Tak dlouho jsem se chystala na knihu Ta přede mnou až u nás autorovi vyšla další kniha. A jelikož jeho první kniha sklízela úspěch, thrillery mám ráda, nebylo nad čím váhat a prostě se do knihy pustit!
Díky nedostatku peněz se studentka herectví Claire rozhodne přijmout nabídku od právnické firmy. Avšak tato práce je tak trochu na hraně morálky - obnáší hraní volavky pro bohaté muže jejichž manželky je chtějí přistihnout při nevěře. Zdá se to snadné - vejít do baru, svést ženatého muže a především všechno řádně zdokumentovat. Jednoduše vydělané peníze a hlavně dostatek herecké průpravy. Jednoho večera se jí však poprvé nepodaří dokončit úkol a muže svést. Druhý den je navíc jeho manželka nalezena mrtvá a kolotoč událostí s Claire v hlavní roli se pomalinku začíná točit...
Už po prvních pár stranách jsem byla naprosto nadšená! Strašně se mi líbilo neotřelé zapojení dialogů formou scénáře (nemusíte mít strach, pokud zrovna neholdujete scénářům, J.P. Delaney bravurně vychytal to správné množství takto upravených dialogů). Prostředí herců je dalším obrovským kladem, jelikož přináší neokoukaný formát, který člověka prostě baví. Když k tomu člověk přidá ještě Baudelairovu sbírku "Květy zla", můžu vlastně říct, že se autorovi povedly v mém případě 3 ze 3 zásahů a já skoro chrochtala blahem!
Hlavní hrdinka Claire je navíc natolik zvláštní a neobvyklá, že člověk prostě hltá stránku za stránkou a chce vědět víc! J.P. Delaney navíc píše natolik čtivým způsobem, že vás ani nenapadne knihu odložit. Jak už jsem totiž řekla - člověk chce vědět víc a v tomhle bodě nastává velký problém...
Všechno je správně rozjetý, čtenářova pozornost je vyšponovaná na maximum a najednou to přijde. Zvrat. Zvrat, který vám připadá zvláštní, ale tak... baví vás to, čte se to dobře. Jste ochotni na tuhle autorovu hru přistoupit a nechat se unášet příběhem dál. Nicméně, čím víc se příběh zamotává, tím víc začínáte pochybovat, že jste vlastně naladěni na stejnou vlnu jako autor. Takové pocity jsem tak od poloviny knihy měla a vlastně až do konce mě nepustily. Nechápejte mě špatně, stále mě to vlastně bavilo, četla jsem jedním dechem, ale to všechno, co mě na začátku tak šíleně upoutalo, začínalo být málo v porovnáním s tím, co se začalo rozjíždět.
Mám ráda, když mě autor dokáže překvapit (kdo taky ne, že...), ale tato překvapení pro mě musí mít logiku, uvěřitelnost, reálnost. V případě Věř mi jsem právě tyto tři věci postrádala a konec už to pro mě nezachránil.
Věř mi mělo ohromný potenciál a já se opravdu těšila, že tohle bude to ONO. Autor dokázal rozehrát výbornou hru, kde vlastně nevěříte vůbec ničemu a vůbec nic nevíte. Kdyby se za každou cenu nesnažil každých X stran šokovat nelogickým obratem v příběhu, neváhala bych nad 5 hvězdičkami. Bohužel celkově je pro mě Věř mi dost překombinované a i přesto, že jsem si čtení opravdu užívala a nedokázala se odtrhnout, je pro mě lehkým zklamáním. Rozhodně zkusím i Ta přede mnou, protože autor rozhodně ví, jak psát. Akorát by to příště možná chtělo lehce ubrat.
Pokud máte rádi thrillery, kde vlastně celou dobu nic není jisté, určitě si nenechte Věř mi ujít, svým čtenářům má rozhodně, co nabídnout a já rozhodně jejího přečtení nelituji!
Hlavní hrdinka Claire je navíc natolik zvláštní a neobvyklá, že člověk prostě hltá stránku za stránkou a chce vědět víc! J.P. Delaney navíc píše natolik čtivým způsobem, že vás ani nenapadne knihu odložit. Jak už jsem totiž řekla - člověk chce vědět víc a v tomhle bodě nastává velký problém...
Všechno je správně rozjetý, čtenářova pozornost je vyšponovaná na maximum a najednou to přijde. Zvrat. Zvrat, který vám připadá zvláštní, ale tak... baví vás to, čte se to dobře. Jste ochotni na tuhle autorovu hru přistoupit a nechat se unášet příběhem dál. Nicméně, čím víc se příběh zamotává, tím víc začínáte pochybovat, že jste vlastně naladěni na stejnou vlnu jako autor. Takové pocity jsem tak od poloviny knihy měla a vlastně až do konce mě nepustily. Nechápejte mě špatně, stále mě to vlastně bavilo, četla jsem jedním dechem, ale to všechno, co mě na začátku tak šíleně upoutalo, začínalo být málo v porovnáním s tím, co se začalo rozjíždět.
Mám ráda, když mě autor dokáže překvapit (kdo taky ne, že...), ale tato překvapení pro mě musí mít logiku, uvěřitelnost, reálnost. V případě Věř mi jsem právě tyto tři věci postrádala a konec už to pro mě nezachránil.
Pokud máte rádi thrillery, kde vlastně celou dobu nic není jisté, určitě si nenechte Věř mi ujít, svým čtenářům má rozhodně, co nabídnout a já rozhodně jejího přečtení nelituji!
Za recenzní výtisk moc děkuji nakladatelství EUROMEDIA!
Četla jsem Tu přede mnou a strašně mě mrzelo, že to úplně nenaplnilo potenciál, který to mělo, i když se to taky četlo úplně samo. Tady se mi líbí to prolínání, o kterém píšeš. Je toho tolik! Tak třeba někdy... Skvělá recenze, i přes nějaká ALE nalákáš :)
OdpovědětVymazat