Recenze | Pohřbená Pravda

Jestli existuje nějaká detektivní série u které si s chutí vychutnávám úplně každý díl, jsou to právě Případy Kim Stoneové! Každý případ je jiný, každý z nich posouvá hlavní postavy dál a já je do jednoho miluju!

Na Pohřbenou pravdu jsem proto byla opravdu hodně zvědavá, přece jen se jedná už o 6. díl a jednou tahle smršť skvěle napsaných případů musí skončit, ne? No, Angela Marsons mi ukázala, že když člověk umí, tak prostě umí...

Když se najdou kosterní ostatky na pomezí okrsku Kim Stoneové a okrsku jejího bývalého kolegy (dnes už bohužel spíše nepřítele) Toma Travise, ocitá se Kim v nezáviděníhodné situaci. Musí opustit svůj tým a spolupracovat právě s Travisem, který její přítomnost nemůže vystát skoro stejně jako ona tu jeho.

Výzva to není jen pro samotnou Kim, ale i pro její tým, který se poprvé musí obejít bez své svérázné šéfky...

Jak už jsem řekla na začátku, detektivní série Případy Kim Stoneové z pera Angely Marsons je moje obrovská srdcovka. Tam, kde se jiní autoři začínají opakovat a vykrádat sami sebe, tam Angela přijde s něčím naprosto nečekaným a šokujícím. Všechny díly této série jsou úplně jiné a vyznačují se obrovskou čtivostí. Hlavní postavy nezůstávají jen plochými panáky v honbě za vrahem, ale vyvíjejí se a odhalují další dílky své minulosti. Ani v případě Pohřbené pravdy to není jiné. Příběh čtenáře zavádí k dost aktuálnímu tématu a nutí ho se zamýšlet nad světem ve kterém žije a vnímání rozdílností.

Pohřbená pravda má sice lehce pomalejší rozjezd, ale to vynahrazuje následujícím tempem a čtivostí, která si nezadá i s těmi nejakčnějšími detektivkami. Pomalé tempo začátku totiž není samoúčelné a navozuje výbornou atmosféru ve které se hlavní hrdinové nachází. Plastičnost postav je v tomto díle patrnější, než v těch předchozím, právě díky tomu, že Kimin tým - Bryant, Dawson a Stacey - se musí postavit na vlastní nohy, čímž dostávají v příběhu více prostoru. 

Nesmím opomenout ani samotnou Kim. Její spolupráci s Travisem jsem si užívala od začátku až do konce. Angela Marsons se na postavě Kim Stoneové opravdu vyřádila (v dobrém!) a má můj obdiv, jak mistrně dokáže rozvíjet její postavu. Když se člověk podívá na začátek série, je ten rozdíl opravdu markantní a přitom tak skvěle pozvolný, že nepůsobí strojeně či uměle.

Pohřbená pravda opět nezklamala a i v tomto 6. díle si Angela Marsons udržela vysoce nastavenou laťku z předchozích dílů. Nejsem schopná hodnotit díly v rámci této série, jelikož každý měl "to" něco svého a skvělého. Můžu vám jenom říct, že pokud jste fanoušci Angely Marsons, rozhodně nebudete zklamaní.

Pokud jste zatím žádný z dílů Případů Kim Stoneové nečetli, rozhodně začněte od začátku! Ač každý díl řeší jiný případ, uteklo by vám to nejdůležitější - vývoj postav a kontext jejich chování.

Už teď se nemůžu dočkat dalšího dílu, protože tuším, že to zas bude pořádná jízda s mým oblíbeným týmem vyšetřovatelů <3 

Za recenzní výtisk moc děkuji nakladatelství EUROMEDIA!

