Zobrazují se příspěvky se štítkemPsycho. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemPsycho. Zobrazit všechny příspěvky

18. května 2019

Recenze | Absolutní miláček

Kdykoliv mám chuť na silnější příběh, který mě donutí přemýšlet a zůstane mi hlodat v hlavě i několik dní po dočtení, sáhnu po knize z nakladatelství Odeon. Kniha Absolutní miláček mě zaujala především svým tématem a samozřejmě i ohlasy, které slibovaly čtení jen pro silné žaludky...


Čtrnáctiletá Turtle žije jenom se svým despotickým otcem Martinem. Odtrženi od okolního světa na kalifornském pobřeží, učí Martin svou dceru všemu, co je dle něho nezbytné k přežití nadcházejícího konce světa. Z Turtle se tak stala tvrdá dívka, která tráví svůj čas se zbraněmi a v okolní divočině. Martin však nezůstává jen u tvrdého výcviku a svou dceru psychicky a fyzicky týrá...

Už když jsem se do knihy pouštěla, věděla jsem, že tohle nebude ani na okamžik příjemné čtení. V podstatě od první stránky dává Gabriel Tallent jasný tón svého debutového románu. Celý příběh má v sobě určitou odtažitost a bezcitnost, která prostupuje celou knihou. To je samozřejmě způsobeno uvažováním a celkovým charakterem hlavní hrdinky Turtle, která právě díky výchově a týrání rozhodně nepůsobí jako čtrnáctiletá dívka. Právě momenty, kdy čtenář sleduje Turtle a její nepochopení emocí, problémů a starostí ostatních lidí a především svých vrstevníků, byly pro mě jedny z těch nejsilnějších a nejvěrněji zachycených. Moc oceňuji, že se autor zaměřil na trochu odlišné pojetí takového tématu. Turtle je totiž z velké části neohrožená dívka, v které se mísí nízké sebevědomí a přesvědčení o vlastní nedůležitosti s velkou dávkou síly a odhodlání.

Láska může být odporná, destruktivní, nemorální. A přesto je to láska. 

V mnoha reakcích jsem se setkala s výtkou na množství vulgarit, kterou můžete v Absolutním miláčkovi nalézt. Nebudu lhát, zpočátku i mě (člověka, který s opodstatněnýma a hodícíma se vulgaritama v knihách nemá problém) některé pasáže zarážely a vždycky u mě nastal maličko šok, že to tam opravdu je. Chápu, o co autorovi šlo, a ten šok, co se u mě zpočátku dostavoval, byl dle mého právě tím, čeho chtěl autor dosáhnout. Právě totiž kontrast dané normální situace s množstvím vulgarit ze strany Turtle nebo Martina nejlépe reflektoval, jak rozdílný je jejich život a chápání světa oproti ostatním lidem.
Ač je kniha jednou z těch delších (448 stran), může se chlubit obrovskou čtivostí. Gabriel Tallent je mistr dlouhých souvětí, které na mě působila, jak kdyby byla vyřknuta na jeden nádech a posouvaly tempo příběhu dál a dál. Samozřejmě tempo udával i fakt, že masochistická část mě chtěla vědět co bude dál a kam až dokáže Martin v rámci své "lásky" a "výchovy" zajít. Z tohoto ohledu vám mohu říct, že některé pasáže se vážně nečetly dobře a opravdu, slabé povahy by si měly četbu této knihy dobře rozmyslet.


Absolutní miláček byl vším, co sliboval. Je to kniha, která vás donutí přemýšlet, přivírat oči a doufat, že už bude všemu konec. Stejnou měrou se však nebudete moci odtrhnout a budete chtít vědět, co se stane dál.
Pokud si tedy troufáte, rozhodně Absolutního miláčka nesmíte vynechat. Ač se totiž nejedná o příjemné čtení, je to téma o kterém by se nemělo mlčet.



Za recenzní výtisk moc děkuji nakladatelství EUROMEDIA!
Knihu Absolutní miláček si můžete objednat se slevou na stránkách Knižního klubu :)



28. února 2019

Recenze | Najdi ji


I přesto, že Lisa Gardner není v rámci thrillerů a detektivek žádný zelenáč, já sama jsem do této doby nějakým nedopatřením její knihy lehce přehlížela a pokaždé sáhla po nějaké jiné. To bylo ale  na čase změnit a proč nezačít rovnou s novinkou, která má vážně povedenou obálku a velmi slibnou anotaci? Navíc  jsou pro mě knihy z nakladatelství Kalibr pokaždé trefou do černého, takže nebylo nad čím váhat. No a jak si nakonec u mě Lisa Gardner vedla?

