Zobrazují se příspěvky se štítkem1 hvězdička. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkem1 hvězdička. Zobrazit všechny příspěvky

7. září 2013

Recenze: Temná hmota



Originální název : Ha-chomer ha-afel

Autor : Aner Shalev
Série : -
Český název : Temná hmota
Počet stran, Provedení : 285,
Datum vydání ČR : 2009, vázaná
Vydavatelství : Plus


Anotace :

Adam, izraelský diplomat v New Yorku, způsobí během své návštěvy v Jeruzalémě nehodu. Srazí na ulici dívku jménem Eva. Je to ruská emigrantka, studentka astrofyziky. Adam ji ihned odveze do nemocnice. Mezi ním a Evou to nečekaně zajiskří. Dojde k osudovému sblížení, které nezadržitelně spěje k rozchodu, opětovnému sblížení a nešťastnému čekání na další rozchod.
Eva navštíví Adama později v New Yorku, kde stráví spolu týden v hotelu na Washington Square. Adam není schopen se vymanit z osudového vztahu, ani ze svého dosud šťastného manželství.
Izraelský autor Aner Shalev napsal napínavý příběh o lásce, svádění, podvádění i touze, která dokáže přetrvat cokoli. Píše jednoduchým jazykem a o lásce hovoří jako o přitažlivých a odpudivých silách, které vládnou ve vesmíru. Román tak úhlem pohledu patří mezi nejoriginálnější milostné příběhy, jaké byly v poslední době vydány.





Tato kniha patří do seznamu náhodně vybraných knih v knihovně. Díky jeho krátké anotaci a pěkné obálce jsem ji prostě držela v ruce a už nehodlala pustit a přesně v tomhle okamžiku se stala jedna zásadní chyba. Měla jsem ji vzít a vrátit na své místo a nikdy se k ní nevracet.



Postavy :
Adam a Eva. Řeknete si, že to musí být určitě dokonalý pár, ale tak to opravdu není. Eva je ruská emigrantka, která žije v Jeruzalémě a Adam je izraelec žijící v New Yorku. Evě je pětadvacet a studuje astrofyziku, je svá a má svoje zásady, vždycky řekne pravdu a celou pravdu, i kdyby to mělo pro ni milované osobě ublížit. Je tvrdohlavá a podle mě i svým způsobem v některých ohledech hodně dětinská. Zato Adam je ten rozumný a racionální, přece jenom má už hodně za sebou ve skoro pětačtyřiceti. Na rozdíl od Evy vyznává názor, že lež nebo zamlčení pravdy je v mnoha ohledech lepší, než říct pravdu a někomu ublížit. Třeba jeho ženě Ruth, kterou již deset let podvádí s leckým.


"Odpoledne jsem šla plavat. Plaváním se dá vyjádřit takového smutku, když člověk chce. Mám takový zvyk, že při plavání pláču, i když nemám žádný důvod. Možná proto, že je to bezpečné, obličej je stejně mokrý a slzy nejsou vidět."

Zápletka :
Celý příběh je o tom, že Adam srazí autem na jeho výletu domů do Izraele Evu, která běží po ulici a dají se dohromady. On má sice doma v NY ženu, ale to mu absolutně nebrání v užívání si nemanželského sexu. Hlavní dějová linie se odehrává v týdnu, kdy Eva za ním přiletí na týden do New Yorku a Adam se těší na týden nic nedělání a válení se v posteli, ale to se těšil zbytečně, protože nic nevyjde podle jeho představ.


Styl :
Kniha je rozdělena na jakési dvě části, které zahrnují celý týden. Je psaná hodně zvláštním způsobem. Autorovi nedělá problém vytvořit souvětí, které je dlouhé více než jednu stránku. Absolutně nikde se neobjevuje přímá řeč. Celý příběh je vyprávěn ve třetí osobě a část knihy se skládá z e-mailů z minulosti, které mu Eva psala. Celá kniha ve vás vyvolává takový zvláštní pocit. Možná je to tím, že autor je
muž a nebo tím, že má trošku jinou mentalitu než evropané, nicméně něco na způsobu psaní a i myšlení je. Dlouho mi trvalo, než jsem si vůbec zvykla na styl psaní, ale pak už ani nestíháte počítat stránky, jak letí. Což je také zvláštní, když vezmu v potaz, že mi přišlo, že mi někdo čtení této knihy udělil za trest.