Knihu Pohřbená pravda si můžete objednat se slevou na stránkách Knižního klubu :)

Recenze | Šelma

Andrew Mayne a jeho prvotina Šelma proletěli všemi sociálními sítěmi a dočkali se obrovské oblíbenosti a nadšených recenzí. Měla jsem šanci přečíst si knihu ještě před vydáním a byla jsem opravdu zvědavá, co na mě v tomhle thrilleru s nálepkou "originální" vlastně čeká. Řekněme si to na rovinu, těch rádoby originálních thrillerů už tu bylo plno a já jsem už trochu skeptická :D
No ale, než přejde k samotným dojmům a důvodům, neodpustím si hned na začátku takový malý spoiler - TOHLE BYLO SKVĚLÉ!

RC Recenze | Hořká sezona

Nějak se u mě postupem času vytvořil takový zvyk, že detektivní série nezačínám prvním dílem a v podstatě naskočím do rozjetého vlaku. Vůbec netuším, proč jsem tohle začala dělat, ale můžu říct, že mi to zatím docela vychází (:D). Detektivní série jsou jedním z mála žánrů, kde takové počínání ve většině případech není problém a člověk se pak může rozhodnout, jestli ho daná série zaujala natolik, aby si doplnil znalosti i z předešlých dílů.
Asi vám je tedy jasné, že tomu nebylo jinak ani u Hořké sezony, která je již 7. dílem série Kovac/Lisková. Přesvědčila mě tato kniha, abych se vrhla i na předešlé díly?

RC Recenze | Pátá cesta k pádu

Knihy K.A.Tucker mám opravdu ráda. Její příběhy mě dokáží v jednu chvíli chytit za srdce a v té druhé zas naopak opravdu rozesmát a to je přesně to, co od knih očekávám - emoce. Každý díl z její série Deset malých nadechnutí měl něco do sebe a já si nemohla nechat ujít příležitost, pustit se i do toho posledního.

RC Recenze | Příliš mnoho Kateřin

Originální název : An Abundance of Katherines
Série: -
Autor : John Green
Český název : Příliš mnoho Kateřin
Počet stran: 240
Datum vydání ČR : červen 2015
Nakladatelství: YOLI
Goodreads

Když jste zázračné dítě, otvírá se před vámi zázračná budoucnost. Nebo ne? Colin Singleton právě maturoval, dostal kopačky od své devatenácté Kateřiny a má pocit, že jeho život skončil. Ještě že je tu jeho kamarád Hassan, který prostě žádné utápění v sebelítosti nepřipouští. Než se Colin stačí vzpamatovat, ocitne se na cestě bez cíle – a ta skončí v ospalé venkovské díře, vyznačující se jen dvěma pozoruhodnostmi: hrobem rakousko-uherského arcivévody a dívkou Lindsey. Její zásluhou Colin začne pomalu chápat, že není nutné být mladistvým géniem, abyste změnili svět...

John Green - autor, který se v posledních letech skloňuje snad ve všech pádech a o své věrné fanoušky rozhodně nemá nouzi. Mně osobně se nějakým zázrakem podařilo celý tenhle boom okolo "Greenovek" prospat a tak jsem snad jeden z posledních lidí na této planetě, který nečetl (a ani neviděl) Hvězdy nám nepřály. Před nějakou dobou jsem si říkala, že to přece jen s tímhle hvězdným  autorem zkusím a do ruky se mi dostalo Hledání Aljašky. Je to už asi půl roku a já stále netuším, jestli jsem z knihy byla nadšená nebo zklamaná. Pak ale přišly Kateřiny, které mne okouzlily svou obálkou a malou ukázkou na YOLI narozeninách a bylo jasné, že i když je jich prý příliš, já jich ve svém životě potřebuji ještě víc...

Colin je zázračné dítě. Pozor, ne génius ! K tomu, aby se z vás stal génius potřebujete totiž mnohem víc, než jen ty správné předpoklady. Chce to nápad, objev - to něco, co vás zapíše do dějin a budete něco znamenat. Bohužel, právě tohle Colin postrádá a ničemu nepomáhá, že se s ním už zase rozešla Kateřina, v pořadí už devatenáctá. Díky tomu, ale nadešel ten správný čas opustit pohodlí domova a společně s kamarádem se vydat na cestu do neznáma...

