Recenze | Absolutní miláček

Kdykoliv mám chuť na silnější příběh, který mě donutí přemýšlet a zůstane mi hlodat v hlavě i několik dní po dočtení, sáhnu po knize z nakladatelství Odeon. Kniha Absolutní miláček mě zaujala především svým tématem a samozřejmě i ohlasy, které slibovaly čtení jen pro silné žaludky...

Čtrnáctiletá Turtle žije jenom se svým despotickým otcem Martinem. Odtrženi od okolního světa na kalifornském pobřeží, učí Martin svou dceru všemu, co je dle něho nezbytné k přežití nadcházejícího konce světa. Z Turtle se tak stala tvrdá dívka, která tráví svůj čas se zbraněmi a v okolní divočině. Martin však nezůstává jen u tvrdého výcviku a svou dceru psychicky a fyzicky týrá...

Už když jsem se do knihy pouštěla, věděla jsem, že tohle nebude ani na okamžik příjemné čtení. V podstatě od první stránky dává Gabriel Tallent jasný tón svého debutového románu. Celý příběh má v sobě určitou odtažitost a bezcitnost, která prostupuje celou knihou. To je samozřejmě způsobeno uvažováním a celkovým charakterem hlavní hrdinky Turtle, která právě díky výchově a týrání rozhodně nepůsobí jako čtrnáctiletá dívka. Právě momenty, kdy čtenář sleduje Turtle a její nepochopení emocí, problémů a starostí ostatních lidí a především svých vrstevníků, byly pro mě jedny z těch nejsilnějších a nejvěrněji zachycených. Moc oceňuji, že se autor zaměřil na trochu odlišné pojetí takového tématu. Turtle je totiž z velké části neohrožená dívka, v které se mísí nízké sebevědomí a přesvědčení o vlastní nedůležitosti s velkou dávkou síly a odhodlání.

Láska může být odporná, destruktivní, nemorální. A přesto je to láska. 

V mnoha reakcích jsem se setkala s výtkou na množství vulgarit, kterou můžete v Absolutním miláčkovi nalézt. Nebudu lhát, zpočátku i mě (člověka, který s opodstatněnýma a hodícíma se vulgaritama v knihách nemá problém) některé pasáže zarážely a vždycky u mě nastal maličko šok, že to tam opravdu je. Chápu, o co autorovi šlo, a ten šok, co se u mě zpočátku dostavoval, byl dle mého právě tím, čeho chtěl autor dosáhnout. Právě totiž kontrast dané normální situace s množstvím vulgarit ze strany Turtle nebo Martina nejlépe reflektoval, jak rozdílný je jejich život a chápání světa oproti ostatním lidem.

Ač je kniha jednou z těch delších (448 stran), může se chlubit obrovskou čtivostí. Gabriel Tallent je mistr dlouhých souvětí, které na mě působila, jak kdyby byla vyřknuta na jeden nádech a posouvaly tempo příběhu dál a dál. Samozřejmě tempo udával i fakt, že masochistická část mě chtěla vědět co bude dál a kam až dokáže Martin v rámci své "lásky" a "výchovy" zajít. Z tohoto ohledu vám mohu říct, že některé pasáže se vážně nečetly dobře a opravdu, slabé povahy by si měly četbu této knihy dobře rozmyslet.

Absolutní miláček byl vším, co sliboval. Je to kniha, která vás donutí přemýšlet, přivírat oči a doufat, že už bude všemu konec. Stejnou měrou se však nebudete moci odtrhnout a budete chtít vědět, co se stane dál.

Pokud si tedy troufáte, rozhodně Absolutního miláčka nesmíte vynechat. Ač se totiž nejedná o příjemné čtení, je to téma o kterém by se nemělo mlčet.

Za recenzní výtisk moc děkuji nakladatelství EUROMEDIA!

Knihu Absolutní miláček si můžete objednat se slevou na stránkách Knižního klubu :)

Recenze | Najdi ji

I přesto, že Lisa Gardner není v rámci thrillerů a detektivek žádný zelenáč, já sama jsem do této doby nějakým nedopatřením její knihy lehce přehlížela a pokaždé sáhla po nějaké jiné. To bylo ale  na čase změnit a proč nezačít rovnou s novinkou, která má vážně povedenou obálku a velmi slibnou anotaci? Navíc  jsou pro mě knihy z nakladatelství Kalibr pokaždé trefou do černého, takže nebylo nad čím váhat. No a jak si nakonec u mě Lisa Gardner vedla?

