10. února 2019

Recenze | Dokonalá kořist

K prvnímu dílu série se sympatickým detektivem Lucem Callanachem jsem se dostala vlastně úplnou náhodou - zaujalo mě, jak mnozí Dokonalé stopy popisovali jako čtení jen pro opravdu otrlé čtenáře. To pro mě byla samozřejmě tak trochu výzva a chtěla jsem zjistit kvůli čemu je tady takový humbuk :D A opravdu, Dokonalé stopy byly skvělé a já se těšila na druhý díl - Dokonalá kořist  - a jen doufala, že se autorce podaří udržet laťku stejně vysoko. Jak to nakonec dopadlo? Byla Dokonalá kořist stejně povedená jako první díl?


Hudební festival plný lidí, kteří si přišli užít interprety a letní Edinburgh. Uprostřed davu je zavražděn muž, kterému někdo nepozorovaně rozťal břicho...
Nedlouho poté je nalezeno tělo mladé učitelky - někdo ji uškrtil její vlastní šálou...
Jak spolu tyto případy souvisí? Luc společně s kolegyní Avou začínají pátrat po vrahovi, který nezanechává žádné důkazy, svědky nebo jen jednoduchou spojitost...

Jak už jsem v úvodu nastínila, první díl mě opravdu hodně bavil a já byla zvědavá, co si na čtenáře autorka nachystá v druhém dílu. Naštěstí se Helen Fields daří hned od začátku ukázat, že má čtenáři, co nabídnou a rozhodně nemá v plánu vykrádat sama sebe. Dokonalá kořist je totiž opravdu v mnoha ohledech jiná, než první díl. Autorka si tedy stále nebere servítky a v míře brutality se také nějak zvlášť nedrží na uzdě, avšak rozhodně to nepůsobí křečovitě nebo snad samoúčelně. Ani tentokrát se nejedná o čtení pro citlivější čtenáře, protože v této sérii zřejmě vždy poteče krev proudem a různé druhy mučení nebudou nic neobvyklého.

Hlavní zápletka knihy je tentokrát přeci jen trochu zamotanější a přináší v mnohém dost aktuální téma moderních technologií a darknetu. Vraždy jsou propracované, zvráceně originální a opět se můžete "těšit" na nakouknutí i do mysli vraha. Ani ústřední dvojice detektivů není opomíjená a čtenář zas dostane další kousky skládačky jejich životů. Helen Fields se totiž kromě výborných zápletek daří vytvořit uvěřitelné a "živé" postavy, které nepůsobí ploše a jejich problémy nejsou jen na vyplnění, ale budou vás zajímat. I vedlejší postavy jsou zapamatovatelné a nepůsobí jen do počtu a dohromady tvoří to, co dělá tuhle sérii tak povedenou.

I přes trochu větší rozsah (416 stran) se nemusíte bát, že byste se v některých částech nudili a autorka knihu zbytečně natahovala. Vše odsýpá, tak jak má a člověk jednoduše hltá stránku za stránkou a jen napjatě čeká, čím ho autorka šokuje tentokrát. A že se jí to pekelně daří!


Dokonalá kořist se prostě opět povedla. Předčila první díl? To už je na posouzení každého z vás. Pro mě je to další skvělý detektivní příběh, který se Dokonalým stopám naprosto vyrovnává a přesto zůstává úplně jiný a tím skvělý. Nemůžu se dočkat až se k téhle partičce z Edinburghu znovu vrátím a nechám se opět provést novým zvráceným příběhem.
Pokud se vám líbily Dokonalé stopy, rozhodně není nad čím váhat a co nejdříve se pustit do Dokonalé kořisti. Slibuji, že opravdu stojí za to!



Moc bych chtěla poděkovat internetovému knihkupectví KNIHCENTRUM.cz za poskytnutí recenzního výtisku.
Knihu si můžete objednat na jejich stránkách.


3. února 2019

Recenze | Věř mi

Tak dlouho jsem se chystala na knihu Ta přede mnou až u nás autorovi vyšla další kniha. A jelikož jeho první kniha sklízela úspěch, thrillery mám ráda, nebylo nad čím váhat a prostě se do knihy pustit!

20. ledna 2019

Recenze | Podraz

Bez mučení se přiznávám, že jsem snad ještě žádný romantický thriller nečetla. Nějak pořád nechápu, proč tomu tak je. Mám ráda romantické knihy, mám ráda thrillery, tak proč to nespojit? Když jsem tak měla možnost přečíst si novinku Podraz autorky Sandry Brown, dlouho jsem neváhala... 
No ano, byla jsem hodně zvědavá, co z takového spojení může vzniknout a vlastně jsem k tomu přistupovala bez nějakých velkých očekávání. Jak tento můj experiment dopadl?

16. prosince 2018

Recenze | Naprosto cizí


Psychothrillerů prostě není nikdy dost! Poslední dobou, když nemám náladu na žádný konkrétní žánr, vždycky sáhnu po nějakém psychothrilleru. Nebudeme si nic nalhávat, tento žánr je dost často plný prvoplánových příběhů, které vám nic nepřinesou a v průběhu čtení máte pocit, že tohle už jste někde četli/viděli. Když se to ale povede vede to k takovým těm nocím, kdy nemůžete přestat číst, protože chcete vědět o co jde. Chcete vědět víc a nemůžete se odtrhnout. Proto psychothrillery stále zkouším dál a jen tak to nevzdám, protože někdy (když je správná konstelace hvězd a postavení Saturnu zastiňuje Venuši) člověk narazí na to pravé. Jako to pro mě bylo u Naprosto cizí...

6. prosince 2018

Recenze | Snílek Neznámý

Když jsem si po vydání Snílka četla všechny ty negativní recenze, nemohla jsem se vůbec rozhodnout, jestli po něm chci vlastně vůbec sáhnout. Snílek Neznámý je totiž jedna z těch knih, které člověka buď úplně odrovnají a on si je zamiluje, nebo mu vůbec nesednou a vlastně se nudí stránku za stránkou. To, co se, ale skoro ve všech recenzích (ať v těch pozitivních nebo negativních) opakovalo, byla chvála úžasného svět, který autorka vytvořila. A jelikož si ráda dělám názor sama, Snílek má nádhernou obálku a objevování nových světů mě baví, nebylo nakonec moc nad čím přemýšlet a prostě se do Snílka pustit!