Jak jsem na tom s Johnem Greenem jsem se vám snažila přiblížit už v úvodu. Není proto žádný šok, že jsem od knihy v podstatě zas tak moc nečekala. Překvapení na mě čekalo už na prvních stránkách, kdy jsem zjišťovala, že skoro zapomínám vystupovat z tramvají a poutám na sebe nechtěnou pozornost neustálým chichotáním. Po Aljašce jsem byla připravená na další hořkosladký příběh a najednou jsem se dostala do světa plného vtipu a bláznivě sympatických postav. Za zmínku rozhodně stojí skvělý Hassan, který perlil snad na každé stránce.

"Hele," začal Hassan, "tohle je teprve devátý školní den v celým mým životě, ale přitom jsem už stačil pochopit, co člověk říct může a co ne. A rozhodně nemůžeš říkat nic o vlastním svěrači."

"To je součást oka," bránil se Colin. "Byl to vtip."

"Prosím tě, člověče. Musíš znát publikum. Na oftalmologickým kongresu by se všichni váleli smíchy. Při matice budou leda uvažovat, jak se ti mohla řasa dostat tam."

Možná to bylo sluníčkem a tou správnou letní atmosférou, která mi požitek z knížky mnohonásobně umocňovala. Faktem, ale zůstává, že jsem ten přiblblý úsměv skoro celou knížku nedostala z obličeje. Kouzlo knihy totiž tkví v tom, jak se z naprosto jednoduchého příběhu dokáže vyklubat příběh, ve kterém se bezpochyby dokážete najít. Je jedno jestli jste jako Colin právě dostali kopačky (snad ne od 19. jedince stejného jména), přemýšlíte nad svou budoucností nebo řešíte přátelství či začátek nové lásky. Green se dokáže s lehkostí - a v případě Kateřin i notnou dávkou humoru - dotknout bolavých témat, která už alespoň jednou řešil každý z nás.

"Knihy jsou experti na kopačky:

Odložíš je a ony na tebe počkají celou věčnost; věnuj jim pozornost a ony ti vždycky lásku oplatí."

Celou knihu čtenáře provází poznámky pod čarou a já jsem postupem času zjišťovala, že se strašně těším na další číslo, které mě zavede k nějakému zajímavému nebo vtipnému faktu. A ač sama sebe považuji za matematického analfabeta (Němci pro to určitě mají nějaké speciální slovo), bavil mě i Colinův Teorém plný grafů. Sečteno podtrženo, Příliš mnoho Kateřin se mi trefilo do nálady a já si užila každičkou část knihy. Samozřejmě to má hodně co dělat i s tím, že mám obrovskou slabost pro geniální mimoně sheldonovského typu :)

Hodnocení
Touto knihou u mě John Green zabodoval na plné čáře. Je sice pravda, že zápletka nepřináší nic, co už by tady, v různých variantách, milionkrát nebylo, ale upřímně ? Mě je to jedno. Bavila jsem se od začátku do konce a to je pro mě to hlavní. Mezi oddechovými knížkami je pro mě Příliš mnoho Kateřin proto jasnou volbou a vám ji můžu jenom doporučit. Takže pokud hledáte nějaké inteligentní a oddechové čtení, určitě by vám tato knížka neměla ujít.
PS: Ta obálka je úžasná !

Tímto bych ráda poděkovala nakladatelství YOLI za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu si můžete objednat ZDE.

Recenze: Zmizelá

Originální název : Gone Girl
Série: -

Autor : Gillian Flynn

Český název : Zmizelá

Počet stran: 528

Datum vydání ČR : srpen 2013

Nakladatelství: Knižní klub

Goodreads

Zdálo se to jako ideální manželství. Zdání ale může vražedně klamat… Amy Dunnová zmizela v den pátého výročí svatby. Nick, její muž, byl po sérii nalezených důkazů obviněn z vraždy své ženy. Nick prohlašuje, že nic nespáchal, Amyini přátelé a zápisky v jejím deníku tvrdí opak. Kdo má pravdu? Jak ji poznat? A pokud je Nick nevinný, kam se poděla Amy? 