Hodnocení :
Hrozně dlouho jsem přemýšlela, co do recenze napíšu a svým způsobem mě to mrzí, ale prostě musím napsat, že se mi tato kniha opravdu nelíbila. Prostě ne, sice dost fandím, když je něco jiné, ale tohle je tak moc jiné, až mi to přišlo špatné. Možná jsem na tuto knihu ještě příliš mladá, ale tak něco moc zvláštního jsem opravdu ještě nečetla. Vadily mi dlouhé slohy o ničem a vysvětlování fyzikálních pojmů jako je například temná hmota. Vůbec se to nehodilo, ano zmínka dobrá, ale čtyři stránky o něčem čemu rozumí jen málokdo a vůbec to není podstatné. K tomu mi neuvěřitelně vadila Eva. Vyloženě mě vytáčela, chová se jak spratek a je prostě divná. A nechci spoilerovat, ale teda na to, že dělá doktorát z fyziky a k tomu se předpokládá značná inteligence, tak díky konci musím říct, že je naprosto blbá. K tomu v knížce není absolutně, ale ani krapánek něčeho pozitivního. Samý lži, přetvářka, manipulace, nevěra a Eva pořád jenom brečí kvůli ničemu. Hrůza. Až mi z toho bylo zle.






Recenze: Prokleté město




Originální název : Cryer's Cross
Autor : Lisa McMann
Série : -
Český název : Prokleté město
Počet stran, Provedení : 216, brožovaná
Nakladatelství: Fragment
Datum vydání ČR : 2013


Anotace:
Městečko Cryer's Cross je nenápadné místo, kde se nic zvláštního neděje... Až do chvíle, kdy beze stopy zmizí jedna ze studentek místní školy. Kendall Fletcherová ji ani moc neznala. Po dalším zmizení ale začne slyšet hlasy zmizelých studentů. Jde z toho strach. V Cryer's Cross je ukryto dávné tajemství a nad všemi obyvateli se vznáší děsivé prokletí. Podaří se Kendall odhalit pravdu a nezešílet při tom?




Jelikož se mi autorčina serie Lovkyně snů opravdu líbila - dobře, až na ten poslední díl - rozhodla jsem se, že sáhnu i po její další knize. A protože se jedná o hororově laděný příběh, byla jsem na Prokleté město opravdu natěšená...


Ráda bych hned na začátek podotkla, že anotace je trochu zavádějící. A vlastně i ten český název. Mám sice trochu jiné představy o tom, co by mělo být prokleté město, ale budiž. Nebudu se v tom víc patlat.

Postavy
Hlavní hrdinkou je Kendall. Ta žije celý život v malinkém městečku, kde se všichni znají, kamarádí a pomáhají si. Chodí na školu, kde je jedna třída pro všechny ročníky, které jsou rozdělené jen řadami lavic. Já si to v praxi neumím moc dobře představit. Teda na základní škole ještě jakž takž, ale na střední? No, ale dobře, dejme tomu, že to teda funguje, jedeme dál.
Je rozhodnutá dostat se na nějakou uměleckou školu, kde by mohla rozvíjet svojí vášeň - tanec a hraní, což jí pomáhá překonat její OCD (obsedantně kompulzivní poruchu) a aspoň na chvilku přestat přemýšlet. Dny tráví se svým nejlepším kamarádem a skoro přítelem Nikem a na ztracenou dívku na začátku prázdnin už všichni pomalu zapomínají. Ne však nadlouho...


Zápletka
Celý to bylo prostě takový nijaký. Rádoby hororová linie mi přišla nedotažená a jak kdyby si ani
autorka nedala moc práce si to pořádně promyslet. Přitom si myslím, že myšlenka by to nebyla špatná,
ale v tomhle podání to bylo prostě jenom a jenom zdlouhavý a o ničem. A říct o tak kraťounké knížce, že je zdlouhavá už je opravdu něco. A nevím, zda je to jen mojí maličkostí, ale tak nějak jsem to pořádně ani nepochopila. Nebo se mi spíš nechce věřit, že je to až tak moc primitivní bez špetky nějaký originality.
No a druhá linie je samozřejmě ta romantická. Aneb jak z počátku bad boy ukazuje postupem času svoji milou a něžnou stránku. Jo, taky originální a něco, co jsme ještě milionkrát nečetli/neviděli/whatever.
Mě bylo upřímně ukradený, jak to mezi nima dopadne. Vlastně mi byly celkově ukradený všechny postavy a jenom jsem si přála, aby už se to konečně rozjelo a začalo se něco dít. Od poloviny knihy mi bylo jasný, že je to jenom mé zbožné přání a ničeho takovýho se nedočkám a budu se prostě muset pronudit až do konce. A jestli čekáte, že se budete bát musím vás zklamat. Sice já jsem extrém, který už nakoukal tolik hororů, že ho nic moc nepřekvapí ani nevyděsí, ale neumím si představit člověka, který by na tomhle viděl něco děsivého. Možná tak ve 13 nebo 14, ale jelikož je knížka pro čtenáře od 15, asi opravdu nikdo nebude po přečtení vyděšený.

Styl
Autorka má osobitý styl psaní, který předvedla už v Lovkyni snů. Zase sází na 3. osobu, ale tentokrát nám trochu prodlužuje věty a není tak úsečná. Po skoro každé kapitole je do příběhu vsunut odstaveček nadepsaný MY, který přidává na tajemnosti. Oprava; o kterém by se jako o jediném dalo říct, že má nějaký tajemný náboj a atmosféru.

