Recenze | Neviděli jste Melody?

Už delší dobu jsem se chystala pustit do nějaké knihy z pera Sophie Hannah. Tato britská spisovatelka je známa především zpracováním nových příběhů s nesmrtelným detektivem Herculem Poirotem (např. Vraždy s monogramem). Když tedy přišlo vydání knihy Neviděli jste Melody? nebylo už nad čím zdlouhavě váhat a jít zjistit, co tato autorka dovede...

Cara se rozhodla utéct z Anglie od své rodiny a na dva týdny si udělat impulsivní prázdniny v luxusním rezortu v Americe. Potřebuje přemýšlet, jak naloží s faktem, že je opět těhotná a od svého manžela a dvou dětí se dočkala pouze lhostejnosti. Její výlet už však od samého začátku není úplně růžový - recepční ji pošle do již obydleného pokoje a v rezortu se začínají šířit fámy, že se tam objevila dívka, která byla před lety  zavražděna svými rodiči, ale nikdy se nenašlo její tělo. Cara je chtě nechtě pohlcena příběhem malé Melody - co se tehdy vlastně stalo? A jak to zapadá do událostí, co se odehrávají právě teď?

Strašně dlouho jsem si myslela, že moje sestra Emory měla štěstí, a někdy si to myslím ještě dneska. Zemřela, než ji stačili zabít, a podle mého je lepší žádný život nemít než se bát, že vám ho vezmou...

Sophie Hannah už od první stránky dokazuje svůj vypravěčský um. Byla jsem až překvapená, jak rychle mě její styl psaní vtáhl do děje a já jenom hltala stránku za stránkou. Neviděli jste Melody? je totiž jedna z těch knih, které vás pohltí hned na samém začátku a až do konce nepustí. Společně s hlavní hrdinkou Carou čtenář rozplétá starý případ zmizelé Melody a postupně odhaluje jeho zákoutí a to navíc i prostřednictvím přepisů youtubových záznamů a blogových článků.

Z první poloviny knihy úplně čiší atmosféra starých dobrých detektivních příběhů a já si tuhle atmosféru užívala plnými doušky. Druhá polovina je přeci jen více na thrillerové vlně, a ač se na můj vkus vše trochu nepřesvědčivě zamotalo, i tak jsem si čtení nadále užívala. Sophie Hannah je totiž jedna z těch autorek, které nakonec vlastně s chutí všechno zbaštíte, protože vás to prostě a jednoduše baví.

Za zmínku rozhodně stojí i postavy, které krásně dokreslují celkovou, chvílemi až odlehčenou, atmosféru celého příběhu. Největším kladem a kouzlem knihy je především její jednoduchost, kdy s minimem postav a prostředí dokázala Sophie Hannah udržet čtenářovu pozornost až do posledního písmenka. 

Neviděli jste Melody? bylo pro mě obrovským překvapením a já jsem si příběh užila od začátku až do konce. Nebýt druhé poloviny knihy, která byla na můj vkus už trochu překombinovaná, nebála bych se dát plný počet hvězdiček.

Takhle pro mě Neviděli jste Melody? zůstává "jen" velmi zdařilou jednohubkou, která prostě baví.

Pokud máte rádi detektivky a chcete si zpříjemnit dlouhý večer, je pro vás Melody tím pravým ořechovým :)

Za recenzní výtisk moc děkuji nakladatelství EUROMEDIA!

Knihu Neviděli jste Melody? si můžete objednat se slevou na stránkách Knižního klubu :)

Recenze | Nezvěstná

Nebudu lhát, občas mě na knihu naláká pouhá obálka a přesně tak tomu bylo i v případě Nezvěstné. Byla jsem tak upřímně zvědavá, co na mě čeká a ke knize jsem přistupovala bez nějakých velkých očekávání. A musím přiznat, že jsem byla příjemně překvapená!

Recenze | Hádej kdo

"Jeden pokoj. Pět podezřelých. Tři hodiny na to najít vraha." - přesně tyto tři věty z obálky knihy Hádej kdo stačily na to, abych věděla, že si ji rozhodně nemůžu nechat ujít. Mám ráda podobné knihy (a vlastně i filmy), kdy se společně s hlavní postavou snažíte odhalit vraha a děj se odehrává pouze v uzavřených prostorách. Naplnil však Chris McGeorge moje počáteční nadšení?

