RC Recenze: Asylum

Originální název : Asylum

Série: Asylum #1

Autor : Madeleine Roux

Český název : Asylum
Počet stran: 304

Datum vydání ČR : 16. července 2014

Nakladatelství: Jota

Goodreads

Mezi minulostí a současností se mohou odehrávat (h)různé příběhy. Kniha plná obrazů, které jste možná již spatřili ve svých nočních můrách.

Dan Crawford tráví léto v přípravce pro nadané studenty v New Hampshire College. Starý dům, bývalý ústav pro nepříčetné a nesvéprávné zločince, skrývá mnohá tajemství. Dan se svými přáteli Abby a Jordanem prozkoumávají temná zákoutí pochmurného domu, postupně je přepadají noční můry a dohánějí nevysvětlitelné události, mysteriózní zprávy a fotografie.

Brzy zjišťují, že ne náhodou všichni tři tráví prázdniny právě na tomto místě. Ústav totiž v sobě ukrývá klíč k velmi temné minulosti, která přátele spojuje. A jistá tajemství se derou na povrch.

Kniha Asylum mě zaujala, ještě předtím, než měla vyjít v českém překladu. Miluji hororové příběhy s tajemnou zápletkou, takže pro mě byla bývalá psychiatrická léčebna tím pravým lákadlem. A zjištění, že je kniha doprovázena navíc "dobovými" fotografiemi, už bylo jen pomyslnou třešničkou na dortu...

Dan se rozhodl strávit prázdniny studiem v přípravce pro nadané studenty. To však ještě netuší kolik tajemství a nebezpečí v sobě ukrývá budova ve které se škola nachází. Postupně totiž vychází najevo, že ústav pro duševně choré Brookline, nebyl tak úplně obyčejným blázincem...

Jak už jsem zmínila, na Asylum jsem se opravdu těšila. Když jsem, ale začala narážet na víceméně negativní recenze, mé nadšení postupně opadávalo. I tak jsem si řekla, že nedám na názory ostatních a sama zkusím, co mi bude Asylum schopné nabídnout. A možná právě proto jsem nebyla ani zklamaná, ale bohužel ani nijak zvlášť mile překvapená...

Velkým plusem knihy je samozřejmě prostředí. Určitě mi dáte za pravdu, že bývalý ústav pro duševně choré, je pro nějaký ten hororový příběh jako stvořený. Samo prostředí totiž příběhu může opravdu hodně přilepšit a v případě této knihy to platí dvojnásob. Tajemné praktiky, nevysvětlitelné úkazy a opuštěné kanceláře ústavu - to vše dotvářelo chvílemi opravdu stísněnou atmosféru. I tak, ale autorka nevyužila celý potenciál, který Brookline nabízel a ráda bych věřila, že si něco schovává i pro další díl.

"Šílenství je relativní. Záleží, kdo koho zamkl v jaké kleci."

 

Tím největším problémem pro mě byly postavy. Chápu, že primárně byl příběh zaměřený na tajemno a děsivost a člověk by neměl očekávat nějakou velkou psychologii postav, ale osobně si myslím, že u děsivých příběhů jsou ty postavy stejně tak důležité jako u jakéhokoliv jiného žánru. Těžko člověk může fandit někomu, kdo je nemastný a neslaný. A to byl právě případ postav této knihy. Vlastně mi bylo úplně jedno, co s nimi bude a jejich nelogické chování mě  občas opravdu přivádělo k šílenství. Od toho se odvíjely i dialogy mezi postavami, které byly tak toporné až to bilo do očí.

Další problém bych viděla ve zbytečném natahování. Tím se totiž z knihy vytrácelo napětí a člověk měl tak víc prostoru přemýšlet nad nelogičností. Abych jen nekritizovala, fotografie, kterými je kniha doplněna, krásně dotvářejí celou atmosféru a stejně tak i úžasná obálka stojí za zmínku. A i když kniha chvílemi ztrácí dech, některé okamžiky jsou krásně mrazivé.