3. února 2019

Recenze | Věř mi

Tak dlouho jsem se chystala na knihu Ta přede mnou až u nás autorovi vyšla další kniha. A jelikož jeho první kniha sklízela úspěch, thrillery mám ráda, nebylo nad čím váhat a prostě se do knihy pustit!

16. prosince 2018

Recenze | Naprosto cizí


Psychothrillerů prostě není nikdy dost! Poslední dobou, když nemám náladu na žádný konkrétní žánr, vždycky sáhnu po nějakém psychothrilleru. Nebudeme si nic nalhávat, tento žánr je dost často plný prvoplánových příběhů, které vám nic nepřinesou a v průběhu čtení máte pocit, že tohle už jste někde četli/viděli. Když se to ale povede vede to k takovým těm nocím, kdy nemůžete přestat číst, protože chcete vědět o co jde. Chcete vědět víc a nemůžete se odtrhnout. Proto psychothrillery stále zkouším dál a jen tak to nevzdám, protože někdy (když je správná konstelace hvězd a postavení Saturnu zastiňuje Venuši) člověk narazí na to pravé. Jako to pro mě bylo u Naprosto cizí...

14. září 2018

RC Recenze | Sama v černém lese





Léto se nám pomalu chýlí ke konci a přichází podzim se svým sychravým počasím. A tak nastává ta správná chvíle na tajemné a mrazivé příběhy, kterým dle obálky i anotace Sama v černém lese bezpochyby je. Vezmeme to, ale všechno hezky popořadě...


23. srpna 2018

RC Recenze | Nejsem mrtvá




Po knize Nejsem mrtvá jsem sáhla tak nějak naslepo. Zaujala mě, jak svoji anotací, která láká na nevšední hlavní hrdinku, tak i obálkou. A jelikož mám ráda thrillery (snad ještě víc ty psychologické), nebylo nad čím váhat! Sice jsem nevěděla, co na mě vlastně čeká, ale o to víc jsem byla zvědavá, jak to celé bude fungovat...

12. prosince 2017

RC Recenze | Sběratel motýlů


Mám ráda psychologické thrillery a všechny ty příběhy o zvrácenostech lidské mysli. I přes to znepokojení a hrůzu, kterou podobné knihy v člověku vyvolávají, je na nich také něco fascinujícího, co láká miliony čtenářů po celém světě.
Nicméně, v posledních měsících jsem spíše inklinovala k "milejším" příběhům a pomalu jsem začínala pociťovat, že mi chybí něco temnějšího. Když jsem tak měla možnost přečíst si zářijovou novinku Sběratel motýlů, ani na chvilku jsem neváhala...

12. dubna 2015

RC Recenze: Deset malých nadechnutí

Originální název : Ten Tiny Breaths
SérieDeset malých nadechnutí #1
Autor : K.A.Tucker
Český název : Deset malých nadechnutí
Počet stran304
Datum vydání ČR : 11.březen 2015
NakladatelstvíBaronet
Goodreads

Po tragické autohavárii, která ji připravila najednou o rodiče, přítele a nejlepší kamarádku, prchá Kacey se svou mladší sestrou Livií z Michiganu do Miami, aby tam začala nový život. Podaří se jí vybudovat novou existenci? Zbaví se trýznivých vzpomínek, které ji nepřestávají pronásledovat? A dokáže odolat záhadnému sousedovi z bytu 1D? Už sama skutečnost, že autorka K. A. Tucker vydala první knihu jako šestiletá, je zárukou poutavého a zajímavého čtenářského zážitku.
Jelikož jsem Deset malých nadechnutí četla před pár lety v angličtině byla jsem opravdu zvědavá, jak si s knihou poradí čeští překladatelé. Znáte to, občas má příběh své kouzlo jen v jazyce ve kterém byl napsán a když se ho snažíte přeložit, jeho výjimečnost se ztratí v překladu. Mé obavy, ale nebyly naplněny a knížka ze svého kouzla neztratila vůbec nic...