Představte si, že se probudíte v hotelovém pokoji a vůbec netušíte, jak jste se tam dostali. Představte si, že jsou tam s vámi další čtyři lidé a podivný muž v masce vám z televizní obrazovky oznámí, že jeden z vás je vrah. A vy máte pouhé 3 hodiny na to zjistit, kdo tím vrahem je jinak všichni zemřete...

Přesně tohle se stalo známému televiznímu moderátorovi, mladé servírce, ctižádostivému právníkovi, silně pobožné herečce, studentce a uklízeči. Čas se krátí a minulost se pomalu hlásí o hlavní slovo. Kdo je muž v masce? A kdo skrývá to největší tajemství?

Jak už jsem v úvodu řekla, mám podobné příběhy ráda. Nejspíš za to může  Agatha Christie a jejích Deset malých černoušků, které jsem četla několikrát a vždycky žasla nad jejím umem budovat atmosféru a vytěžit maximum z naprostého minima. Nebudu lhát, očekávání proto byla poměrně velká a ne úplně se je povedlo naplnit. Námět knihy je povedený a dalo se z něj vytěžit mnohem víc. Bohužel Chris McGeorge se vlastně pořádně nezaměřil na žádnou z postav, ač hlavnímu hrdinovi (moderátorovi-detektivovi-alkoholikovi) dal poměrně hodně prostoru. Čekala jsem trochu hlubší vhled do nitra hrdinů, o který se autor sice chvílemi snažil, ale bohužel za mě neúspěšně. 

První polovina knihy se nese v dost pomalém tempu, postavy se začínají oťukávat a čtenář má prostor především k hádání, kdo by mohl být oním skrytým vrahem. V okamžiku, kdy se ke slovu dostávají flashbacky příběh nabírá nečekané obrátky a to správné tempo. Příběh se totiž právě díky vsuvkám z minulosti stával přeci jen něčím víc, než by se mohlo v první polovině zdát, a tak druhou polovinu prolítnete, ani nevíte jak. Největší problém jsem ale měla s hlavním hrdinou, nedalo se s ním sympatizovat a jelikož jsou tam všichni ostatní jen tak do počtu a podařile plní svou roli kulis, nebyl bohužel prostor na to oblíbit si někoho jiného. Nic to však nemění na tom, že námět knihy byl opravdu povedený a kdyby se autor zaměřil trochu více i na své postavy, mohlo být Hádej kdo opravdovou bombou. Takhle bohužel zůstává jen průměrnou detektivkou, která nenadchne, ale ani neurazí.

Sečteno podtrženo, od Hádej kdo jsem čekala mnohem víc. Přisuzuju to ale také tomu, že thrillery čtu poměrně často a jen tak něco mě už nepřekvapí. Z toho důvodu bych tento titul řadila spíš do škatulky oddychové čtení na dlouhý večer. Pokud ale nečekáte zázraky nebo se vám thrillery do ruky moc často nedostanou, zkuste to s Hádej kdo stejně jako já před lety s Agathou Christie a třeba to bude ten správný odrazový můstek v daném žánru. Námět knihy je totiž opravdu podařený a má co nabídnout! :)

Za recenzní výtisk moc děkuji nakladatelství EUROMEDIA!

Knihu Hádej kdo si můžete objednat se slevou na stránkách Knižního klubu :)

Recenze | Pohřbená Pravda

Jestli existuje nějaká detektivní série u které si s chutí vychutnávám úplně každý díl, jsou to právě Případy Kim Stoneové! Každý případ je jiný, každý z nich posouvá hlavní postavy dál a já je do jednoho miluju!

Na Pohřbenou pravdu jsem proto byla opravdu hodně zvědavá, přece jen se jedná už o 6. díl a jednou tahle smršť skvěle napsaných případů musí skončit, ne? No, Angela Marsons mi ukázala, že když člověk umí, tak prostě umí...