Hodnocení
Kdyby si tak autorka trochu pohrála s postavami ! Námět knihy byl totiž velmi slibný, jen bohužel to provedení chvílemi značně pokulhávalo. Ale jako mrazivá oddechovka není kniha vůbec špatná, jen člověk nemůže očekávat děsuplné čtení, ze kterého by nezamhouřil oči. Takže pokud jste hororový fanda, raději od knihy moc nečekejte. Na druhou stranu, pokud si myslíte, že pořádně děsivý horor by na vás byl moc, Asylum je pro vás tou pravou volbou.

Za poskytnutí recenzního e-booku, bych tímto ráda poděkovala internetovému obchodu KNIHCENTRUM.cz
Knihu si můžeze objednat na jejich stránkách.

Recenze: Bad Girls Don't Die

Originální název : Bad Girls Don't Die
Série: Bad Girls Don't Die #1
Autor : Katie Alender
Český název : nevyšlo
Počet stran : 346
Datum vydání USA : 21. 4. 2009

Alexis vede typickou dysfunkční středoškolskou existenci. Dysfunkční stejně jako manželství jejích rodičů; její dvanáctiletá sestra Kasey, která je blázen do panenek; a dokonce i její vlastní anti-sociální, anti-roztleskávačský postoj. 
Když díky rodinné hádce dojde k sesterskému sblížení, Alexis si uvědomí, že její život se plíží z dysfunkčního do nebezpečného. 
Kasey se chová podivněji než kdy dřív: její modré oči občas zezelenají; používá staromódní jazyk; trpí výpadky paměti a tvrdí, že o svém podivném chování nic neví. Také jejich starý dům se mění. Dveře se samy otvírají a zavírají, voda se vaří na vypnutém sporáku a nezapojená klimatizace ochladí jejich dům tak, že můžou vidět svůj vlastní dech. Alexis si chce myslet, že je to všechno jen v její hlavě, ale brzy se to, co považovala za hloupé salonní triky, stává život ohrožující - pro ni, její rodinu a její začínající vztah s třídním prezidentem. Alexis ví, že je jediná, kdo může Kasey zastavit - ale co když tahle zelenooká dívka už není Kasey ?

Když jsem viděla obálku této knihy, nemohla jsem od ní odtrhnout pohled. Není nějak zvlášť zajímavá, ale ve mě vzbuzovala silné mrazení - pořád jsem čekala, kdy se záclona nečekaně odhrne :D

A tak netrvalo dlouho a já jsem se pomalu začítala do příběhu jedné růžovovlasé dívky...

Alexis nikam nezapadá - ani doma a už vůbec ne na střední škole. Je samotářská a jediná její radost je vášeň pro fotografování. Její rodiče se tváří jako kdyby žádné děti neměli a tak je jenom na Alexis, aby pomáhala a starala se o svoji mladší sestru Kasey.

Ale najednou se u nich doma začínají dít divné věci a všechno směřuje právě k její sestře. Ale je to vlastně pořád ještě Kasey ?

Alexis je typická pesimistická puberťačka, která své místo ne a ne najít. Ke štěstím překypujícím roztleskávačkám by se za nic na světě nepřidala, ale ani emo/gothik studenti nejsou zrovna jejím šálkem kávy.
Mě občas rozčilovala svým přehnaným chováním. A teď nemám na mysli, že by přehnaně reagovala na to, že se v jejich domě děje něco divného. To totiž  byla až překvapivě dospělá a racionální. Ale pokud šlo o její komunikaci s okolím, chovala se opravdu jako puberťačka. Což jí nemůžu ani moc vytýkat, protože jí je nějakých patnáct. Ale mě osobně to rozčilovalo.