Kacey se před čtyřmi lety v jedné sekundě změnil od základů celý život. Stačilo jedno auto, které řídil opilý řidič a naráz přišla o rodiče, přítele a nejlepší kamarádku. Zůstala jí jen mladší sestra Livie, která se pro ni stala smyslem celého jejího života. Všechny emoce v sobě hluboko pohřbila a nikoho, kromě Livie, si od té doby nepustila k tělu. Minulost, ale nikdy neumlčíte navěky...

Hlavní hrdinka Kacey není postavou, kterou byste si hned od začátku oblíbili a dokázali se s ní naplno ztotožnit. Je to postava plná protikladů s občasnými výbuchy vzteku. I přesto, když se člověk zamyslí nad vším, čím si za svůj život prošla, nemůže se jejímu chování zas tak moc divit. Každý se s traumatem vyrovnává jinak a já moc oceňuji, že se autorka nesnažila udělat z Kacey dokonalou osobu. Všechny její nedostatky totiž působí dostatečně realisticky na to, aby vás příběh dokázal pořádně zasáhnout a vy si postupem času uvědomíte, že vám vlastně Kacey přirostla k srdci.

Samozřejmě se pořád nacházíme v žánru NA, takže ani ta romantika na sebe nenechá dlouho čekat. V tomto případě pro mě, ale nebyla romantická linie příběhu vůbec rušivá, protože pro celou zápletku byla velmi důležitá. Stále se, ale jedná o fikci, takže člověk musí počítat s lehkou přehnaností a občasným výskytem klišé. I tak vám vztah Kacey a jejího tajemného souseda, vykouzlí úsměv na rtech a dokonce i vžene slzy do očí. Čtenář totiž sice dostane příběh, který je podobný mnoha jiným, ale v úplně novém balení, které je tak nějak opravdové.

Posttraumatická stresová porucha není něco s čím se snadno vyrovnává. I potom, co už se všechny rány zahojí, zůstává jako časovaná bomba čekající, až přijde její chvíle. Jelikož teď už o PTS něco málo vím, trochu jsem se bála, jak moc si ho autorka, pro účely své knihy, upraví. Strach, ale rozhodně nebyl na místě a já autorce tleskám za krásnou ukázku toho, co s člověkem PTS může udělat. I když se to totiž z počátku nemusí zdát, kniha má v sobě jistou hloubku, která vás donutí se  zamyslet nad tím, jak jediné špatné rozhodnutí může změnit zbytek našeho života. Deset malých nadechnutí je příběh o odpuštění a o naději, že nám jednou bude odpuštěno.

Hodnocení
Kniha vás určitě nenechá chladnými i kdybyste sebevíc chtěli. Čeká na vás nepřeberná škála emocí od smutku až po radost a dojetí. Autorce se podařilo krásně vybalancovat příběh mezi silnými momenty a těmi odlehčenými, takže se vám kniha bude číst jedním dechem. Pokud tedy hledáte něco na zpříjemnění dlouhé chvíle a zároveň nechcete číst příběh jen o lásce, ale něco, co vás donutí se aspoň na moment zamyslet, s knihou Deset malých nadechnutí určitě neprohloupíte. I na podruhé mě kniha dokázala silně zasáhnout a já si její čtení pořádně vychutnala.



Moc bych chtěla poděkovat internetovému knihkupectví KNIHCENTRUM.cz za poskytnutí recenzního výtisku.
Knihu si můžete objednat na jejich stránkách.


27. ledna 2015

Recenze: Zmizelá

Originální název : Gone Girl
Série: -
Autor : Gillian Flynn
Český název : Zmizelá
Počet stran: 528
Datum vydání ČR : srpen 2013
Nakladatelství: Knižní klub

Zdálo se to jako ideální manželství. Zdání ale může vražedně klamat… Amy Dunnová zmizela v den pátého výročí svatby. Nick, její muž, byl po sérii nalezených důkazů obviněn z vraždy své ženy. Nick prohlašuje, že nic nespáchal, Amyini přátelé a zápisky v jejím deníku tvrdí opak. Kdo má pravdu? Jak ji poznat? A pokud je Nick nevinný, kam se poděla Amy? 
Psychothriller, který se stal kultem i fenoménem…
Snad už každý z mého okolí ji četl nebo alespoň vidět. Já jsem stále čekala na tu správnou chvíli a ta, podle všeho, nastala uprostřed zkouškového. Gillian Flynn mám opravdu moc ráda, takže jsem byla velmi zvědavá, co na její bestseller Zmizelou řeknu...