Když se najdou kosterní ostatky na pomezí okrsku Kim Stoneové a okrsku jejího bývalého kolegy (dnes už bohužel spíše nepřítele) Toma Travise, ocitá se Kim v nezáviděníhodné situaci. Musí opustit svůj tým a spolupracovat právě s Travisem, který její přítomnost nemůže vystát skoro stejně jako ona tu jeho.

Výzva to není jen pro samotnou Kim, ale i pro její tým, který se poprvé musí obejít bez své svérázné šéfky...

Jak už jsem řekla na začátku, detektivní série Případy Kim Stoneové z pera Angely Marsons je moje obrovská srdcovka. Tam, kde se jiní autoři začínají opakovat a vykrádat sami sebe, tam Angela přijde s něčím naprosto nečekaným a šokujícím. Všechny díly této série jsou úplně jiné a vyznačují se obrovskou čtivostí. Hlavní postavy nezůstávají jen plochými panáky v honbě za vrahem, ale vyvíjejí se a odhalují další dílky své minulosti. Ani v případě Pohřbené pravdy to není jiné. Příběh čtenáře zavádí k dost aktuálnímu tématu a nutí ho se zamýšlet nad světem ve kterém žije a vnímání rozdílností.

Pohřbená pravda má sice lehce pomalejší rozjezd, ale to vynahrazuje následujícím tempem a čtivostí, která si nezadá i s těmi nejakčnějšími detektivkami. Pomalé tempo začátku totiž není samoúčelné a navozuje výbornou atmosféru ve které se hlavní hrdinové nachází. Plastičnost postav je v tomto díle patrnější, než v těch předchozím, právě díky tomu, že Kimin tým - Bryant, Dawson a Stacey - se musí postavit na vlastní nohy, čímž dostávají v příběhu více prostoru. 

Nesmím opomenout ani samotnou Kim. Její spolupráci s Travisem jsem si užívala od začátku až do konce. Angela Marsons se na postavě Kim Stoneové opravdu vyřádila (v dobrém!) a má můj obdiv, jak mistrně dokáže rozvíjet její postavu. Když se člověk podívá na začátek série, je ten rozdíl opravdu markantní a přitom tak skvěle pozvolný, že nepůsobí strojeně či uměle.

Pohřbená pravda opět nezklamala a i v tomto 6. díle si Angela Marsons udržela vysoce nastavenou laťku z předchozích dílů. Nejsem schopná hodnotit díly v rámci této série, jelikož každý měl "to" něco svého a skvělého. Můžu vám jenom říct, že pokud jste fanoušci Angely Marsons, rozhodně nebudete zklamaní.

Pokud jste zatím žádný z dílů Případů Kim Stoneové nečetli, rozhodně začněte od začátku! Ač každý díl řeší jiný případ, uteklo by vám to nejdůležitější - vývoj postav a kontext jejich chování.

Už teď se nemůžu dočkat dalšího dílu, protože tuším, že to zas bude pořádná jízda s mým oblíbeným týmem vyšetřovatelů <3 

Za recenzní výtisk moc děkuji nakladatelství EUROMEDIA!

Knihu Pohřbená pravda si můžete objednat se slevou na stránkách Knižního klubu :)

Recenze | Dokonalá kořist

K prvnímu dílu série se sympatickým detektivem Lucem Callanachem jsem se dostala vlastně úplnou náhodou - zaujalo mě, jak mnozí Dokonalé stopy popisovali jako čtení jen pro opravdu otrlé čtenáře. To pro mě byla samozřejmě tak trochu výzva a chtěla jsem zjistit kvůli čemu je tady takový humbuk :D A opravdu, Dokonalé stopy byly skvělé a já se těšila na druhý díl - Dokonalá kořist  - a jen doufala, že se autorce podaří udržet laťku stejně vysoko. Jak to nakonec dopadlo? Byla Dokonalá kořist stejně povedená jako první díl?

Recenze | Podraz

Bez mučení se přiznávám, že jsem snad ještě žádný romantický thriller nečetla. Nějak pořád nechápu, proč tomu tak je. Mám ráda romantické knihy, mám ráda thrillery, tak proč to nespojit? Když jsem tak měla možnost přečíst si novinku Podraz autorky Sandry Brown, dlouho jsem neváhala... 
No ano, byla jsem hodně zvědavá, co z takového spojení může vzniknout a vlastně jsem k tomu přistupovala bez nějakých velkých očekávání. Jak tento můj experiment dopadl?