Psychothriller, který se stal kultem i fenoménem…

Snad už každý z mého okolí ji četl nebo alespoň vidět. Já jsem stále čekala na tu správnou chvíli a ta, podle všeho, nastala uprostřed zkouškového. Gillian Flynn mám opravdu moc ráda, takže jsem byla velmi zvědavá, co na její bestseller Zmizelou řeknu...

Mohlo by se to zdát jako naprosto obyčejné letní ráno. Venku horko k padnutí, manžel odjíždí do práce a manželka zůstává doma. Pak, ale jeden telefonát všechno změní a zůstává jen otázka, kam zmizela Úžasná Amy ? Začíná kolotoč policejního vyšetřování, televizních spotů a hlavně pátrání po pravdě...

U této knihy platí víc, než u jiných, že čím méně informací o knize máte, tím jste na tom lépe. Celá kniha je totiž jedna velká hra. Jak už mezi autorkou a čtenáři, tak mezi jednotlivými postavami. Gillian je mistr ve vykreslování uvěřitelně neuvěřitelných postav, její postavy mají svoji osobitou hloubku a zvrácenost, kterou v určité míře můžeme pozorovat každý sám na sobě. Hraje si s indíciemi a pomaličku všechno zamotává, až sami nevíte na čem jste a všechny varianty vám připadají možné.

Skládačka jménem Zmizelá, totiž funguje a ve finále je promyšlená do posledního dílku, který zapadne na to správné místo. Začátek se sice na první pohled zdá, že je zdlouhavý a zbytečně se vleče, ale ve finále byl opravdu důležitý. Právě na začátku se totiž seznámíme s hlavním hrdinou, příběh si vybuduje tu správnou atmosféru a zaseje v nás semínka podezření. 

Od Gillian jsem četla jak Temné kouty, tak i Ostré předměty a obě knihy si mě získaly. Styl, kterým Gillian píše, je totiž opravdu hodně čtivý a ve své podstatě i tak obyčejný, že mu začnete věřit. S jejími psychopatickými postavami se sice zřejmě neztotožníte, ale budou vás zaručeně bavit.

Hodnocení

Hravost, se kterou je příběh čtenáři naservírován, mě neuvěřitelně bavila. Gillian je prostě autorka, která mě nepřestane překvapovat a bavit.  Zmizelou mi zas znova dokázala, že to prostě umí. Dlouho jsem přemýšlela nad hodnocením. Nakonec jsem se rozhodla pro plný počet hvězdiček, protože už je to pár dní, co jsem knihu dočetla a přesto nad vším stále musím přemýšlet.

RC Recenze : Hladový oheň

Originální název : Hungerelden
Série: Slabost Victorie Bergmanové #2

Autor : Erik Axl Sund

Český název : Hladový oheň

Počet stran: 360

Datum vydání ČR : 16. října 2014

Nakladatelství: Knižní klub

Goodreads

Pokračování švédského bestsellerového thrilleru Vraní dívka. Kriminální komisařka Jeanette Kihlbergová neustává v pátrání po tom, kdo bizarním a zároveň drastickým způsobem zabíjí přistěhovalecké chlapce. Náhle však dojde k brutální rituální vraždě úspěšného obchodníka. Mnohé okolnosti ukazují na to, že jde o pomstu. Ale za co? Psychoterapeutka Sofia Zetterlundová, která se mezitím stala Jeanettinou partnerkou, neoficiálně sestavuje profil pachatele. Zároveň se snaží najít cestu ke svému skutečnému já, které ji fascinuje i děsí. Stopy vyšetřovaných zločinů a minulosti Victorie Bergmanové vedou k elitní internátní škole, do Dánska i na mrazivý sever – šokující, nečekané rozuzlení se začíná rýsovat…

Vraní dívka ve čtenářích vyvolávala protichůdné reakce. Sama nedokážu říct, jestli se o takové knize dá říct, že se vám líbila. Zajímavá, neobvyklá a jistě i kontroverzní, ale dá se taková kniha vůbec užít? I proto jsem byla zvědavá na druhý díl a doufala jsem, že mi Hladový oheň trochu vyjasní pocity z této série...