Celá ta duchařská zápletka byla celkem předvídatelná a rozuzlením jsem si v polovině už byla 100% jistá. To mi ale nebránilo si některé scény pořádně užít. Nečekejte žádné strašné chvilky po kterých půjdete v noci na záchod jedině s ozbrojenou eskortou. V knize jde spíš o jemné mrazení a pomalé odkrývání historie, která k tomu všemu vedla. Ale i tak jsem při některých scénách ani nedutala a jen otáčela stránky.

Otevřela jsem oči a uviděla jsem Kasey sedět na okraji mé postele, ozářenou modrým měsíčním svitem.

"Pššš.." opakovala.

"Kasey," řekla jsem, "Co...?" Dveře za ní byly otevřelé do potemnělé chodby.

"Ahoj Alexis," zašeptala Kasey. "Viděla jsem tě ve tmě."

I když říkám, že zápletka mi byla v půlce jasná, přece jenom mě autorka dokázala zviklat a pár zvratů jsem se přece jenom dočkala.  A přesto, že nám příběh nabízí i jiné dějové linie - problémy v rodině, překvapující spojenectví a i nějakého toho kluka - autorka nezapomíná na primární účel a hlavní slovo tak dostávají duchové. 

Nebudu popírat, že některé věci už byly opravdu přitažené za vlasy a WTF momentů  bylo více než by bylo zdrávo. Ale já jsem nad tím dokázala mávnout rukou a číst dál. Věřím tomu, že kdybych byla mladší příběh by mě chytnul mnohem víc. Přece jenom Alexis je patnáct a to mě už nějaký ten pátek není (:D).

Hodnocení

O knize bych řekla - nenadchne, ani neurazí. Nebylo to sice něco u čeho bych si nervozitou okusovala nehty a byla napnutá až k prasknutí, ale na druhou stranu jsem se ani nenudila a stránky mi rychle ubíhali.
Hledání dobrého hororového příběhu je jako hledat jehlu v kupce sena. Už tolikrát jsem byla nalákaná a zklamaná, že bych to ani nedokázala spočítat. Ani tohle pro mě nebylo něco světoborného, ale chápu, že jsem nebyla věková kategorie pro kterou je kniha psaná, takže nebudu v hodnocení tak přísná.

Pokud máte rádi staré viktoriánské domy a děsí vás porcelánové panenky, knihu vám vřele doporučuju. Za zkoušku nic nedáte :)

Bad Girls Don't Die je první díl této trilogie. Zajímalo by mě o čem další díly budou, protože pro mě ten první končí docela uzavřeně, nicméně se do druhého dílu s největší pravděpodobností pustím.

Recenze: Prokleté město

Originální název : Cryer's Cross
Autor : Lisa McMann
Série : -
Český název : Prokleté město
Počet stran, Provedení : 216, brožovaná
Nakladatelství: Fragment
Datum vydání ČR : 2013

Anotace:

Městečko Cryer's Cross je nenápadné místo, kde se nic zvláštního neděje... Až do chvíle, kdy beze stopy zmizí jedna ze studentek místní školy. Kendall Fletcherová ji ani moc neznala. Po dalším zmizení ale začne slyšet hlasy zmizelých studentů. Jde z toho strach. V Cryer's Cross je ukryto dávné tajemství a nad všemi obyvateli se vznáší děsivé prokletí. Podaří se Kendall odhalit pravdu a nezešílet při tom?

Jelikož se mi autorčina serie Lovkyně snů opravdu líbila - dobře, až na ten poslední díl - rozhodla jsem se, že sáhnu i po její další knize. A protože se jedná o hororově laděný příběh, byla jsem na Prokleté město opravdu natěšená...

Ráda bych hned na začátek podotkla, že anotace je trochu zavádějící. A vlastně i ten český název. Mám sice trochu jiné představy o tom, co by mělo být prokleté město, ale budiž. Nebudu se v tom víc patlat.