Mohlo by se to zdát jako naprosto obyčejné letní ráno. Venku horko k padnutí, manžel odjíždí do práce a manželka zůstává doma. Pak, ale jeden telefonát všechno změní a zůstává jen otázka, kam zmizela Úžasná Amy ? Začíná kolotoč policejního vyšetřování, televizních spotů a hlavně pátrání po pravdě...

U této knihy platí víc, než u jiných, že čím méně informací o knize máte, tím jste na tom lépe. Celá kniha je totiž jedna velká hra. Jak už mezi autorkou a čtenáři, tak mezi jednotlivými postavami. Gillian je mistr ve vykreslování uvěřitelně neuvěřitelných postav, její postavy mají svoji osobitou hloubku a zvrácenost, kterou v určité míře můžeme pozorovat každý sám na sobě. Hraje si s indíciemi a pomaličku všechno zamotává, až sami nevíte na čem jste a všechny varianty vám připadají možné.

Skládačka jménem Zmizelá, totiž funguje a ve finále je promyšlená do posledního dílku, který zapadne na to správné místo. Začátek se sice na první pohled zdá, že je zdlouhavý a zbytečně se vleče, ale ve finále byl opravdu důležitý. Právě na začátku se totiž seznámíme s hlavním hrdinou, příběh si vybuduje tu správnou atmosféru a zaseje v nás semínka podezření

Od Gillian jsem četla jak Temné kouty, tak i Ostré předměty a obě knihy si mě získaly. Styl, kterým Gillian píše, je totiž opravdu hodně čtivý a ve své podstatě i tak obyčejný, že mu začnete věřit. S jejími psychopatickými postavami se sice zřejmě neztotožníte, ale budou vás zaručeně bavit.

Hodnocení
Hravost, se kterou je příběh čtenáři naservírován, mě neuvěřitelně bavila. Gillian je prostě autorka, která mě nepřestane překvapovat a bavit.  Zmizelou mi zas znova dokázala, že to prostě umí. Dlouho jsem přemýšlela nad hodnocením. Nakonec jsem se rozhodla pro plný počet hvězdiček, protože už je to pár dní, co jsem knihu dočetla a přesto nad vším stále musím přemýšlet.





20. listopadu 2014

RC Recenze : Hladový oheň

Originální název : Hungerelden
Série: Slabost Victorie Bergmanové #2
Autor : Erik Axl Sund
Český název : Hladový oheň
Počet stran: 360
Datum vydání ČR : 16. října 2014
Nakladatelství: Knižní klub

Pokračování švédského bestsellerového thrilleru Vraní dívka. Kriminální komisařka Jeanette Kihlbergová neustává v pátrání po tom, kdo bizarním a zároveň drastickým způsobem zabíjí přistěhovalecké chlapce. Náhle však dojde k brutální rituální vraždě úspěšného obchodníka. Mnohé okolnosti ukazují na to, že jde o pomstu. Ale za co? Psychoterapeutka Sofia Zetterlundová, která se mezitím stala Jeanettinou partnerkou, neoficiálně sestavuje profil pachatele. Zároveň se snaží najít cestu ke svému skutečnému já, které ji fascinuje i děsí. Stopy vyšetřovaných zločinů a minulosti Victorie Bergmanové vedou k elitní internátní škole, do Dánska i na mrazivý sever – šokující, nečekané rozuzlení se začíná rýsovat…
Vraní dívka ve čtenářích vyvolávala protichůdné reakce. Sama nedokážu říct, jestli se o takové knize dá říct, že se vám líbila. Zajímavá, neobvyklá a jistě i kontroverzní, ale dá se taková kniha vůbec užít? I proto jsem byla zvědavá na druhý díl a doufala jsem, že mi Hladový oheň trochu vyjasní pocity z této série...