Recenze | Dokonalá kořist

K prvnímu dílu série se sympatickým detektivem Lucem Callanachem jsem se dostala vlastně úplnou náhodou - zaujalo mě, jak mnozí Dokonalé stopy popisovali jako čtení jen pro opravdu otrlé čtenáře. To pro mě byla samozřejmě tak trochu výzva a chtěla jsem zjistit kvůli čemu je tady takový humbuk :D A opravdu, Dokonalé stopy byly skvělé a já se těšila na druhý díl - Dokonalá kořist  - a jen doufala, že se autorce podaří udržet laťku stejně vysoko. Jak to nakonec dopadlo? Byla Dokonalá kořist stejně povedená jako první díl?

Recenze | Snílek Neznámý

Když jsem si po vydání Snílka četla všechny ty negativní recenze, nemohla jsem se vůbec rozhodnout, jestli po něm chci vlastně vůbec sáhnout. Snílek Neznámý je totiž jedna z těch knih, které člověka buď úplně odrovnají a on si je zamiluje, nebo mu vůbec nesednou a vlastně se nudí stránku za stránkou. To, co se, ale skoro ve všech recenzích (ať v těch pozitivních nebo negativních) opakovalo, byla chvála úžasného svět, který autorka vytvořila. A jelikož si ráda dělám názor sama, Snílek má nádhernou obálku a objevování nových světů mě baví, nebylo nakonec moc nad čím přemýšlet a prostě se do Snílka pustit!

Recenze | Námi to končí

Jako mladší jsem knihy Colleen Hoover opravdu hltala a nenechala si ujít žádnou její novinku. Časem mi pomalu začalo docházet, že jsem z jejích knih nejspíš už trochu vyrostla a ač na ně ráda vzpomínám, je mi jasné, že už by pro mě neměly takové kouzlo jako kdysi. Námi to končí je však kniha, která je v mnoha směrech jiná, než na jaké jsou čtenáři Colleen Hoover zvyklí...

RC Recenze | Nejsem mrtvá

Po knize Nejsem mrtvá jsem sáhla tak nějak naslepo. Zaujala mě, jak svoji anotací, která láká na nevšední hlavní hrdinku, tak i obálkou. A jelikož mám ráda thrillery (snad ještě víc ty psychologické), nebylo nad čím váhat! Sice jsem nevěděla, co na mě vlastně čeká, ale o to víc jsem byla zvědavá, jak to celé bude fungovat...

RC Recenze | Sběratel motýlů

Mám ráda psychologické thrillery a všechny ty příběhy o zvrácenostech lidské mysli. I přes to znepokojení a hrůzu, kterou podobné knihy v člověku vyvolávají, je na nich také něco fascinujícího, co láká miliony čtenářů po celém světě.

Nicméně, v posledních měsících jsem spíše inklinovala k "milejším" příběhům a pomalu jsem začínala pociťovat, že mi chybí něco temnějšího. Když jsem tak měla možnost přečíst si zářijovou novinku Sběratel motýlů, ani na chvilku jsem neváhala...

RC Recenze | Co by můj syn měl vědět o světě

Nikomu asi nemusím dlouho představovat švédského autora Fredrika Backamana. Autor například knihy Muž jménem Ove má i v našich končinách rozsáhlou čtenářskou základnu, která se těší na každou jeho novinku. Já osobně jsem Oveho před časem zkoušela jako audioknihu, ale kvůli své vlastní blbosti jsem nakonec skončila po pár kapitolách (ne těch prvních, vždycky si vypněte "náhodné přehrávání" až si pustíte audioknihu). Knihy Backmana jsou tak stále v mé pomyslné "to-read" poličce a já se k nim snad jednou dostanu. ALE! Když vyšla jeho novinka Co by můj syn měl vědět o světě a ze všech koutů na mě vyskakovaly úryvky z této knihy, bylo jasné že nevydržím moc dlouho čekat a pustím se do ní taky.

RC Recenze | Jak (ne)být divný na netu

Bez mučení přiznávám, že životopisy (kohokoliv) nečtu. Nemám k tomu žádný extra důvod, prostě to tak je. O to spíš jsem si nikdy nedokázala představit, že bych se vrhla na životopis člověka, o kterém sice vím, že existuje, ale to je tak všechno. Pak ale přišla Felicia Day a všechny tyhle moje stanoviska a představy o životopisech obrátila vzhůru nohama...