RC Recenze | Nejsem mrtvá

Po knize Nejsem mrtvá jsem sáhla tak nějak naslepo. Zaujala mě, jak svoji anotací, která láká na nevšední hlavní hrdinku, tak i obálkou. A jelikož mám ráda thrillery (snad ještě víc ty psychologické), nebylo nad čím váhat! Sice jsem nevěděla, co na mě vlastně čeká, ale o to víc jsem byla zvědavá, jak to celé bude fungovat...

RC Recenze | Loutkář

Hadrový panák se českým knižním trhem prohnal jako uragán a snad každý v mém okolí ho hned musel mít. Není se čemu divit, recenze na něj byly ve skrze pozitivní a člověk se nemohl ubránit zvědavosti. Já osobně jsem sice nesdílela to všeobecné nadšení, ale rozhodně ani nelituji, že jsem se do něj pustila. I proto jsem byla zvědavá na druhý díl - Loutkáře. A jak u mě tento druhý díl zabodoval?

RC Recenze | Hořká sezona

Nějak se u mě postupem času vytvořil takový zvyk, že detektivní série nezačínám prvním dílem a v podstatě naskočím do rozjetého vlaku. Vůbec netuším, proč jsem tohle začala dělat, ale můžu říct, že mi to zatím docela vychází (:D). Detektivní série jsou jedním z mála žánrů, kde takové počínání ve většině případech není problém a člověk se pak může rozhodnout, jestli ho daná série zaujala natolik, aby si doplnil znalosti i z předešlých dílů.
Asi vám je tedy jasné, že tomu nebylo jinak ani u Hořké sezony, která je již 7. dílem série Kovac/Lisková. Přesvědčila mě tato kniha, abych se vrhla i na předešlé díly?

RC Recenze | Vešla do moře

Ke knížce jsem se dostala v podstatě jako slepý k houslím, zaujala mě obálka a nevšední pojetí detektivky z pohledu oceánografa, který je takovým mořským detektivem. I přesto, že se jednalo o druhý díl série, díky uzavřenosti jednotlivých dílů (každá kniha = jiný případ) mi nic nebránilo zjistit, co se vlastně stalo v jednom malém skotském městečku…

RC Recenze: Zlá krev

Originální název : Bad Blood
Série: Virgil Flowers #4

Autor : John Sandford

Český název : Zlá krev

Počet stran: 296

Datum vydání ČR : 10. října 2014

Nakladatelství: BB/art

Goodreads

Virgil Flowers se velmi rychle stal jednou z nejoblíbenějších nových postav kriminálních románů. Nyní má však před sebou opravdu velký problém.

Je neděle a jih Minnesoty zasypal první sníh. Farmář přiveze do místního sila náklad sóji – a mladík, který silo obsluhuje, jej vzápětí udeří do hlavy baseballovou pálkou, shodí do zásobníku, počká, dokud farmář nezemře, a pak nahlásí „nehodu“. Podezíravá šerifka rychle zjistí, co se ve skutečnosti stalo, mladíka zatkne… a příštího dne je mladík nalezen oběšený ve své cele. Výčitky svědomí? Šerifka si není zcela jistá; ve skutečnosti má podezření, že za tuto smrt zodpovídá jeden z jejích podřízených. Nezbývá jí než si vyžádat pomoc zvenčí. Volba padne na pohledného vyšetřovatele Virgila Flowerse z minnesotského Úřadu kriminálního vyšetřování (který ihned zjišťuje, že šerifka je také velmi přitažlivá).

Případ se zprvu zdá vcelku prostý, avšak postupem času se vše komplikuje a Virgil začíná odhalovat spiknutí trvající po několik generací – řadu zločinů tak obludných, že ačkoli už za svůj život viděl mnohé, nedokáže je zcela pochopit… ani přijít na to, co by měl udělat dál.