Příběh pokračuje přesně tam, kde v minulém díle skončil. Takže pokud jste ještě neměli tu čest setkat se s Vraní dívkou, rychle to napravte! Bez informací z dílu prvního budete v Hladovém ohni úplně ztraceni. K vraždám chlapců a zmizení Johana se totiž navíc přidávají brutální vraždy, které spojuje jedno jméno - Victorie Bergmanová...

U prvního dílu jsem měla problém se začíst. Autoři vás hned na začátku vhodili do příběhu a bylo jen na vás, jak rychle se v něm naučíte plavat. Hladový oheň je v tomto jiný. Vztahy mezi postavami (i postavy samotné) už znáte, a tak je velmi jednoduché se zorientovat. I přesto není čtení v žádném případě snadné. Sexuální zneužívání dětí je tématem o kterém se tak často nemluví, přestože všichni vědí, že existuje a stále je velmi aktuální. Je to něco tak strašného, že je pro některé nemožné o něm jen slyšet, natož pak číst knihu, která je na něm postavená. Proto není tato série pro každého a je jen na vašem uvážení, jestli se do toho pustíte. Na druhou stranu, příběh je tak syrový, realistický a s pořádně hutnou atmosférou, že nejméně za povšimnutí rozhodně stojí!

"Neexistuje žádný dobrý důvod pro to, abys začínala znovu, řekl.
Vždycky si mi patřila a budeš mi patřit i nadále. Měla pocit jako by byla dvě osoby.
Jedna, co ho má ráda, a jedna, co ho nenávidí."

Příběh se do čtenáře pomaličku zavrtává a vy ani nevíte kdy nebo jak, ale najednou jste v tom až po uši. Autoři sice ubraly na brutalitě a krvi, a tak se na první pohled může zdát, že už vás nic tak strašného nečeká, ale opak je pravdou. Tím, že se příběh více zaměřil na psychologii postav dostala celá sérii úplně nový rozměr, který z knihy dělá mnohem drsnější čtení. Je to nejspíš právě to, co zapříčinilo, že na mě měl Hladový oheň mnohem větší dopad a já si od deštivého Stockholmu musela dávat občas pauzu. A to i přesto, že se jedná o velmi návykové čtení a sama sebe považuji za dost otrlého čtenáře.

V prvnímu dílu se mi příběh zdál poměrně neucelený a nesourodý. Jak děj pokračuje, a odkrývá všechna svoje zákoutí, najednou vám začne plno věcí dávat smysl a všechno se postupně spojuje. Na čtenáře tak čekají mnohá odhalení a spojitosti, které by ho při čtení prvního dílu ani ve snu nenapadly. Příběh je navíc protkán minulostí samotné Victorie a můžu říct, že tyhle části byly pro mě nejzajímavější. Autorské duo to má vše promyšlené do posledního detailu a já už teď odpočítávám dny do vydání závěrečného dílu. Dokázali něco, co se jen tak nevidí - druhý díl je pro mě mnohem lepší, než díl první.

Hodnocení
Po dočtení prvního dílu jsem nevěděla, co si o příběhu myslet a na jakou stranu čtenářské barikády se postavit. Hladový oheň to, ale úplně změnil. Dokázal mě  upoutat i šokovat, ale hlavně mě pohltil tak, že i když jsem zrovna nečetla o příběhu jsem musela přemýšlet. 
Takže pokud vás Vraní dívka tak úplně neoslnila, dejte této sérii ještě šanci, Hladový oheň vám vše vynahradí. Na druhou stranu, pokud jste fanoušky už dílu prvního, druhý díl vás jistě nezklame !


Tímto bych chtěla moc poděkovat nakladatelství Knižní klub za poskytnutí recenzního výtisku.
Knihu si můžete objednat na bux.cz


29. října 2014

Recenze: Vraní dívka

Originální název : Kråkflickan
Série: Slabost Viktorie Bergmanové 1
Autor : Erik Axl Sund
Český název : Vraní dívka
Počet stran: 328
Datum vydání ČR : 2014
Nakladatelství: Knižní klub