RC Recenze | Dívka, která se třpytila

Originální název : The Shining Girls
Série: -
Autor : Lauren Beukes
Český název : Dívka, která se třpytila
Počet stran: 368
Datum vydání ČR : květen 2015
Nakladatelství: Jota
Goodreads

Harper získá v roce 1931 klíč od domu, který mu umožní cestovat časem. Nachází zde pokoj plný trofejí z vražd, které jednou spáchá – protože už je vlastně spáchal. Putuje časem od světové hospodářské krize třicátých let minulého století až po léta devadesátá a pronásleduje „zářící dívky“, mladé inteligentní a nadějné ženy „s potenciálem“. Pod dohledem je má od jejich dětství a zabíjí je až jako dospělé ženy. Vyprávění klouže dekádami tam a zpět. Vrah vedle těl zanechává obyčejné, ale přece zvláštní předměty a jiné trofeje si zase odnáší.
Kirby měla to štěstí, že Harperovo napadení přežila. Ví, že kromě toho, že se jedná o násilníka a psychopata, je na útočníkovi ještě něco zvláštního. Začne hledat další dívky, které však tolik štěstí neměly a podobná napadení nepřežily. S pomocí novinových výstřižků a rodin obětí pátrá po spojitostech s útočníkem a po jeho totožnosti. Jediného spojence nachází v novináři Danu Velasquezovi, který se jejím případem před léty zabýval. Kirby k němu přichází do redakce na stáž a jejich původně pracovní vztah se postupně začíná měnit v cosi osobnějšího.
Důkaz – Dům a jeho tajemství –, který Kirby nachází, se zdá neuvěřitelný. Ale pro dívku, která přežila vlastní smrt, není nic nemožné. Situace se mění v neprospěch Harpera, protože teď začne ona pronásledovat jeho. Tak dlouho dokud celou věc nedovede až do konce.

Když jsem uviděla obálku Dívky, která se třpytila, okamžitě jsem se zamilovala a bylo jasné, že kniha nesmí ujít mé pozornosti. Až později jsem si přečetla anotaci a jásala nadšením - Sériový vrah a cestování časem ? To si nechám líbit! Byla jsem nadmíru zvědavá jak tyhle dva náměty dokáže autorka skloubit a hned na začátek vám prozradím, že jsem byla nadšená !

Seznamte se s Harperem,

mužem plným zloby a úchylných choutek, který žije v roce 1931 a právě přišel ke klíči od jednoho velmi podivného Domu a má jediný cíl, zabít zářící dívky...

Poznejte Kirby,

zářící dívku, která přežila brutální útok a je odhodlaná najít toho, kdo jí to udělal...

Jak se dobrat spravedlnosti, když člověk, který za vším stojí žije v jiné době ?

Celým příběhem nás provází dvě hlavní postavy - Harper a Kirby. Vrah a oběť. Kočka a myš. Na čtenáře čeká pořádně zamotaný příběh, který autorka každou kapitolou pomalinku rozmotává. Bylo opravdu napínavé sledovat, co všechno je propojené a jak do sebe postupně tahle skládačka zapadá. Téma cestování časem dalo autorce velké možnosti, jak svůj příběh ozvláštnit a pořádně okořenit a všechny tyhle možnosti náležitě využila. Bavilo mě nahlížet do dob dávno minulých a společně s Harperem sledovat, jak se svět mění. Kniha tak dostala nový rozměr, který ji odlišuje od celé škály jiných thrillerů.

" Úsměv ještě předčí její hluboké hnědé oči. Protože teď vidí, jak se v nich zablýsklo. Pocítí z toho slabost na hrudi. Je mu líto, že kdy o Domě pochyboval. Je to ona. Jedna z nich. Jeho zářící dívka. " 

Oceňuji, že z knihy není cítit, že ji psala žena. Všechny zrůdnosti a krvavé detaily servíruje autorka svých čtenářům až s děsivou syrovostí. To bylo asi to, co mi při čtení způsobovalo mráz na zádech a nepříjemný pocit při nočním čtení. Čtenář dostane možnost, nahlédnout do útrob samotnému vrahovi i jeho jediné přeživší oběti. Harperovi i Kirby se autorka věnuje tak akorát, aby čtenáře navnadila na další informace a zároveň nenudila zdlouhavými popisy jejich rozpoložení. To se dostávám k největšímu kladu celé knihy - obrovské čtivosti. 

"A jak jste umřel, pane Kojot?

Ále, srazil mě náklaďák, káčátko.

Špatně jsem se rozhlédl,

ulici přejít nesvedl.

Teď na mě mají choutky

vrány mrchožroutky.

Je to moc zlé. Jen smutek mi zbyl,

ale jsem rád, že jsem žil."

Nemohla jsem se od knihy odtrhnout a i když jsem zrovna nečetla v myšlenkách jsem se stále vracela k zářivým dívkám. Lauren Beukes je mistr ve vykreslování a je jedno jestli se jedná o její postavy nebo prostředí ve kterém se zrovna nacházejí. Dokáže odhadnout tu správnou dávku informací a drží si tak čtenářovu pozornost. Nečekala na mě žádná hluchá místa, která by mě nudila a já měla chuť je, co nejrychleji přeskočit. Na začátku jsem se trochu bála, aby téma cestování časem smíchaným s vrahem dívek, nepůsobil až moc vynuceně a křečovitě. Strach, ale rozhodně nebyl na místě, kniha mě právě tímhle uchvátila a velká dávka originality se jí v žádném případě nedá upřít. 

