5. dubna 2019

Recenze | Hádej kdo

"Jeden pokoj. Pět podezřelých. Tři hodiny na to najít vraha." - přesně tyto tři věty z obálky knihy Hádej kdo stačily na to, abych věděla, že si ji rozhodně nemůžu nechat ujít. Mám ráda podobné knihy (a vlastně i filmy), kdy se společně s hlavní postavou snažíte odhalit vraha a děj se odehrává pouze v uzavřených prostorách. Naplnil však Chris McGeorge moje počáteční nadšení?


Představte si, že se probudíte v hotelovém pokoji a vůbec netušíte, jak jste se tam dostali. Představte si, že jsou tam s vámi další čtyři lidé a podivný muž v masce vám z televizní obrazovky oznámí, že jeden z vás je vrah. A vy máte pouhé 3 hodiny na to zjistit, kdo tím vrahem je jinak všichni zemřete...
Přesně tohle se stalo známému televiznímu moderátorovi, mladé servírce, ctižádostivému právníkovi, silně pobožné herečce, studentce a uklízeči. Čas se krátí a minulost se pomalu hlásí o hlavní slovo. Kdo je muž v masce? A kdo skrývá to největší tajemství?

Jak už jsem v úvodu řekla, mám podobné příběhy ráda. Nejspíš za to může  Agatha Christie a jejích Deset malých černoušků, které jsem četla několikrát a vždycky žasla nad jejím umem budovat atmosféru a vytěžit maximum z naprostého minima. Nebudu lhát, očekávání proto byla poměrně velká a ne úplně se je povedlo naplnit. Námět knihy je povedený a dalo se z něj vytěžit mnohem víc. Bohužel Chris McGeorge se vlastně pořádně nezaměřil na žádnou z postav, ač hlavnímu hrdinovi (moderátorovi-detektivovi-alkoholikovi) dal poměrně hodně prostoru. Čekala jsem trochu hlubší vhled do nitra hrdinů, o který se autor sice chvílemi snažil, ale bohužel za mě neúspěšně. 

První polovina knihy se nese v dost pomalém tempu, postavy se začínají oťukávat a čtenář má prostor především k hádání, kdo by mohl být oním skrytým vrahem. V okamžiku, kdy se ke slovu dostávají flashbacky příběh nabírá nečekané obrátky a to správné tempo. Příběh se totiž právě díky vsuvkám z minulosti stával přeci jen něčím víc, než by se mohlo v první polovině zdát, a tak druhou polovinu prolítnete, ani nevíte jak. Největší problém jsem ale měla s hlavním hrdinou, nedalo se s ním sympatizovat a jelikož jsou tam všichni ostatní jen tak do počtu a podařile plní svou roli kulis, nebyl bohužel prostor na to oblíbit si někoho jiného. Nic to však nemění na tom, že námět knihy byl opravdu povedený a kdyby se autor zaměřil trochu více i na své postavy, mohlo být Hádej kdo opravdovou bombou. Takhle bohužel zůstává jen průměrnou detektivkou, která nenadchne, ale ani neurazí.


Sečteno podtrženo, od Hádej kdo jsem čekala mnohem víc. Přisuzuju to ale také tomu, že thrillery čtu poměrně často a jen tak něco mě už nepřekvapí. Z toho důvodu bych tento titul řadila spíš do škatulky oddychové čtení na dlouhý večer. Pokud ale nečekáte zázraky nebo se vám thrillery do ruky moc často nedostanou, zkuste to s Hádej kdo stejně jako já před lety s Agathou Christie a třeba to bude ten správný odrazový můstek v daném žánru. Námět knihy je totiž opravdu podařený a má co nabídnout! :)



Za recenzní výtisk moc děkuji nakladatelství EUROMEDIA!
Knihu Hádej kdo si můžete objednat se slevou na stránkách Knižního klubu :)


25. března 2019

Recenze | Pohřbená Pravda

Jestli existuje nějaká detektivní série u které si s chutí vychutnávám úplně každý díl, jsou to právě Případy Kim Stoneové! Každý případ je jiný, každý z nich posouvá hlavní postavy dál a já je do jednoho miluju!
Na Pohřbenou pravdu jsem proto byla opravdu hodně zvědavá, přece jen se jedná už o 6. díl a jednou tahle smršť skvěle napsaných případů musí skončit, ne? No, Angela Marsons mi ukázala, že když člověk umí, tak prostě umí...