Jak velkému utrpení dokáže člověk čelit nebo vystavit jiné, než sám přestane být lidskou bytostí a změní se v netvora? Jak může zklamání ovlivnit duši, osud, život? Psychoterapeutka Sofia Zetterlundová léčí dva klienty s příznaky mnohočetné poruchy osobnosti, dětského vojáka ze Sierry Leone a ženu s hlubokými traumaty z minulosti. Nikdo jim nenaslouchá. Kromě Sofie… Komisařka Jeanette Kihlbergová vyšetřuje případ mrtvého chlapce, jehož tělo nese známky mučení. Nikdo ho nepostrádá. Kromě Jeanette… Temný severský psychothriller jen pro silné povahy.
O Vraní dívce jsem toho slyšela hodně. Slyšela o ní dokonce i moje kamarádka, která není žádný velký čtenář. Tato kniha si totiž vysloužila punc drsnosti a zvrácenosti. Své o tom vypovídá i štítek na přebalu - Jen pro silné povahy. A tak bylo jen otázkou času, kdy se na ní vrhnu i já a vyzkouším si, co všechno vydržím...

Ráda bych vám aspoň trochu přiblížila děj, ale zjistila jsem, že v případě této knížky to není vlastně vůbec jednoduché. Děj je totiž tak spletitý, že by se jakýkoliv můj pokus dal v podstatě považovat za spoiler. Proto vám tady nechám jen anotaci, která překvapivě neprozrazuje skoro nic, a tak by to podle mě vlastně mělo být.

Nebudu vám nic nalhávat, nějakou chvíli mi trvalo, než jsem se do příběhu pořádně začetla. Člověk je totiž z počátku hozen do příběhu a vůbec netuší, co se to vlastně děje. Kdo je kdo ? A jak to všechno spolu souvisí ? Nepřidalo k tomu ani to, že kapitoly nejsou číslované, ale jen pojmenované a já tak nevěděla, kde se vlastně v příběhu nacházím (něk jsem si už na to číslování navykla.) Jelikož příběh má hned několik rovin, je těžké se v něm hned zorientovat, ale ve chvíli, kdy se to zlomí a vy už tak nějak tušíte, která bije, začíná pořádně zvrácená jízda od které jsem se vůbec nemohla odtrhnout.

Jak už jsem říkala, v souvislosti s touto knihou se hodně mluvilo o brutalitě. Při čtení jsem si několikrát říkala, že už jsem asi vážně hodně otrlá, když mě to tak šokující nepřipadá. Pak to, ale přišlo. Ono totiž ani tak nejde o to, jak moc brutální jsou praktiky, ale o jejich četnosti a různorodosti. Můžu říct, že ke konci knihy už jsem ten varující štítek dokonale chápala. Takže tady máte i varování ode mně - Opravdu se do knihy nepouštějte, pokud je pro vás i Kriminálka Miami silná káva.

Téma knihy je podle mě jedno z těch aktuálnějších, které člověk neřeší dokud se na něj pořádně neupozorní. Dětská pornografie, obchod s bílým masem a domácí násilí. Takhle bych mohla pokračovat dál a dál. Je toho opravdu dost, a když se člověk zamyslí nad tím, co jsou lidské bytosti schopné si navzájem provádět, jde z toho mráz po zádech. Navíc je vše v knize podáno tak syrově, že si neumím představit člověka, kterého by to aspoň trochu nezasáhlo (všechna otrlost stranou).

Hodnocení
Je těžké knihu hodnotit. Určitě to není čtení pro každého, protože ne každý na to má žaludek. Pokud se i tak do knihy pustíte, čeká vás velmi brutální a zajímavý příběh, který se ničeho neštítí a vše vám naservíruje tak, jak to je. Kdyby nebylo toho, že jsem se skoro do poloviny nemohla pořádně začíst, nebála bych se knize dát i 4 hvězdičky. V tuto chvíli na mě doma čeká druhý díl, Hladový oheň, a já jsem zvědavá, jestli se zase ponese ve stejném duchu.





28. září 2014

RC Recenze: Návrat z temnoty

Originální název : Pretty Girl - 13
Série: -
Autor : Liz Coley
Český název : Návrat z temnoty
Počet stran: 304
Datum vydání ČR : květen 2013
Nakladatelství: Fortuna Libri

Bylo jí třináct, když se ztratila.

Zmizela své rodině, přátelům, světu. Když se zčistajasna objevila, zjistila, že jí chybí velký kus sebe samé.