Hodnocení

I když jsem byla odhodlaná si knihu přečíst, hodnocení na goodreads mě lehce vyděsilo. Ne vždy se, ale tomuto hodnocení dá věřit a tak na mě čekalo opravdu nezapomenutelné čtení, které jsem si užila do poslední stránky. Kniha rozhodně není pro všechny a naprosto chápu, že každému její zvláštní pojetí nesedne a z příběhu nebude tak nadšený jako já. Ale pokud se dokážete naladit na autorčinu hru a máte rádi trochu toho neobvyklého, čeká na vás opravdu výjimečný čtenářský zážitek.

 Moc bych chtěla poděkovat internetovému knihkupectví KNIHCENTRUM.cz za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu si můžete objednat na jejich stránkách.

RC Recenze | Šepotání

Originální název : Spintered
Série: Šepotání #1
Autor : A.G.Howard
Český název : Šepotání
Počet stran: 416
Datum vydání ČR : 6. duben 2015
Nakladatelství: CooBoo

Goodreads

Alyssa slyší šepotání květin a hmyzu, je to dar, který už její matku připravil o rozum. Pocházejí totiž z rodiny Aleny Liddellové, lépe známé coby Alenky z Říše divů, skutečné inspirace Lewise Carrolla, podle níž stvořil svůj proslulý fantaskní svět.
Když se matčin stav zhorší, nemůže Alyssa už svoje dědictví dál popírat a zjistí, že na těch fascinujících pohádkách, které zná z dětství, je pravdy víc, než by se mohlo zdát. Trhlinou v zrcadle se dostane do Říše divů, jež je mnohem ponuřejší, než jak ji zná z knížek, a stáhne s sebou i svého nejlepšího kamarádka a tajnou lásku Zacha. Na druhé straně už na ně čeká podezřelý, ale svůdný Morfeus a provází při jejich hledání. Ale dá se mu opravdu věřit?

Připravte se na příběh ze skutečné Říše divů! 

Kdo by neznal příběh malé holčičky, která spadla do králičí nory a dostala se tak do Říše divů ? Alenčina pohádka se stala notoricky známá a já byla na tuhle temnou verzi opravdu zvědavá! Proto jsem dlouho neváhala a sama se ponořila do Podsvětní říše plné chaosu a prazvláštních bytostí...

Alyssa je všechno možné, ale rozhodně ji nikdo nemůže označit za obyčejnou. Tvoří koláže z mrtvých brouků, její matka je od určitého "incidentu" zavřená v blázinci a no, abych nezapomněla, slyší hlasy květin a hmyzu. To je také důvod, proč se tak děsí chvíle, kdy skončí jako její matka a dožene ji prokletí jejich rodiny - potomků té proslulé Alenky z Říše divů. Pak se, ale objeví jedna obří můra a celý příběh nabere pořádné obrátky...

Jste z tohoto popisu lehce zmatení? Zvykejte si !

Už od první kapitoly je člověku jasné, že tohle bude zvláštní. Vlastně už pouhý pohled na zelené písmo, kterým je kniha psaná, vás nenechá na pochybách. Překvapivě musím říct, že i když jsem se toho z počátku lehce obávala, absolutně to neruší a už po pár stránkách zapomenete, že normálně je přece všechno černé na bílém. K celému příběhu se totiž tahle zelená anomálie neskutečně hodí a jenom umocňuje jeho neobvyklost. Té neobvyklosti je už od prvního řádku opravdu hodně a já naprosto chápu, proč se názory na tuto knihu tolik liší - ne každému totiž novodobá Alenka sedne.

"Špatná zpráva je, že pochopili, že nejsem mrtvá. Ta horší je, že vůbec nemůžu vsadit na to, že oni jsou živí. 

V krku mě škrábe mrtvolný puch. Podle hlasu ty potvory nebudou moc veliké. Tipuju je na liliputské zombíky nebo tak něco."

K této knize je zapotřebí zapnout svoji představivost na plné obrátky a představit si nepředstavitelné. Na čtenáře čeká nepřeberné množství divných tvorů a scenérií, ale pokud se vám podaří odpoutat se od všeho zajetého a dát své fantazii volný průběh, čeká na vás pořádná jízda. Stránky ubíhají jedna za druhou a ani nevíte jak a najednou jste za půlkou. Howard totiž rozhodně ví, jak si hrát se slovíčky a pomalinku odhalovat zákoutí Říše divů svému čtenáři. Svoji zásluhu si můžou připsat i postavy, které nejsou sice charakterově nikterak neobvyklé, ale do této pohádky pro starší se rozhodně hodí.