Nevěděla jsem absolutně do čeho jdu. Vlastně jednu informaci jsem měla a to, že by se mělo jednat o detektivku Toť vše. Co mě tedy na knihu Zlá krev nalákalo ? Byla to obálka, která je prostě skvělá (a to jsem ani nevěděla, že i ta jednoduchá vazba pod přebalem je krásně jednoduchá!). Nazvala bych to sázkou do loterie, ale aspoň vidíte, co je s člověkem schopná udělat obálka. Jak to, ale nakonec s tou mou loterií dopadlo ?

Vražda farmáře v malém městečku v Minnesotě. Nic záludného nebo komplikovaného a to zejména díky tomu, že vrah je během pár dní dopaden. Jaké překvapení, ale pro policisty čeká, když se během dvacetičtyř hodin objeví další dvě vraždy a jednou z obětí už je onen zmíněný vrah farmáře. Nic není tak jednoduché, jak se na začátku zdálo a vše nabírá ohromných rozměrů. Právě k tomuto případu je povolán detektiv Virgil Flowers, který má pomoci s vyřešením případu...

Jak už jsem řekla, nevěděla jsem do čeho jdu, ale jelikož mám thrillery a detektivky ráda, těšila jsem se, co si na mě kniha přichystá. Hned na začátku na mě čekalo velké překvapení a já, připravená na pomalý začátek jaký u tohoto žánru většinou bývá, jsem se nestačila divit, jak rychle se příběh rozjel. Žádné pomalé seznamování a dlouhé nic neříkající popisy totiž nečekejte, tady se jede na plný plyn od samotného začátku. Autor přesně ví, jak dávkovat informace a indície, aby čtenář stále zůstával ve střehu a hltal každičké slovo. Postupně se jedna informace nabaluje na další a když si myslíte, že už přece jen nějaký ten obrázek o tom, co se stalo máte, přijde další kousek skládačky.

Nejedná se o typickou hru na to "Kdo je vrah?". Základní informace jsou jasné čtenáři i samotným vyšetřovatelům. Otázkou je "Kdo všechno?" a "Co všechno se vlastně děje?". Čekala jsem, že právě kvůli tomu bude postupně můj zájem opadat, ale nestalo se tak. Naopak jsem se do příběhu čím dál víc ponořovala a napjatě očekávala. Dalším důležitým kladem pro mě bylo to, že mě autor nenásilným způsobem nutil přemýšlet. Kdo je vlastně obětí a kdo viníkem ? Dá se to vůbec takto jednoduše posoudit ? Téma knihy je opravdu drsné a není pro každého. I přesto je však pojato formou, která nemá za účel jen bezúčelně šokovat čtenáře nebo ho dokonce nějak extrémně znechutit.

Když už jsem u těch kladů, měla bych zmínit hlavní postavu - detektiva Virgila Flowerse. Toho jsem si totiž opravdu oblíbila a jeho přístup k řešení případu mě vážně bavil. Sám o sobě je chvílemi celkem zábavnou postavou, která přináší odlehčení, jinak velmi drsnému tématu. Určitě se s Virgilem na dlouho neloučím a v nejbližší době se porozhlédnu i po dalších knihách s ním jako hlavním hrdinou. Kniha Zlá krev je totiž v pořadí čtvrtým dílem ze série Virgil Flowers. Ale nemusíte mít strach, každá kniha je jeden ucelený příběh, takže pokud jste, stejně jako já, nečetli předešlé díly, informace vám scházet nebudou.

Hodnocení

Přesně takhle si představuji správnou detektivku. Pomalé budování napětí a přitvrzování, u kterého se člověk prostě nemůže odtrhnout dokud neví, jak to skončí. Nenašla jsem jediné hluché místo při kterém bych se nudila nebo by kniha ztrácela mou pozornost. Navíc sympatický hlavní hrdina a zajímavý až mrazivý námět na zápletku, co víc už by si člověk mohl přát ?

Má sázka do loterie se vyplatila a já nemůžu jinak, než knihu doporučit všem, kteří mají trochu silnější žaludek a mají chuť na opravdu povedenou detektivku!

Moc bych chtěla poděkovat internetovému knihkupectví KNIHCENTRUM.cz za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu si můžete objednat na jejich stránkách.