14. září 2018

RC Recenze | Sama v černém lese





Léto se nám pomalu chýlí ke konci a přichází podzim se svým sychravým počasím. A tak nastává ta správná chvíle na tajemné a mrazivé příběhy, kterým dle obálky i anotace Sama v černém lese bezpochyby je. Vezmeme to, ale všechno hezky popořadě...


Neve není schopná dát svému životu jakýkoliv řád a začít žít "dospělý" život. Po rozchodu s přítelem žije přechodně u své sestry a její rodiny, avšak jak se zdá, ti už s jejím způsobem života a karamboly, které ho provází, ztrácejí trpělivost.
Když se jedné prosincové noci vrací Neve domů, potká na mostě ženu, která jí doslova změní život. Tajemná žena jí totiž předtím, než skočí do ledové Temže odkáže svoji chalupu uprostřed lesa.
A jelikož Neve v Londýně v podstatě nic nedrží, rozhodne se tento dar přijmout a odjet zjistit v jakém stavu chalupa je a jak s ní dál naložit.
Hned po příjezdu, ale zjišťuje, že její vysněná pohádková chaloupka je spíš děsivý domek, který místo malebného okolí obklopují mříže na oknech...

Sama v černém lese rozehrává hned od začátku lehce depresivní a ponurou atmosféru, která každou stránkou postupně graduje až se člověk spolu s hlavní hrdinkou ocitá sám v černém lese. Ze stránek knihy na vás bude doslova doléhat stísněnost a lehká bezvýchodnost celé situace. Cass Green si bravurně hraje s atmosférou a v podstatě z ničeho je schopná vytvořit něco mrazivého. Nepotřebuje k tomu žádné hektolitry krve ani nějaké jasně patrné nebezpečí, aby ve čtenáři dokázala probudit pocit napětí a nepohodlí. Ač nejsem zrovna člověkem, kterého by bylo snadné vyděsit, v průběhu čtení jsem cítila, jak i já se nechávám ovlivňovat tou mrazivou atmosférou a napjatě očekávám, co bude dál.

Na stránkách knihy se rozehrává hra na kočku a myš, která překvapivě dobře funguje až na jedno velké ALE. Tím je samotná hlavní hrdinka, která ve čtenáři prostě ani při vší snaze nedokáže vzbudit kýžené sympatie. Já chápu o co se autorka snažila a k čemu měla tato nesnesitelně nemožná hlavní hrdinka sloužit, ale bohužel mě to tak rozptylovalo od všeho ostatního, že jsem si musela občas dát pauzu od čtení a především od Neve. Poslední dobou mám pocit, že se autoři snaží ozvláštnit svůj příběh nesympatickými hlavními hrdiny a je jedno jestli jsou to alkoholici nebo jako v případě Neve prostě jen lidé, kteří jsou v normálním životě naprosto nepoužitelní a jednají bez sebemenší logiky.

Nemůžu úplně říct, že kvůli hlavní hrdince jsem si příběh neužila, protože jsem si ho užila! Ale je mi jasné, že se sympatičtější hlavní hrdinkou, které bych mohla více fandit, by se kniha dostala ještě o level výš a já bych asi neměla tak úplně, co vytknout. Takhle jsem se musela "spokojit" jen s ohromnou čtivostí a skvělou atmosférou.



Kromě nedostatků v podobě hlavní hrdinky jsem si však knihu opravdu užila a na to, že se vše odehrává v podstatě na jednom místě s minimem postav, jsem se ani na okamžik nenudila. Cass Green se povedlo vytvořit opravdu tíživou atmosféru a se všemi otázkami, které vás budou v průběhu čtení napadat, prostě nejde knihu jen tak odložit a nevědět, jak to vlastně všechno je.
Knihu určitě doporučuji všem, kteří dávají přednost mrazivé atmosféře před litry krve. Sama v černém lese je totiž přesně tím pravým na sychravý večer, kdy má člověk chuť nechat se pohltit atmosférou a napjatě otáčet stránku za stránkou.



Za recenzní výtisk moc děkuji nakladatelství EUROMEDIA!
Knihu Sama v černém lese si můžete objednat se slevou na stránkách Knižního klubu :)


4 komentáře:

Všem děkuji za komentář :)