"Zach je vyrovnaný, silný a ryzí jako rytíř v lesklé zbroji. Morfeus je vrtkavý, sobecký, jednou tam, pak zase tady, prostě ztělesnění chaosu."

Nešvar všech nešvarů, pro jiné také známý jako milostný trojúhelník, se nevyhnul ani Šepotání. Světe div se, já jeho velký odpůrce, jsem si to vážně užívala ! Fandila jsem jak šlechetnému Zachovi, tak i záludnému Morfeovi a ani na chvilku si neříkala, že je to jenom zbytečné dramatizování. Nenechte se, ale zmýlit, romantická linie příběh pouze dokresluje a rozhodně není tím hlavním. Hlavním zůstává barvitá Říše divů a všemožná abnormalita. A tak vám nakonec zbyde jediné - nalézt klid uprostřed šílenství. Mně se to nakonec podařilo a můžu říct, že návrat do světa lidí nebude vůbec snadný.

Hodnocení

Kniha se pro mě stala opravdu milým překvapením a já se s ní nerada loučím. Temně kouzelný příběh Alyssy si mě získal na plné čáře a k dokonalosti už mu chyběl jen krůček. Kniha by rozhodně neměla uniknout nikomu, kdo dokáže upustit uzdu své fantazie a rád se nechá unášet bizarností. Bát se nemusí ani ti, kteří jsou dosud originálním příběhem Lewise Carrolla nepolíbeni, i když lehká znalost originálu není vůbec na škodu. Mně už teď zbývá jediné - v dáli vyhlížet druhý díl.

Za recenzní výtisk moc děkuji internetovému knihkupectví Megaknihy.cz

Knihu si můžete objednat na jejich stránkách.

RC Recenze: Zlá krev

Originální název : Bad Blood
Série: Virgil Flowers #4

Autor : John Sandford

Český název : Zlá krev

Počet stran: 296

Datum vydání ČR : 10. října 2014

Nakladatelství: BB/art

Goodreads

Virgil Flowers se velmi rychle stal jednou z nejoblíbenějších nových postav kriminálních románů. Nyní má však před sebou opravdu velký problém.

Je neděle a jih Minnesoty zasypal první sníh. Farmář přiveze do místního sila náklad sóji – a mladík, který silo obsluhuje, jej vzápětí udeří do hlavy baseballovou pálkou, shodí do zásobníku, počká, dokud farmář nezemře, a pak nahlásí „nehodu“. Podezíravá šerifka rychle zjistí, co se ve skutečnosti stalo, mladíka zatkne… a příštího dne je mladík nalezen oběšený ve své cele. Výčitky svědomí? Šerifka si není zcela jistá; ve skutečnosti má podezření, že za tuto smrt zodpovídá jeden z jejích podřízených. Nezbývá jí než si vyžádat pomoc zvenčí. Volba padne na pohledného vyšetřovatele Virgila Flowerse z minnesotského Úřadu kriminálního vyšetřování (který ihned zjišťuje, že šerifka je také velmi přitažlivá).

Případ se zprvu zdá vcelku prostý, avšak postupem času se vše komplikuje a Virgil začíná odhalovat spiknutí trvající po několik generací – řadu zločinů tak obludných, že ačkoli už za svůj život viděl mnohé, nedokáže je zcela pochopit… ani přijít na to, co by měl udělat dál.

Nevěděla jsem absolutně do čeho jdu. Vlastně jednu informaci jsem měla a to, že by se mělo jednat o detektivku Toť vše. Co mě tedy na knihu Zlá krev nalákalo ? Byla to obálka, která je prostě skvělá (a to jsem ani nevěděla, že i ta jednoduchá vazba pod přebalem je krásně jednoduchá!). Nazvala bych to sázkou do loterie, ale aspoň vidíte, co je s člověkem schopná udělat obálka. Jak to, ale nakonec s tou mou loterií dopadlo ?

Vražda farmáře v malém městečku v Minnesotě. Nic záludného nebo komplikovaného a to zejména díky tomu, že vrah je během pár dní dopaden. Jaké překvapení, ale pro policisty čeká, když se během dvacetičtyř hodin objeví další dvě vraždy a jednou z obětí už je onen zmíněný vrah farmáře. Nic není tak jednoduché, jak se na začátku zdálo a vše nabírá ohromných rozměrů. Právě k tomuto případu je povolán detektiv Virgil Flowers, který má pomoci s vyřešením případu...