Postavy

Hlavní hrdinkou je Kendall. Ta žije celý život v malinkém městečku, kde se všichni znají, kamarádí a pomáhají si. Chodí na školu, kde je jedna třída pro všechny ročníky, které jsou rozdělené jen řadami lavic. Já si to v praxi neumím moc dobře představit. Teda na základní škole ještě jakž takž, ale na střední? No, ale dobře, dejme tomu, že to teda funguje, jedeme dál.

Je rozhodnutá dostat se na nějakou uměleckou školu, kde by mohla rozvíjet svojí vášeň - tanec a hraní, což jí pomáhá překonat její OCD (obsedantně kompulzivní poruchu) a aspoň na chvilku přestat přemýšlet. Dny tráví se svým nejlepším kamarádem a skoro přítelem Nikem a na ztracenou dívku na začátku prázdnin už všichni pomalu zapomínají. Ne však nadlouho...

Zápletka

Celý to bylo prostě takový nijaký. Rádoby hororová linie mi přišla nedotažená a jak kdyby si ani
autorka nedala moc práce si to pořádně promyslet. Přitom si myslím, že myšlenka by to nebyla špatná,
ale v tomhle podání to bylo prostě jenom a jenom zdlouhavý a o ničem. A říct o tak kraťounké knížce, že je zdlouhavá už je opravdu něco. A nevím, zda je to jen mojí maličkostí, ale tak nějak jsem to pořádně ani nepochopila. Nebo se mi spíš nechce věřit, že je to až tak moc primitivní bez špetky nějaký originality.
No a druhá linie je samozřejmě ta romantická. Aneb jak z počátku bad boy ukazuje postupem času svoji milou a něžnou stránku. Jo, taky originální a něco, co jsme ještě milionkrát nečetli/neviděli/whatever.
Mě bylo upřímně ukradený, jak to mezi nima dopadne. Vlastně mi byly celkově ukradený všechny postavy a jenom jsem si přála, aby už se to konečně rozjelo a začalo se něco dít. Od poloviny knihy mi bylo jasný, že je to jenom mé zbožné přání a ničeho takovýho se nedočkám a budu se prostě muset pronudit až do konce. A jestli čekáte, že se budete bát musím vás zklamat. Sice já jsem extrém, který už nakoukal tolik hororů, že ho nic moc nepřekvapí ani nevyděsí, ale neumím si představit člověka, který by na tomhle viděl něco děsivého. Možná tak ve 13 nebo 14, ale jelikož je knížka pro čtenáře od 15, asi opravdu nikdo nebude po přečtení vyděšený.

Styl
Autorka má osobitý styl psaní, který předvedla už v Lovkyni snů. Zase sází na 3. osobu, ale tentokrát nám trochu prodlužuje věty a není tak úsečná. Po skoro každé kapitole je do příběhu vsunut odstaveček nadepsaný MY, který přidává na tajemnosti. Oprava; o kterém by se jako o jediném dalo říct, že má nějaký tajemný náboj a atmosféru.

MY

Když je po všem, vydechneme jako starý rozvrzaný dub a cítíme, jak bolest odeznívá, jako kůra olupující se z bílé břízy. Jedna z Našich duší byla osvobozena. Pohybujeme se ztemnělou místností jako figurka po šachovnici, pomalu, centimetr po centimetru posouváme litinové nohy, neslyšně křičíme nápisy vyrytými do dřeva. Voláme svou další oběť, svého dalšího vykupitele. Na Naší tváři se objeví nová řezba:

DOTKNI SE MĚ.

VYSVOBOĎ MOU DUŠI.

Hodnocení.

Už není moc, co říct. Zase byla moje očekávání pěkně ušlapána, ale já jsem pořád nepoučitelná. Tohle bylo jedním slovem špatný. Těžko se mi hledá aspoň nějaké pozitivum. Docela se mi líbilo finále celé knížky, až teda na vysvětlení zápletky. V tu chvíli to totiž nabralo celkem spád a mě to aspoň trochu bavilo. Ale těch, dejme tomu, 15 stránek nevyváží ten nudný zbytek.