Šestnáctiletá Angie Chapmanová se po třech letech od svého záhadného zmizení vrací domů. Z toho období si nic nepamatuje, jako by jí někdo vymazal všechny vzpomínky. Musí si poskládat příběh o všech hrůzách, které prožila, aby získala nazpět svůj život.
Vždycky  mě fascinovala lidská mysl a co vše dokáže. Právě proto mě zaujala kniha Návrat z temnoty, která slibuje nahlédnutí pod pokličku lidské psychiky a její reakce na traumatické zážitky. Když jsem psala tuhle recenzi byla jsem upřímně v koncích. Jak shrnout do pár odstavců příběh tak zajímavý a zároveň znepokojivý a přitom neodhalit žádný spoiler ? Beru to jako výzvu...

Lidský mozek. Jeden z nejzajímavějších orgánů, který je pro nás stále velkou záhadou. Své o tom ví šestnáctiletá Angie, která se z nenadání ocitne před vlastním domem s taškou věcí, které nezná. Její poslední vzpomínka je na skautský tábor a pak už nic. Nepamatuje si na únos, ani na tři roky svého života...

Už dlouho se mi nestalo, aby mě kniha vtáhla do příběhu už na prvních stránkách a nepustila až do samotného konce. Liz Coley se to však podařilo a já s napětím otáčela jednu stránku za druhou. Příběh má totiž něco, co dokáže ve finále zastřít všechny nedostatky - atmosféru. Návrat z temnoty je velmi znepokojivým a mrazivým čtením od kterého se nebudete moci odtrhnout, protože vás bude fascinovat až do samotného konce. Čtenář pomalinku krůček po krůčku odhaluje s Angie události uplynulých tří let a odkrývá zákoutí lidské mysli. 

Na reálnosti celého příběhu nejvíce přidávalo chování Angie - třináctileté dívky v těle šestnáctky.
Autorka si s jejím vývojem krásně pohrála a já jí za to tleskám. Každičká část Angie má své místo, opodstatnění a účel a když si to všechno složíte dohromady, vše vám najednou začne dávat smysl. 
Disociační porucha osobnosti je tak děsivá až člověka fascinuje. Co všechno dokáže lidská psychika vystavená obrovskému stresu a traumatu je vážně až neuvěřitelné. Tím se dostávám k dalšímu velkému plusu celé knihy - reálnost. Liz Coley si jen nevzala náhodné téma, které by si vyložila po svém, ale je vidět, že se o danou problematiku opravdu zajímala a své o tom vypovídá i Poznámka autorky na konci knihy. Jistě, stále se jedná o fikci a tak to člověk musí i brát. Některá místa mi přišla až přehnaná, ale na druhou stranu jsem se po dočtení nemohla zbavit vtíravé otázky, proč by se právě tohle nemohlo opravdu stát ?

V příběhu nenajdete mnoho vedlejších postav, vše je především zaměřeno na Angie a díky tomu celý příběh tak skvěle funguje. Angie je hrdinka, která vás bude zajímat, děsit a v nejedné chvíli s ní budete soucítit a obdivovat její sílu a odhodlání. To, jak se s nastalou situací vyrovnávala mi chvílemi připadalo tak opravdové až mě z toho mrazilo. Není to jeden z těch příběhů, kdy si budete ťukat na čelo a nevěřícně kroutit hlavou nad chováním hlavní hrdinky. Ne, při tomto příběhu budete jen s otevřenou pusou pomalu otáčet stránku za stránkou.
Kniha je rozdělena na tři části - TY, MY, JÁ. I přesto, že z větší části je příběh psaný ich- formou, chvílemi je vyprávění vystřídáno er-formou, což překvapivě nepůsobilo vůbec chaoticky, ale jen to krásně dotvářelo celou atmosféru.

Hodnocení
Byla to emocionální a děsivá jízda a já ani malinko nelituji, že jsem se do knihy pustila. Děsivost celé knihy nespočívá ani tak v nějaké reálné hrozbě jako v tom, co všechno je možné a vy jste o tom třeba ani netušili. Kniha má své nedostatky, ale všechny dokáže zastínit to, jak poutavý a čtivý je to příběh. Knihu určitě doporučuji všem, kteří hledají zajímavé a nevšední čtení. Pokud nic jiného, neměl by Návrat z temnoty uniknout vaší pozornosti.



