Recenze | Naprosto cizí

Psychothrillerů prostě není nikdy dost! Poslední dobou, když nemám náladu na žádný konkrétní žánr, vždycky sáhnu po nějakém psychothrilleru. Nebudeme si nic nalhávat, tento žánr je dost často plný prvoplánových příběhů, které vám nic nepřinesou a v průběhu čtení máte pocit, že tohle už jste někde četli/viděli. Když se to ale povede vede to k takovým těm nocím, kdy nemůžete přestat číst, protože chcete vědět o co jde. Chcete vědět víc a nemůžete se odtrhnout. Proto psychothrillery stále zkouším dál a jen tak to nevzdám, protože někdy (když je správná konstelace hvězd a postavení Saturnu zastiňuje Venuši) člověk narazí na to pravé. Jako to pro mě bylo u Naprosto cizí...

Leah za sebou nechala celý svůj dosavadní život a společně s dávnou kamarádkou Emmy se přestěhovala do malého městečka, kde nikdo nic netuší o jejich minulosti. Události však velmi rychle naberou nečekaný směr - Emmy beze stopy zmizí a zdá se, že jediný, kdo vůbec věděl o její existenci je právě Leah. A tak začíná pátrat po své kamarádce, která jak se zdá, pro ni byla naprosto cizí...

Naprosto cizí rozehrává svou hru pozvolna a nenásilně. Člověk má během pár minut pocit, že je součástí života Leah a napjatě sleduje, kam se příběh bude vyvíjet. Od začátku jsem neměla nejmenší problém se začíst a v podstatě okamžitě jsem se ponořila do příběhu, který mě až do konce nepustil. Megan Miranda vsází především na atmosféru, která se jí daří bravurně vytvořit a až do konce nepolevuje v tempu a jemném tlačení na čtenářovi nervy. 

I přesto, že příběh není ničím zas až tak originálním, rozhodně na vás čeká pár povedených zvratů, zamotání hlav a změny přesvědčení, co že se to vlastně v životě hlavní hrdinky děje. Ač jsem se s Leah nijak zvlášť nesžila, nemělo to na můj zážitek ze čtení žádný vliv. Je to totiž tak akorát sympatická hlavní hrdinka, aby vám nebylo jedno, co se s ní stane i přesto, že s jejím počínáním nebudete vždy souhlasit. Myslím si, že v tomto případě není na škodu lehký odstup od hlavní hrdinky, kdy se čtenář zhostí role pouhého pozorovatele celého příběhu.

Naprosto cizí je jedna z těch knih o kterých je lepší moc nevědět a jen si užívat rozehraný příběh. Oceňuji, že i přes absenci nechutností, krve a množství postav, se autorce podařilo udržet mou pozornost po celou dobu a ještě mě tak zaujmout, že jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Prostředí příběhu bylo výborně zvolené a jen přidávalo k pochmurně lenivé atmosféře.

I přesto, že měl příběh své mouchy, bylo mi to během čtení upřímně jedno a to hlavně díky obrovské čtivosti. Megan Miranda dokázala, že i z něčeho nijak zvlášť originálního dokáže vytěžit maximum.

Jak už jsem řekla, jsem si vědoma, že příběh v sobě neskrývá žádné velké poselství nebo obrovskou originalitu. Měl rozhodně své mouchy a pár nelogických míst by se jistě taky našlo. Mně to, ale jak při čtení tak i po dočtení, bylo opravdu srdečně jedno, protože Naprosto cizí měla přesně to, co od podobných psychothrillerů žádám - čtivost a atmosféru. Pokud tedy chcete výbornou atmosferickou oddychovku je Naprosto cizí to pravé!

Za recenzní výtisk moc děkuji nakladatelství EUROMEDIA!

Knihu Naprosto cizí si můžete objednat se slevou na stránkách Knižního klubu :)