Jak už jsem řekla, nevěděla jsem do čeho jdu, ale jelikož mám thrillery a detektivky ráda, těšila jsem se, co si na mě kniha přichystá. Hned na začátku na mě čekalo velké překvapení a já, připravená na pomalý začátek jaký u tohoto žánru většinou bývá, jsem se nestačila divit, jak rychle se příběh rozjel. Žádné pomalé seznamování a dlouhé nic neříkající popisy totiž nečekejte, tady se jede na plný plyn od samotného začátku. Autor přesně ví, jak dávkovat informace a indície, aby čtenář stále zůstával ve střehu a hltal každičké slovo. Postupně se jedna informace nabaluje na další a když si myslíte, že už přece jen nějaký ten obrázek o tom, co se stalo máte, přijde další kousek skládačky.

Nejedná se o typickou hru na to "Kdo je vrah?". Základní informace jsou jasné čtenáři i samotným vyšetřovatelům. Otázkou je "Kdo všechno?" a "Co všechno se vlastně děje?". Čekala jsem, že právě kvůli tomu bude postupně můj zájem opadat, ale nestalo se tak. Naopak jsem se do příběhu čím dál víc ponořovala a napjatě očekávala. Dalším důležitým kladem pro mě bylo to, že mě autor nenásilným způsobem nutil přemýšlet. Kdo je vlastně obětí a kdo viníkem ? Dá se to vůbec takto jednoduše posoudit ? Téma knihy je opravdu drsné a není pro každého. I přesto je však pojato formou, která nemá za účel jen bezúčelně šokovat čtenáře nebo ho dokonce nějak extrémně znechutit.

Když už jsem u těch kladů, měla bych zmínit hlavní postavu - detektiva Virgila Flowerse. Toho jsem si totiž opravdu oblíbila a jeho přístup k řešení případu mě vážně bavil. Sám o sobě je chvílemi celkem zábavnou postavou, která přináší odlehčení, jinak velmi drsnému tématu. Určitě se s Virgilem na dlouho neloučím a v nejbližší době se porozhlédnu i po dalších knihách s ním jako hlavním hrdinou. Kniha Zlá krev je totiž v pořadí čtvrtým dílem ze série Virgil Flowers. Ale nemusíte mít strach, každá kniha je jeden ucelený příběh, takže pokud jste, stejně jako já, nečetli předešlé díly, informace vám scházet nebudou.

Hodnocení

Přesně takhle si představuji správnou detektivku. Pomalé budování napětí a přitvrzování, u kterého se člověk prostě nemůže odtrhnout dokud neví, jak to skončí. Nenašla jsem jediné hluché místo při kterém bych se nudila nebo by kniha ztrácela mou pozornost. Navíc sympatický hlavní hrdina a zajímavý až mrazivý námět na zápletku, co víc už by si člověk mohl přát ?

Má sázka do loterie se vyplatila a já nemůžu jinak, než knihu doporučit všem, kteří mají trochu silnější žaludek a mají chuť na opravdu povedenou detektivku!

Moc bych chtěla poděkovat internetovému knihkupectví KNIHCENTRUM.cz za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu si můžete objednat na jejich stránkách.

RC Recenze: Návrat z temnoty

Originální název : Pretty Girl - 13

Série: -

Autor : Liz Coley

Český název : Návrat z temnoty

Počet stran: 304

Datum vydání ČR : květen 2013

Nakladatelství: Fortuna Libri

Goodreads

Bylo jí třináct, když se ztratila.

Zmizela své rodině, přátelům, světu. Když se zčistajasna objevila, zjistila, že jí chybí velký kus sebe samé.

Šestnáctiletá Angie Chapmanová se po třech letech od svého záhadného zmizení vrací domů. Z toho období si nic nepamatuje, jako by jí někdo vymazal všechny vzpomínky. Musí si poskládat příběh o všech hrůzách, které prožila, aby získala nazpět svůj život.

Vždycky  mě fascinovala lidská mysl a co vše dokáže. Právě proto mě zaujala kniha Návrat z temnoty, která slibuje nahlédnutí pod pokličku lidské psychiky a její reakce na traumatické zážitky. Když jsem psala tuhle recenzi byla jsem upřímně v koncích. Jak shrnout do pár odstavců příběh tak zajímavý a zároveň znepokojivý a přitom neodhalit žádný spoiler ? Beru to jako výzvu...

Lidský mozek. Jeden z nejzajímavějších orgánů, který je pro nás stále velkou záhadou. Své o tom ví šestnáctiletá Angie, která se z nenadání ocitne před vlastním domem s taškou věcí, které nezná. Její poslední vzpomínka je na skautský tábor a pak už nic. Nepamatuje si na únos, ani na tři roky svého života...