Recenze: Zaklínač duší

Originální název : Seelenbrecher

Autor : Sebastian Fitzek

Série : -

Český název : Zaklínač duší

Počet stran, Provedení : 237, vázaná

Datum vydání ČR : 2010

Vydavatelství : Knižní klub

Anotace:

Tři ženy všechny mladé, krásné, kypící životem postupně beze stopy zmizí. Pouhý týden v zajetí psychopata, kterého média označují jako Zaklínač duší , stačí, aby se dívky znovu objevily coby zhypnotizované loutky, psychicky pohřbené ve vlastním těle. Krátce nato udeří Zaklínač znovu v nedaleké luxusní psychiatrické léčebně. Vyděšení doktoři i pacienti zjišťují, že neznámý pachatel vnikl dovnitř krátce předtím, než byla klinika v důsledku sněhové bouře odříznuta od okolního světa. V noci hrůzy, která následuje, jim dotyčný šílenec dává dostatečně najevo, že nemají naději na únik. Nehrozí jim mučení, trýznění ani smrt, ale čeká je něco mnohem děsivějšího...

Znáte ten pocit, jak jdete knihovnou, jste zmateni, protože knížky které jste chtěli nemají a tak koukáte po regálech a najednou vás upoutá nějaký název knížky? Jako kdybych se tam znova viděla.

Postavy: 

Caspar - muž který se probere na soukromé klinice a nevzpomíná si absolutně na nic ze svého života, ale postupně se mu začínají vybavovat střípky ze své minulosti. Klišé jak z telenovely? Věřte mi, že ne. 

Sophia - milá a hodná lékařka pana Caspara, která je na klinice jako první obět a kterou se všichni snaží ochránit od dokončení Zaklínačova díla. 

Zápletka: 

Skupina lidí uvízne na soukromé psychiatrické léčebně s magorem, který vraždí a nechává za sebou lístečky s hádankou v ruce oběti. A vy pomalu odškrtáváte lidi, kteří Zaklínačem duší rozhodně být už nemůžou, pokaždé, když se někde objeví další tělo.

   "Zahoď mě, když mě potřebuješ. Vezmi si mě zase zpátky, až už mě nebudeš potřebovat."

Styl: 

Příběh má dvě časové roviny, které jsou nazvány před strachem a po strachu. Po strachu je brána jako přítomnost. Všechno je psáno hrozně tajemně a strašidelně. Celý můj pocit stažení těla napětím ještě impozantně gradoval, když se jako názvy kapitol na stránce tučně vyjímal čas, kolik zbývá do strachu. Moc se mi líbilo i lékařské prostředí, díky kterému byl v knížce občas nějaký odborný název a bylo vidět, že se o to autor musel nejprve trošku zajímat.

"02.58 - čtyřicet minut před strachem"

Hodnocení:

Když jsem se koukala, že tato knížka má nálepku horor, bylo mi jasné, že to asi nebude úplně čtení na dobrou noc. Nicméně jsem se od knížky nemohla odtrhnout, možná taky proto, že jsem byla strachy úplně kamenná, ale musím vám říct, že se mi kniha opravdu líbila. V noci už jsem se tedy nedošla ani vyčůrat, každopádně doporučuji. Neuvěřitelně mě pohltila atmosféra nedůvěry a podezírání, která samozřejmě panovala a hlavně celé rozuzlení bylo opravdu zajímavé.

Chtěla bych si pouze postěžovat na anotaci. Opravdu tam muselo být zmíněno, že ženy jsou zhypnotizovány, když i v knize na to přijdete až u konce a tím všechno vyvrcholí? A nevím co všem jiného teda hrozí, když jsou nejdřív trýzněni a potom umřou. Toť ode mě vše a pokud si chcete přečíst psycho knížku s dobrou zápletkou a nebude vám vadit, že vám vstávají chlupy na rukou, tak vřele doporučuji.