Recenze: Bad Girls Don't Die

Originální název : Bad Girls Don't Die
Série: Bad Girls Don't Die #1
Autor : Katie Alender
Český název : nevyšlo
Počet stran : 346
Datum vydání USA : 21. 4. 2009

Alexis vede typickou dysfunkční středoškolskou existenci. Dysfunkční stejně jako manželství jejích rodičů; její dvanáctiletá sestra Kasey, která je blázen do panenek; a dokonce i její vlastní anti-sociální, anti-roztleskávačský postoj. 
Když díky rodinné hádce dojde k sesterskému sblížení, Alexis si uvědomí, že její život se plíží z dysfunkčního do nebezpečného. 
Kasey se chová podivněji než kdy dřív: její modré oči občas zezelenají; používá staromódní jazyk; trpí výpadky paměti a tvrdí, že o svém podivném chování nic neví. Také jejich starý dům se mění. Dveře se samy otvírají a zavírají, voda se vaří na vypnutém sporáku a nezapojená klimatizace ochladí jejich dům tak, že můžou vidět svůj vlastní dech. Alexis si chce myslet, že je to všechno jen v její hlavě, ale brzy se to, co považovala za hloupé salonní triky, stává život ohrožující - pro ni, její rodinu a její začínající vztah s třídním prezidentem. Alexis ví, že je jediná, kdo může Kasey zastavit - ale co když tahle zelenooká dívka už není Kasey ?

Když jsem viděla obálku této knihy, nemohla jsem od ní odtrhnout pohled. Není nějak zvlášť zajímavá, ale ve mě vzbuzovala silné mrazení - pořád jsem čekala, kdy se záclona nečekaně odhrne :D

A tak netrvalo dlouho a já jsem se pomalu začítala do příběhu jedné růžovovlasé dívky...

Alexis nikam nezapadá - ani doma a už vůbec ne na střední škole. Je samotářská a jediná její radost je vášeň pro fotografování. Její rodiče se tváří jako kdyby žádné děti neměli a tak je jenom na Alexis, aby pomáhala a starala se o svoji mladší sestru Kasey.

Ale najednou se u nich doma začínají dít divné věci a všechno směřuje právě k její sestře. Ale je to vlastně pořád ještě Kasey ?

Alexis je typická pesimistická puberťačka, která své místo ne a ne najít. Ke štěstím překypujícím roztleskávačkám by se za nic na světě nepřidala, ale ani emo/gothik studenti nejsou zrovna jejím šálkem kávy.
Mě občas rozčilovala svým přehnaným chováním. A teď nemám na mysli, že by přehnaně reagovala na to, že se v jejich domě děje něco divného. To totiž  byla až překvapivě dospělá a racionální. Ale pokud šlo o její komunikaci s okolím, chovala se opravdu jako puberťačka. Což jí nemůžu ani moc vytýkat, protože jí je nějakých patnáct. Ale mě osobně to rozčilovalo.

Celá ta duchařská zápletka byla celkem předvídatelná a rozuzlením jsem si v polovině už byla 100% jistá. To mi ale nebránilo si některé scény pořádně užít. Nečekejte žádné strašné chvilky po kterých půjdete v noci na záchod jedině s ozbrojenou eskortou. V knize jde spíš o jemné mrazení a pomalé odkrývání historie, která k tomu všemu vedla. Ale i tak jsem při některých scénách ani nedutala a jen otáčela stránky.

Otevřela jsem oči a uviděla jsem Kasey sedět na okraji mé postele, ozářenou modrým měsíčním svitem.

"Pššš.." opakovala.

"Kasey," řekla jsem, "Co...?" Dveře za ní byly otevřelé do potemnělé chodby.

"Ahoj Alexis," zašeptala Kasey. "Viděla jsem tě ve tmě."

I když říkám, že zápletka mi byla v půlce jasná, přece jenom mě autorka dokázala zviklat a pár zvratů jsem se přece jenom dočkala.  A přesto, že nám příběh nabízí i jiné dějové linie - problémy v rodině, překvapující spojenectví a i nějakého toho kluka - autorka nezapomíná na primární účel a hlavní slovo tak dostávají duchové. 

Nebudu popírat, že některé věci už byly opravdu přitažené za vlasy a WTF momentů  bylo více než by bylo zdrávo. Ale já jsem nad tím dokázala mávnout rukou a číst dál. Věřím tomu, že kdybych byla mladší příběh by mě chytnul mnohem víc. Přece jenom Alexis je patnáct a to mě už nějaký ten pátek není (:D).

Hodnocení

O knize bych řekla - nenadchne, ani neurazí. Nebylo to sice něco u čeho bych si nervozitou okusovala nehty a byla napnutá až k prasknutí, ale na druhou stranu jsem se ani nenudila a stránky mi rychle ubíhali.
Hledání dobrého hororového příběhu je jako hledat jehlu v kupce sena. Už tolikrát jsem byla nalákaná a zklamaná, že bych to ani nedokázala spočítat. Ani tohle pro mě nebylo něco světoborného, ale chápu, že jsem nebyla věková kategorie pro kterou je kniha psaná, takže nebudu v hodnocení tak přísná.

Pokud máte rádi staré viktoriánské domy a děsí vás porcelánové panenky, knihu vám vřele doporučuju. Za zkoušku nic nedáte :)

Bad Girls Don't Die je první díl této trilogie. Zajímalo by mě o čem další díly budou, protože pro mě ten první končí docela uzavřeně, nicméně se do druhého dílu s největší pravděpodobností pustím.