Příběh pokračuje přesně tam, kde v minulém díle skončil. Takže pokud jste ještě neměli tu čest setkat se s Vraní dívkou, rychle to napravte! Bez informací z dílu prvního budete v Hladovém ohni úplně ztraceni. K vraždám chlapců a zmizení Johana se totiž navíc přidávají brutální vraždy, které spojuje jedno jméno - Victorie Bergmanová...

U prvního dílu jsem měla problém se začíst. Autoři vás hned na začátku vhodili do příběhu a bylo jen na vás, jak rychle se v něm naučíte plavat. Hladový oheň je v tomto jiný. Vztahy mezi postavami (i postavy samotné) už znáte, a tak je velmi jednoduché se zorientovat. I přesto není čtení v žádném případě snadné. Sexuální zneužívání dětí je tématem o kterém se tak často nemluví, přestože všichni vědí, že existuje a stále je velmi aktuální. Je to něco tak strašného, že je pro některé nemožné o něm jen slyšet, natož pak číst knihu, která je na něm postavená. Proto není tato série pro každého a je jen na vašem uvážení, jestli se do toho pustíte. Na druhou stranu, příběh je tak syrový, realistický a s pořádně hutnou atmosférou, že nejméně za povšimnutí rozhodně stojí!

"Neexistuje žádný dobrý důvod pro to, abys začínala znovu, řekl.

Vždycky si mi patřila a budeš mi patřit i nadále. Měla pocit jako by byla dvě osoby.

Jedna, co ho má ráda, a jedna, co ho nenávidí."

Příběh se do čtenáře pomaličku zavrtává a vy ani nevíte kdy nebo jak, ale najednou jste v tom až po uši. Autoři sice ubraly na brutalitě a krvi, a tak se na první pohled může zdát, že už vás nic tak strašného nečeká, ale opak je pravdou. Tím, že se příběh více zaměřil na psychologii postav dostala celá sérii úplně nový rozměr, který z knihy dělá mnohem drsnější čtení. Je to nejspíš právě to, co zapříčinilo, že na mě měl Hladový oheň mnohem větší dopad a já si od deštivého Stockholmu musela dávat občas pauzu. A to i přesto, že se jedná o velmi návykové čtení a sama sebe považuji za dost otrlého čtenáře.

V prvnímu dílu se mi příběh zdál poměrně neucelený a nesourodý. Jak děj pokračuje, a odkrývá všechna svoje zákoutí, najednou vám začne plno věcí dávat smysl a všechno se postupně spojuje. Na čtenáře tak čekají mnohá odhalení a spojitosti, které by ho při čtení prvního dílu ani ve snu nenapadly. Příběh je navíc protkán minulostí samotné Victorie a můžu říct, že tyhle části byly pro mě nejzajímavější. Autorské duo to má vše promyšlené do posledního detailu a já už teď odpočítávám dny do vydání závěrečného dílu. Dokázali něco, co se jen tak nevidí - druhý díl je pro mě mnohem lepší, než díl první.

Hodnocení

Po dočtení prvního dílu jsem nevěděla, co si o příběhu myslet a na jakou stranu čtenářské barikády se postavit. Hladový oheň to, ale úplně změnil. Dokázal mě  upoutat i šokovat, ale hlavně mě pohltil tak, že i když jsem zrovna nečetla o příběhu jsem musela přemýšlet. 
Takže pokud vás Vraní dívka tak úplně neoslnila, dejte této sérii ještě šanci, Hladový oheň vám vše vynahradí. Na druhou stranu, pokud jste fanoušky už dílu prvního, druhý díl vás jistě nezklame !

