Dnešní článek se bude trochu vymykat těm ostatním. Tentokrát nepůjde o knihy, ale o to, jak se poznaly dvě knihomolky a užily si parádní den. I když vám asi může být jasné, že když se sejdou dva lidé, kteří milují knihy, téma na konverzaci je úplně jasné :)
Všechno to začalo před časem, kdy jsem zjistila, že
Melinda je nadšený lovec kešek. Já sama jsem lovec-začátečník (začátečník všech začátečníků!) a zkušenější parťák se vždycky hodí. A tak začalo domlouvání, kdy vyrazíme.
Nakonec se nám to po několika nepodařených pokusem povedlo tuto neděli a přesto, že jsem velký stydlín, ze srazu s Melindou jsem rozpačitá vůbec nebyla. Už na blogu (u ní, u mě:D) bylo jasné, že konverzace váznout nebude a následný rozhovor na FB mě v tom jen a jen utvrdil.
Sešly jsme se v neděli dopoledne v mé domovině na
Želivském a zamířily směrem na můj nejoblíbenější hřbitov (ano, mám svůj nejoblíbenější hřbitov!) Olšany. Ze začátku jsme sice trochu bloudily, ale díky stálé konverzaci a kráse
Olšan, nám to ve finále vůbec nevadilo. I přes počáteční bloudění, jsme měly první
tři kešky odlovené za chvilku a čekala nás
čtvrtá, o poznání rafinovanější. Ta se nacházela u klubovny skautů a nenechala nikoho ani chvíli na pochybách o tom, že skauti jsou prostě skauti a žádnou jednoduchost u nich čekat nemůžete. ("
Jsme vysokoškolačky, na to musíme přijít!" :D)
A jelikož se u nás přihlásil o slovo hlad, po nalezení dalších dvou kešek jsme zamířily na oběd do restaurace Želivárna. I když se restaurace nachází skoro u mě doma, nikdy dřív jsem tam na jídle nebyla a zjistila jsem jaká to byla chyba! Kromě výborné malinovky, které jsem vytrvalý a stálý konzument, také skvěle vaří, takže pokud se někdy ocitnete v okolí, určitě se stavte :)
 |
| U Bílého páva |
Nacpané a stále upovídané, jsme zamířily do centra na plánovanou
multicache. Jedná se o kešku, kde musíte obejít několik stanovišť, podle niž pak naleznete výsledné souřadnice poslední (finální) kešky.
Domovní znamení je keška, která vás provede centrem
Prahy a donutí vás si všímat fasád starých domů a jejich krásných znamení. Až tam jsem si uvědomila, že i když jsem Pražák každým coulem, některé krásy města mi stále zůstávají skryty. Teď přichází ta chvíle, kdy bych se měla
Melindě omluvit za to, že jsem vyčerpaností přestávala mluvit :D Kopec na Pražský hrad byl pro mě skoro nadlidský výkon a nebýt toho, že se nerada vzdávám asi bych se otočila a zamířila domů :D
Samozřejmě jsem domů nezamířila a tak jsem si na konci mohla užít ten pocit vítězství a zadostiučinění, když jsme objevily finální keš. Plán sice zněl, že celý výlet zakončíme v Luxoru, ale po celodenním chození, jsme byly tak unavené, že všechny plány šly stranou a jelo se domů. Za celý den jsme nachodily 13km, podařilo se nám odlovit 7 kešek a probraly jsme milion různých témat :)
 |
| finální keška |
Jsem moc ráda, že jsem mohla osobně poznat Melindu se kterou jsme si dokonale sedly a doufám, že zas brzo někam zajdeme :) Je úžasné, jak když s někým sdílíte stejný zájem, stane se pro vás, prakticky cizí člověk, hned od začátku skvělým parťákem a kamarádem. Ono když někoho nějakou dobu stalkujete, máte pak pocit, že dotyčného vlastně už znáte (nenabádám tady ke stalkování! :D).
Takže vám všem radím, směle do toho ! Já sama jsem se toho obávala, ale díky Melindě a úžasné neděli, jsem změnila názor a těším se až poznám další skvělé lidi z toho našeho knižního/blogo světa :)
PS: Melinda byla přece jen o něco akčnější a tak svůj report zveřejnila už v neděli. Pokud se chcete podívat, jak celý výlet vidí ona, mrkněte na její
blog :)