MY
Když je po všem, vydechneme jako starý rozvrzaný dub a cítíme, jak bolest odeznívá, jako kůra olupující se z bílé břízy. Jedna z Našich duší byla osvobozena. Pohybujeme se ztemnělou místností jako figurka po šachovnici, pomalu, centimetr po centimetru posouváme litinové nohy, neslyšně křičíme nápisy vyrytými do dřeva. Voláme svou další oběť, svého dalšího vykupitele. Na Naší tváři se objeví nová řezba:

DOTKNI SE MĚ.
VYSVOBOĎ MOU DUŠI.

Hodnocení.
Už není moc, co říct. Zase byla moje očekávání pěkně ušlapána, ale já jsem pořád nepoučitelná. Tohle bylo jedním slovem špatný. Těžko se mi hledá aspoň nějaké pozitivum. Docela se mi líbilo finále celé knížky, až teda na vysvětlení zápletky. V tu chvíli to totiž nabralo celkem spád a mě to aspoň trochu bavilo. Ale těch, dejme tomu, 15 stránek nevyváží ten nudný zbytek.








20. srpna 2013

Recenze: Křídla



Originální název : Wings


Autor : Aprilynne Pike
Série :Wings #1
Český název : Křídla
Počet stran, Provedení : 294, vázaná
Datum vydání ČR : 2011
Vydavatelství : Fortuna Libri


Anotace:

Aprilynne Pikeová nadchla svým debutem i slavnou autorku Ságy Stmívání Stephenii Meyerovou. Není divu, příběh - originální fantasy s přídechem thrilleru a horroru, ale i s prvky love story - o dívce se zvláštním jménem Laurel se čte doslova jedním dechem. Patnáctiletá hrdinka jde poprvé do školy (předtím ji učila matka) a snaží se přizpůsobit novému prostředí. Brzy najde přítele, který jí podá pomocnou ruku. David se nemusí přemáhat, nová spolužačka je nesmírně krásná, jemná a milá dívka. Vypadá jako víla, říká si David, ale to ještě netuší, že není daleko od pravdy a že jej po boku Laurel čekají pěkně horké chvíle. Bytosti z jiného světa se dostávají mezi lidi a začíná boj na život a na smrt...




Tuto knížku jsem si vybrala, protože mě velice zajímal námět. Byla jsem zvědavá, jestli si autorka vymyslí něco nového a jak se s tím celkově popere.

Postavy: 
Laurel - od prvního okamžiku mě prostě štvala. Divná holka, která má se vším problém a tváří se jak boží umučení. S touto hrdinkou jsme si prostě nepadly do oka. Věřím v to, že kdyby existovala, tak mě taky nemá ráda. 

David - ze začátku jsem ho měla za neuvěřitelnou vtěrku. Otrava první třídy. Ani postupem času jsem si k němu nevyvinula nějaký zvláštní vztah, akorát mi ho vlastně bylo chvílema trošku líto, ale je to kluk, který pro slečnu udělá první poslední. Je pozorný, ohleduplný, milý a hodný, ale podle mého názoru nemá žádnou šťávu. Takový nemastný neslaný. 


Zápletka: 
Patnáctiletá už tak dost nenormální holka zjišťuje, že není až tak moc lidská, jak si myslela. Klasický příběh o vypořádávání se teenagerky s nadpřirozenými problémy a k tomu všemu je ještě zatažena do milostného trojúhelníku.


Styl: 
Příběh je moc hezky napsán. Čte se to velice dobře. Všechno je hezky popsané. Jednoduše a nezamotáváte se do dlouhých souvětí.

"Z místa, kde měla předtím mezi lopatkami bulku, vyrůstaly pruhy připomínající okvětní plátky květiny, které jí na zádech tvořily lehce stočenou čtyřcípou hvězdu."

Hodnocení:
Abych nelhala, ze začátku mi všechno přišlo absolutně stupidní. Hlavní hrdinka mě doslova iritovala, její rádoby vztah mě nudil. Když přišel první problém, jenom jsem kroutila hlavou. Capitan Obvious na každém rohu. Prostě od prvopočátku jsem nepřistoupila na autorčinu hru a to byl ten problém. A když už jsem si říkala, že to snad ani nedočtu, že možná snad poprvé ani neotevřu druhý díl, třičtvrtě knížky bylo za mnou a mě konečně začalo i trošku zajímat, jak to dopadne. WTF momentů bylo tolik, až jsem si jistá, že do tolika ani neumím počítat. Samozřejmě nechyběl ani přeslazený konec, ale to se tak nějak čeká. Nicméně nevím co mám dělat a asi se za to i trošku stydím, ale vypadá to tak, že ten druhý díl nakonec aspoň otevřu. Jsem docela zvědavá. Je špatný, že celou dobu bylo všechno špatný a úplný konec mi zas tak špatný nepřišel. Tuto knihu bych doporučila věkové kategorii okolo 16 let. :)