Recenze | Naprosto cizí

Psychothrillerů prostě není nikdy dost! Poslední dobou, když nemám náladu na žádný konkrétní žánr, vždycky sáhnu po nějakém psychothrilleru. Nebudeme si nic nalhávat, tento žánr je dost často plný prvoplánových příběhů, které vám nic nepřinesou a v průběhu čtení máte pocit, že tohle už jste někde četli/viděli. Když se to ale povede vede to k takovým těm nocím, kdy nemůžete přestat číst, protože chcete vědět o co jde. Chcete vědět víc a nemůžete se odtrhnout. Proto psychothrillery stále zkouším dál a jen tak to nevzdám, protože někdy (když je správná konstelace hvězd a postavení Saturnu zastiňuje Venuši) člověk narazí na to pravé. Jako to pro mě bylo u Naprosto cizí...

Recenze | Snílek Neznámý

Když jsem si po vydání Snílka četla všechny ty negativní recenze, nemohla jsem se vůbec rozhodnout, jestli po něm chci vlastně vůbec sáhnout. Snílek Neznámý je totiž jedna z těch knih, které člověka buď úplně odrovnají a on si je zamiluje, nebo mu vůbec nesednou a vlastně se nudí stránku za stránkou. To, co se, ale skoro ve všech recenzích (ať v těch pozitivních nebo negativních) opakovalo, byla chvála úžasného svět, který autorka vytvořila. A jelikož si ráda dělám názor sama, Snílek má nádhernou obálku a objevování nových světů mě baví, nebylo nakonec moc nad čím přemýšlet a prostě se do Snílka pustit!