Tímto bych chtěla moc poděkovat nakladatelství Knižní klub za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu si můžete objednat na bux.cz

RC Recenze: Saeculum

Originální název : Saeculum

Série: -

Autor : Ursula Poznanski

Český název : Saeculum - Uprostřed lesů začíná boj o život
Počet stran: 480

Datum vydání ČR : 27. října 2014

Nakladatelství: Fragment

Goodreads

Strávit pět dní v hlubokém lese a zkusit žít jako ve středověku vypadalo jako výborný nápad. Bastian by si však tento zážitek v klidu odpustil. S účastí na výpravě souhlasil jen kvůli své lásce Sandře.

Parta dobrodruhů se vydává na cestu i přesto, že místo, kde chtějí tábořit, bylo kdysi prokleto. Staré povídačky o tom, že kdo do lesa vstoupí, nevrátí se už zpět, nikdo nebere vážně. Během první noci přijde prudká bouře a z tábora zmizí první člen výpravy. Zbydou jen podivné vzkazy vyryté do kůry stromu. Když se ho ostatní vydají hledat, začnou bloudit. Pak se ztratí další z nich…

Jak velkou udělali chybu, když nebrali varování vážně? Nechá je les odejít?

Když jsem se dozvěděla, že vychází další kniha od Ursuly Poznanski, byla jsem vážně nadšená. U Erebosu mě dokázala tak v táhnout do děje, že jsem chvílemi ani nedutala a jen bezmyšlenkově otáčela stránku za stránkou. Proto jsem hned, jak jen to šlo, skočila po její novince Saeculum, který mě oslovil už svou anotací a krásnou obálkou...

Bastian žije obklopený knihami a neustále se učí. Aby taky ne, jeho otec je ctižádostivý doktor, který by byl nejraději, kdyby šel jeho syn v jeho šlépějích špičkového chirurga. Pak ale Bastian potkává Sandru, která ho pozve, aby společně s jejími přáteli z renesančního trhu, strávil pět dní mimo dosah moderní technologie, uprostřed lesů. A ke své vlastní smůle, Bastian pozvání přijímá...

Pokud jde o renesanční trhy a jarmarky, přiznávám, že jsem krapet mimo a vlastně mi to nikdy nijak zvlášť nelákalo. Dobové kostýmy by mě sice zřejmě bavily, ale jinak jde tato záliba ve středověké mluvě a chování úplně mimo mě. Proto jsem byla zpočátku trošinku rozpačitá, ale o to víc zvědavá, kam tohle všechno povede. Ursula mě ale nenechala moc dlouho tápat a už po pár stránkách mi zase dokázala, že psát opravdu umí. Do příběhu jsem se totiž začetla velmi rychle a až do konce jsem byla jak na trní.

"Došli jste k cíli, mějte se však na pozoru,

mudrci sdělují, že kletba ožila."

Kouzlo Ursuliných knih je totiž v té neuvěřitelné čtivosti. Nenechává čtenáře ani na okamžik vydechnout, pomalu přitvrzuje a tím krásně buduje celkovou atmosféru. Stejně tak se jí povedlo věrohodně vystihnout psychologii lidí, kteří se najednou ocitnou odříznuti od civilizace, bojující s neustálým strachem z neznáma. Opravdu klobouk dolů, ta pomalá hysterie byla tak věrohodná až mi z toho chvílemi naskakovala husí kůže. A hlavně, každá z postav měla v příběhu své místo a nepůsobily jen jako ploché figurky.

Přes 400 stran a já s klidným svědomým můžu prohlásit, že jsem se za celou tu dobu ani jednou nenudila a se zaujetím sledovala vývoj postav, prostředí i příběhu. Vždycky když už jsem si myslela, že jsem odhalila zápletku, Ursula mou pozornost odvedla jiným směrem a k dalším možnostem vysvětlení, takže jsem ke konci už ani neměla sílu dál hádat a nechala ji, aby mě sama příběhem zavedla až k rozuzlení.