Když se najdou kosterní ostatky na pomezí okrsku Kim Stoneové a okrsku jejího bývalého kolegy (dnes už bohužel spíše nepřítele) Toma Travise, ocitá se Kim v nezáviděníhodné situaci. Musí opustit svůj tým a spolupracovat právě s Travisem, který její přítomnost nemůže vystát skoro stejně jako ona tu jeho.
Výzva to není jen pro samotnou Kim, ale i pro její tým, který se poprvé musí obejít bez své svérázné šéfky...

Jak už jsem řekla na začátku, detektivní série Případy Kim Stoneové z pera Angely Marsons je moje obrovská srdcovka. Tam, kde se jiní autoři začínají opakovat a vykrádat sami sebe, tam Angela přijde s něčím naprosto nečekaným a šokujícím. Všechny díly této série jsou úplně jiné a vyznačují se obrovskou čtivostí. Hlavní postavy nezůstávají jen plochými panáky v honbě za vrahem, ale vyvíjejí se a odhalují další dílky své minulosti. Ani v případě Pohřbené pravdy to není jiné. Příběh čtenáře zavádí k dost aktuálnímu tématu a nutí ho se zamýšlet nad světem ve kterém žije a vnímání rozdílností.

Pohřbená pravda má sice lehce pomalejší rozjezd, ale to vynahrazuje následujícím tempem a čtivostí, která si nezadá i s těmi nejakčnějšími detektivkami. Pomalé tempo začátku totiž není samoúčelné a navozuje výbornou atmosféru ve které se hlavní hrdinové nachází. Plastičnost postav je v tomto díle patrnější, než v těch předchozím, právě díky tomu, že Kimin tým - Bryant, Dawson a Stacey - se musí postavit na vlastní nohy, čímž dostávají v příběhu více prostoru. 

Nesmím opomenout ani samotnou Kim. Její spolupráci s Travisem jsem si užívala od začátku až do konce. Angela Marsons se na postavě Kim Stoneové opravdu vyřádila (v dobrém!) a má můj obdiv, jak mistrně dokáže rozvíjet její postavu. Když se člověk podívá na začátek série, je ten rozdíl opravdu markantní a přitom tak skvěle pozvolný, že nepůsobí strojeně či uměle.


Pohřbená pravda opět nezklamala a i v tomto 6. díle si Angela Marsons udržela vysoce nastavenou laťku z předchozích dílů. Nejsem schopná hodnotit díly v rámci této série, jelikož každý měl "to" něco svého a skvělého. Můžu vám jenom říct, že pokud jste fanoušci Angely Marsons, rozhodně nebudete zklamaní.
Pokud jste zatím žádný z dílů Případů Kim Stoneové nečetli, rozhodně začněte od začátku! Ač každý díl řeší jiný případ, uteklo by vám to nejdůležitější - vývoj postav a kontext jejich chování.
Už teď se nemůžu dočkat dalšího dílu, protože tuším, že to zas bude pořádná jízda s mým oblíbeným týmem vyšetřovatelů <3 



Za recenzní výtisk moc děkuji nakladatelství EUROMEDIA!
Knihu Pohřbená pravda si můžete objednat se slevou na stránkách Knižního klubu :)

28. února 2019

Recenze | Najdi ji


I přesto, že Lisa Gardner není v rámci thrillerů a detektivek žádný zelenáč, já sama jsem do této doby nějakým nedopatřením její knihy lehce přehlížela a pokaždé sáhla po nějaké jiné. To bylo ale  na čase změnit a proč nezačít rovnou s novinkou, která má vážně povedenou obálku a velmi slibnou anotaci? Navíc  jsou pro mě knihy z nakladatelství Kalibr pokaždé trefou do černého, takže nebylo nad čím váhat. No a jak si nakonec u mě Lisa Gardner vedla?

10. února 2019

Recenze | Dokonalá kořist

K prvnímu dílu série se sympatickým detektivem Lucem Callanachem jsem se dostala vlastně úplnou náhodou - zaujalo mě, jak mnozí Dokonalé stopy popisovali jako čtení jen pro opravdu otrlé čtenáře. To pro mě byla samozřejmě tak trochu výzva a chtěla jsem zjistit kvůli čemu je tady takový humbuk :D A opravdu, Dokonalé stopy byly skvělé a já se těšila na druhý díl - Dokonalá kořist  - a jen doufala, že se autorce podaří udržet laťku stejně vysoko. Jak to nakonec dopadlo? Byla Dokonalá kořist stejně povedená jako první díl?

3. února 2019

Recenze | Věř mi

Tak dlouho jsem se chystala na knihu Ta přede mnou až u nás autorovi vyšla další kniha. A jelikož jeho první kniha sklízela úspěch, thrillery mám ráda, nebylo nad čím váhat a prostě se do knihy pustit!