Už dlouho se mi nestalo, aby mě kniha vtáhla do příběhu už na prvních stránkách a nepustila až do samotného konce. Liz Coley se to však podařilo a já s napětím otáčela jednu stránku za druhou. Příběh má totiž něco, co dokáže ve finále zastřít všechny nedostatky - atmosféru. Návrat z temnoty je velmi znepokojivým a mrazivým čtením od kterého se nebudete moci odtrhnout, protože vás bude fascinovat až do samotného konce. Čtenář pomalinku krůček po krůčku odhaluje s Angie události uplynulých tří let a odkrývá zákoutí lidské mysli. 

Na reálnosti celého příběhu nejvíce přidávalo chování Angie - třináctileté dívky v těle šestnáctky.

Autorka si s jejím vývojem krásně pohrála a já jí za to tleskám. Každičká část Angie má své místo, opodstatnění a účel a když si to všechno složíte dohromady, vše vám najednou začne dávat smysl. 

Disociační porucha osobnosti je tak děsivá až člověka fascinuje. Co všechno dokáže lidská psychika vystavená obrovskému stresu a traumatu je vážně až neuvěřitelné. Tím se dostávám k dalšímu velkému plusu celé knihy - reálnost. Liz Coley si jen nevzala náhodné téma, které by si vyložila po svém, ale je vidět, že se o danou problematiku opravdu zajímala a své o tom vypovídá i Poznámka autorky na konci knihy. Jistě, stále se jedná o fikci a tak to člověk musí i brát. Některá místa mi přišla až přehnaná, ale na druhou stranu jsem se po dočtení nemohla zbavit vtíravé otázky, proč by se právě tohle nemohlo opravdu stát ?

V příběhu nenajdete mnoho vedlejších postav, vše je především zaměřeno na Angie a díky tomu celý příběh tak skvěle funguje. Angie je hrdinka, která vás bude zajímat, děsit a v nejedné chvíli s ní budete soucítit a obdivovat její sílu a odhodlání. To, jak se s nastalou situací vyrovnávala mi chvílemi připadalo tak opravdové až mě z toho mrazilo. Není to jeden z těch příběhů, kdy si budete ťukat na čelo a nevěřícně kroutit hlavou nad chováním hlavní hrdinky. Ne, při tomto příběhu budete jen s otevřenou pusou pomalu otáčet stránku za stránkou.
Kniha je rozdělena na tři části - TY, MY, JÁ. I přesto, že z větší části je příběh psaný ich- formou, chvílemi je vyprávění vystřídáno er-formou, což překvapivě nepůsobilo vůbec chaoticky, ale jen to krásně dotvářelo celou atmosféru.

Hodnocení

Byla to emocionální a děsivá jízda a já ani malinko nelituji, že jsem se do knihy pustila. Děsivost celé knihy nespočívá ani tak v nějaké reálné hrozbě jako v tom, co všechno je možné a vy jste o tom třeba ani netušili. Kniha má své nedostatky, ale všechny dokáže zastínit to, jak poutavý a čtivý je to příběh. Knihu určitě doporučuji všem, kteří hledají zajímavé a nevšední čtení. Pokud nic jiného, neměl by Návrat z temnoty uniknout vaší pozornosti.

Za poskytnutí recenzního e-booku moc děkuji knihy.idnes.cz

Knihu si můžete v elektronické podobě objednat zde. 

RC Recenze: Přivolávání

Originální název : The Summoning

Autor : Kelley Armstrong

Český název : Přivolávání

Série :  Nejtemnější síly #1

Počet stran, Provedení : 306, pevná

Datum vydání ČR : červen 2014

Nakladatelství: Galatea

Goodreads

Chloe vidí mrtvé lidi. Ano, jako ve filmech. Problém je, že vidět duchy v reálném životě znamená jednosměrnou jízdenku na psychiatrii. Ovšem nic není tak, jak se na první pohled zdá…

Jmenuji se Chloe Saundersová a můj život už nikdy nebude stejný jako dřív.

Ve svých patnácti letech jsem vůbec netoužila být jiná než ostatní. Chtěla jsem chodit do školy, mít kamarády, bavit se. A taky jsem chtěla, aby si mě trochu víc všímali kluci. Už ani nevím, jaké je to být obyčejná holka. Všechno nabralo zcela jiný směr toho dne, kdy jsem ve škole poprvé spatřila ducha. Vyděsil mě tak, že nikdo nezapochyboval o tom, že jsem se naprosto pomátla. Teď už ve škole všichni vědí, kdo jsem. Jen z jiných důvodů, než bych si přála.