Za poskytnutí recenzního e-booku moc děkuji knihy.idnes.cz
Knihu si můžete v elektronické podobě objednat zde







31. března 2014

RC Recenze: Pořád se dívá

Originální název : Always watching
Autor : Chevy Stevensová
Český název : Pořád se dívá
Počet stran, Provedení : 416, vázaná
Datum vydání ČR : únor 2014
Nakladatelství: Knižní klub

Zbavuje pacienty nočních můr. Co si má ale počít s těmi svými? Na uzavřeném oddělení psychiatrické léčebny je doktorka Nadine Lavoie ve svém živlu. Ví, jak pomáhat lidem obnovit jejich rodiny a vztahy. Nijak zvlášť při tom však netouží přiblížit se vlastní minulosti: některé etapy jejího života působí jako černé díry. Poté co na klinice hospitalizují Heather Simeonovou po pokusu o sebevraždu, Nadine ochotně vyslechne pacientčin životní příběh – a zjistí, že se v mnohém podobá tomu jejímu. Děsivé vzpomínky na dětství jsou zpět. A nejen ony… 

Mrazivý psychothriller od autorky úspěšných románů Stále nezvěstná (2011) a Nikdy nevíš (2012).
Co když se vám po letech začnou vracet vzpomínky na chvíle, o kterých jste ani netušili, že jste prožili? Na věci tak strašné, že bylo možná lepší, když zůstávaly pohřbené hluboko pod povrchem? Je jen otázkou času, kdy se minulost přihlásí o slovo...


Hlavní hrdinkou knihy je psychiatrička Nadine. Po tom, co přišla o manžela a její dcera utekla z domova, se upnula na svoji práci v nemocnici. Tam se také setkává s Heather, která se pokusila o sebevraždu. Díky ní se jí pomalu vracejí vzpomínky na dětství strávené v komuně a Nadine pomalu zjišťuje, kolik uzamčených vzpomínek se skrývá v její paměti...

Na knihu jsem byla upřímně zvědavá. V poslední době se totiž nálepkou "psychothriller" může pyšnit kdovíco. V některých případech mám pocit, že autoři o psychologii postav jen někde zaslechli, a tak nemají potřebu ji ve svých příbězích používat. Proto pro mě bylo Pořád se dívá takovým milým překvapením. Autorka předvedla, že má znalosti z oblasti psychologie, a tak pro mě jako čtenáře, nebylo těžké věřit, že hlavní postava opravdu pracuje jako psychiatr.

Díky postupnému odhalování minulosti se autorce podařilo udržet si čtenářovu pozornost. I přesto děj nepůsobil natahovaně a postupně do sebe vše zapadávalo. Logické nesrovnalosti by nejspíš našel jen ten největší šťoural. Neočekávejte ale žádné velké zvraty. S trochou přemýšlení je vám po chvilce celkem jasné, jakým směrem se příběh bude ubírat. Nebylo to ale vůbec na škodu. Jak už jsem říkala, jde o psychologický thriller, a tak se autorka zaměřila spíše na postavy.

Příběh z prostředí komunity lidí, kteří žijí izolovaní od okolního světa a vyznávají poměrně sektářské ideologie, jsem zatím nečetla a možná i proto mě příběh tak bavil. Pro mě, člověka žijícího v podstatě bez žádné konkrétní víry, to bylo chvilkami až nepochopitelné. To, jak moc dokáže jeden člověk s trochou manipulářského nadání ovládnout tak velkou masu lidí, mě děsilo víc než kdovíjaký masový vrah nebo temný démon. V některých chvílích jsem ani nedutala a jen otáčela stránku za stránkou.

Hodnocení
Od knihy jsem absolutně nic nečekala. A jak už to tak většinou bývá u věcí, na které nemáte přehnané nároky, mile mě překvapila. Originální a hlavně čtivý děj mě upoutal a až do konce nepustil. Můžu říct, že se od této chvíle více zaměřím na knihy Chevy Stevensové. Knihu bych doporučila všem, kteří nepotřebují žádnou zběsilou akci, aby je příběh dokázal zaujmout, a rádi se podívají do zákoutí lidské mysli.


Tímto děkuji nakladatelství Knižní klub za poskytnutí recenzního výtisku.
Knihu si můžete objednat ZDE.