jediné přeživší oběti. Harperovi i Kirby se autorka věnuje tak akorát, aby čtenáře navnadila na další informace a zároveň nenudila zdlouhavými popisy jejich rozpoložení. To se dostávám k největšímu kladu celé knihy - obrovské čtivosti. 

"A jak jste umřel, pane Kojot?

Ále, srazil mě náklaďák, káčátko.

Špatně jsem se rozhlédl,

ulici přejít nesvedl.

Teď na mě mají choutky

vrány mrchožroutky.

Je to moc zlé. Jen smutek mi zbyl,

ale jsem rád, že jsem žil."

Nemohla jsem se od knihy odtrhnout a i když jsem zrovna nečetla v myšlenkách jsem se stále vracela k zářivým dívkám. Lauren Beukes je mistr ve vykreslování a je jedno jestli se jedná o její postavy nebo prostředí ve kterém se zrovna nacházejí. Dokáže odhadnout tu správnou dávku informací a drží si tak čtenářovu pozornost. Nečekala na mě žádná hluchá místa, která by mě nudila a já měla chuť je, co nejrychleji přeskočit. Na začátku jsem se trochu bála, aby téma cestování časem smíchaným s vrahem dívek, nepůsobil až moc vynuceně a křečovitě. Strach, ale rozhodně nebyl na místě, kniha mě právě tímhle uchvátila a velká dávka originality se jí v žádném případě nedá upřít. 

Hodnocení

I když jsem byla odhodlaná si knihu přečíst, hodnocení na goodreads mě lehce vyděsilo. Ne vždy se, ale tomuto hodnocení dá věřit a tak na mě čekalo opravdu nezapomenutelné čtení, které jsem si užila do poslední stránky. Kniha rozhodně není pro všechny a naprosto chápu, že každému její zvláštní pojetí nesedne a z příběhu nebude tak nadšený jako já. Ale pokud se dokážete naladit na autorčinu hru a máte rádi trochu toho neobvyklého, čeká na vás opravdu výjimečný čtenářský zážitek.

 Moc bych chtěla poděkovat internetovému knihkupectví KNIHCENTRUM.cz za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu si můžete objednat na jejich stránkách.

RC Recenze: Pět

Originální název : Fünf
Série: Beatrice Kaspary #1

Autor : Ursula Poznanski

Český název : Pět

Počet stran: 320

Datum vydání ČR : 19. ledna 2015

Nakladatelství: Knižní klub

Goodreads

Na pastvině leží mrtvá žena. Zavražděná. Na chodidlech má vytetované souřadnice. Na označeném místě čeká příšerný nález: ruka zatavená do plastové fólie a hádanka, jejíž řešení vede ke schránce s další uříznutou částí těla.

V mimořádně ohavné formě geocachingu, moderní hře hledání pokladů s pomocí navigace, posílá vrah dvojici kriminalistů k dalším částem mrtvol.

Vyšetřovatelům ubíhá čas, tuší, že teprve na poslední zastávce dostanou do rukou zásadní dílek puzzle…

Ursula Poznanski se pro mě stala synonymem čtivě napsaných příběhů. Je jedno, jestli mě zrovna nechává nakouknout do školy, kterou ovládá velmi návyková hra, a nebo se s ní vypravím doprostřed lesů na středověký larp, vždy skončím s otevřenou pusou, uchvácená příběhem. Proto se není čemu divit, že jsem si nenechala ujít ani její novinku Pět...

Na pastvině, v okolí Salzburku, je nalezena mrtvá žena. Na první pohled se zdá, že se jedná o sebevraždu, ale už po chvíli je všem jasné, že za tím vězí něco víc.  Mrtvá má na chodidlech vytetovaná tajemná čísla a vyšetřovatelé Beatrice a Florin se pomalu pouští do morbidní hry se samotným pachatelem. Nedávají mu, ale přesně to, co chce ?

Ve svých předešlých knihách se Ursula Poznanski zaměřovala především na YA čtenáře a tak jsem byla zvědavá, jak si poradí s thrillerem pro dospělé. Její knihy spojuje kromě obrovské čtivosti i to, že si vybírá neotřelá témata, kterými své čtenáře odzbrojí a i když zrovna nejste jejími velkými fanoušky, nemůžete jí upřít velkou dávku originality. Ani u knihy Pět tomu není jinak. V příběhu propojuje stále oblíbenější geocaching s mrazivým thrillerem.

Srdečně blahopřeji - našel jsi! Tato nádoba je součástí hry, jakési moderní verze hledání pokladů s GPS. Pokud jsi ji našel náhodou, tvoje hra právě končí. Okamžitě nádobu zavři a vrať ji tam, odkud jsi ji vzal. Bude to pro tebe lepší, věř mi!

Pokud sami nejste vášnivý kešer, nemějte strach, že byste v knize jenom tápali.  Autorka vše krásně a postupně vysvětluje v průběhu vyšetřování. Budete tak odhalovat zákoutí geocachingu společně s vyšetřovateli, kteří jsou úplnými začátečníky. Ale ani ten, kdo už dávno o geocachingu ví všechno možné, se nebude nudit. Informací je tak akorát, aby to zbytečně nezdržovalo a neubíralo čtivosti a poutavosti. Je vidět, že autorka opravdu ví, o čem píše (aby taky ne, jak je z doslovu patrné, sama patří mezi kešery) a tak máte pocit jako byste se sami vydali po stopách souřadnic.

Jako detektivní thriller kniha Pět skvěle funguje. Vrah má kolem sebe tu správnou dávku tajemna a vy prostě budete chtít vědět, co za tím vším vězí. A můžu vám zaručit, že už se nikdy nebudete na svačinové dózy dívat stejně. Jako správný thriller, i kniha Pět, čtenářům přináší dostatečné množství krve a brutality k tomu, aby vám naskakovala husí kůže a zároveň ne tak velké, aby vám  to znechutilo čtení dalších řádků. V průběhu knihy nám autorka poskytuje drobné indície a tak si opravdu užijete hádání, kdo za celým tím sadistickým honem za pokladem stojí.

Vyšetřovatelské duo, Beatrice a Florin,  je velmi sympatické a vy jim budete fandit až do posledního písmenka. Moc se mi líbilo, že z nich Ursula nedělala žádné nepřemožitelné bohy, kteří všechno hned odhalí, ale místo toho vsadila na obyčejnost, což ve finále působilo opravdu autenticky. Vážně doufám, že se dočkám vydání i dalších dílu série o Beatrice Kasparyové.

Hodnocení
Jsem moc ráda, že mě Ursula nezklamala a znovu si zvolila téma, které čtenáře vtáhne do děje a jeho potenciál využila do poslední souřadnice. Kniha by měla být nezbytností pro všechny, kdo rádi vyráží za keškama, ale do hledáčku by se měla dostat i těm, kteří mají rádi dobré detektivky s neotřelým tématem. Kniha opravdu stojí za to !

Tímto bych chtěla moc poděkovat nakladatelství Knižní klub za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu si můžete objednat na bux.cz