Ve filmech nejsou duchové nic neobvyklého. Když se však v reálném životě snažíte lidem vysvětlit, že vidíte duchy zemřelých lidí, automaticky získáte poukaz na pobyt v léčebně pro duševně choré. A tak jsem se ocitla zavřená v Lylově domově, což je „speciální zařízení“ pro narušenou mládež. Chtěla jsem se co nejdříve uzdravit a vypadnout odsud. Brzy jsem ale pochopila, že je to jiný domov, než se na první pohled zdá. Dějí se tady podivné věci a ani mí noví spolubydlící nejsou choré bytosti. Mají zkrátka poněkud zvláštní schopnosti. Nevím, komu mohu důvěřovat. Musím přijít na to, jaká nebezpečná tajemství skrývá Lylův domov... , a to dříve než povstanou jeho kostlivci a začnou mě pronásledovat.

Jsou knihy u kterých mohu napsat recenzi v podstatě hned po přečtení (občas to ani jinak neumím), ale u knihy Přivolávání jsem potřebovala lehký odstup a své myšlenky si dát trochu dohromady. 

Když v knihách nebo ve filmech hrdina začne vidět duchy, většinou se nad tím nikdo moc nepozastavuje. Představte si ale, že se to stane vám. Uvěří vám někdo? Nebo hned získáte nálepku schizofrenika a kupu léků na potlačení příznaků?

Chloe by vám o tom mohla vyprávět. Díky události s mrtvým školníkem je převezena do Lylova domova pro problémové mladistvé a záhady na sebe nenechají dlouho čekat. Opravdu vidí duchy a nebo se z ní začíná stávat blázen ?

Když jsem knihu otvírala, v podstatě jsem ani netušila do čeho jdu. Jo, věděla jsem, že se příběh bude točit kolem duchů, ale to je tak vše. Jaké nemilé překvapení pro mě bylo, když jsem zjistila, že je hlavní hrdince pouhých patnáct let. Jsem trochu předpojatá, ale knihy s mladšími hrdinkami mě prostě odrazují. Autoři se většinou nevyhnou dětinskostem a dělají ze svých hrdinů naivní hlupáčky - a pokud něco opravdu nemám ráda na hrdinech je to naivita. Děkuji proto autorce, že všem ukázala, že takhle to vážně být nemusí. Ano, pár přešlapů se v knize jistě najde a Chloeno chování není bez chybičky, ale přesně tak by to mělo být - nikdo přece není dokonalý a dokonalost nemá tu pořádnou šťávu. Chloe je velmi rozumná a i když je jí patnáct a na svůj věk se i chová, je to uvěřitelné a ne otravné.

Opravdu se mi líbilo, že se hned neskočilo na věc, ale Chloe sama o sobě pochybovala. Narovinu, stát se to mě asi si taky nedám kafíčko a s ledovým klidem se nesmířím s tím, že je úplně normální vidět duchy a duševní porucha je pro mě cizí slovo. To, jak občas postavy přijímají takové informace mě zaráží - Jsi upír/vlkodlak/nemrtvý? Vážně ? No tak ok, žádnej problém. 

Pokud budete očekávat nějakou romantiku, zřejmě budete lehce zklamaní. Nepatrné náznaky sice čtenáře čekají, ale díky bohu si postavy uvědomují, že tady jde o trochu víc, než o nějaké vzplanutí srdcí. Do budoucna mám svoji představu, jak by se to mohlo mezi aktéry vyvíjet, ale jsem opravdu ráda, že autorka netlačila na pilu a zaměřila se více na záhady a seznámení s postavami. O záhady tu opravdu není nouze a z některých scén i mě (velmi otrlému divákovi a čtenáři) chvilkami mrazilo. Nečekejte ani nějakou přehnanou akci už od prvních stran. Autorka příběh postupně graduje a nechává ho přirozeně plynout. I když jsem byla občas zmatená z toho, kam příběh směřuje, ve finále si nemám moc na co stěžovat.

Hodnocení

Kniha pro mě byla opravdu velmi milým překvapením a já si tuhle duchařinu opravdu užila. Přehodnotila jsem svoji nechuť k mladším hrdinkám a asi jim dám občas šanci. Na další díly jsem hrozně moc zvědavá, protože na plno postav jsem si ještě nestihla udělat úplně názor a je vidět, že všechna esa si autorka stále nechává v rukávu a my se máme ještě na co těšit.

Kniha je přijemným a občas i mrazivým čtením, které má v dalších dílech ještě obrovský potenciál, jen aby ho autorka využila.

 Tímto děkuji nakladatelství Galatea za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu si můžete objednat ZDE.