Prostředí knihy v sobě skrývá mnoho možností a já jsem opravdu ráda, že byly všechny pořádně využity a já si tak nemám opravdu na co stěžovat.  Samozřejmě pár přešlapů, nelogičností a překombinovanosti se i u Saecula najde, ale při čtení jsem byla do příběhu tak zažraná, že mě to vlastně ani nijak nerušilo a všechno to autorce odpouštím.

Hodnocení

Asi už toho nemám moc, co říct. Z recenze je dost patrné, že jsem z knihy opravdu nadšená. Saeculum mělo totiž to něco, co dělá z dobré knihy, knihu výbornou a já nemůžu jinak, než ji všem doporučit. Teď už jen doufám, že se k nám dostanou i jiné knihy z pera Ursuly Poznanski, protože i na podruhé mě  vážně dostala.

Za poskytnutí recenzního výtisku tímto děkuji nakladatelství Fragment.

Knihu si můžete objednat na jejich stránkách.

Recenze: Divergence

Originální název : Divergent

Autor : Veronica Roth

Série : Divergence #1

Český název : Divergence

Počet stran, Provedení : 344, vázaná

Datum vydání ČR : 21.5. 2012

Nakladatelství: CooBoo

Goodreads

Chicago, budoucnost. Obyvatelé města, které obklopuje jen močál a obepíná ostnatý drát, jsou rozděleni do pěti frakcí. Beatrice je čerstvých šestnáct a přišel čas vybrat, do které frakce chce patřit, které ctnosti se chce na celý život odevzdat. 

Překvapivé rozhodnutí jí do cesty přivede osudového kluka – úchvatného, ale taky trochu nesnesitelného. Beatrice zjišťuje, že ve společnosti, která se jeví tak dokonalá, vzrůstá napětí a hrozící nebezpečí lze zažehnat jen jedním způsobem, který ji ale možná zničí.

Dobrou knihu poznáte i podle toho, že jí můžete číst po sté a stejně si ji užijete. Už víte jak to dopadne, žádné překvapení vás nečeká a přesto hltáte každou stránku. A přesně tohle zažívám s Divergencí...

Příběh budoucího Chicaga, kde se obyvatelé rozdělili do pěti frakcí uchvátil většinu čtenářů a vydělal si tím i filmovou podobu (premiéra by měla být příští rok). Nevím, jestli je potřeba knihu nějak více představovat. Myslím, že už existuje jen hrstka lidí, kteří by o Divergenci v životě neslyšeli.

U mě už je to přes rok, co jsem se touto knihou taky nechala strhnout. 

V té době měl druhý díl teprve vyjít a já se při čekání na něj nechala rozptýlit dalšíma x knihama a druhý díl této série jsem odkládala a odkládala. Došlo to až do fáze, kdy jsem věděla, že si některé věci z prvního dílu musím oživit, abych si ten druhý díl vůbec dokázala užít. No a tak jsem po více než roce znovu otevřela Divergenci a nechala se unést příběhem Tris...

Pamatuji si, že mě napoprvé Tris rozčilovala. Některé její úvahy jsem nechápala a nebýt skvělého Čtyřky, nevím nevím, zda bych jí vydýchala. Tentokrát už jsem na ní byla připravená a překvapilo mě, jak dobře jí snáším. Ale jo, chvilkama mě štvala, to popírat nebudu, ale nevím jak bych se na jejím místě zachovala já. I když mě nepochybně ze všech frakcí nejvíc láká právě Neohroženost, nedokážu odhadnout, zda bych měla žaludek na některé její tvrdé praktiky. Nejspíš bych nepřežila první část výcviku, protože bych se nedokázala smířit s krutostí, která v této frakci panuje. Na druhou stranu je také možné, že by mě ten neustálý boj o přežití nakonec změnil, stejně jako Tris, na chladnokrevného člověka. Protože si nebudeme nic nalhávat, z Odevzdané dívky se v některých chvílích stala spíš pěkně krutá drsňačka.

"Každá frakce podněcuje své členy, aby určitým způsobem mysleli a jednali. A většině lidí to vyhovuje. Většina s tím nemá problém. Najdou si nějaký vzorec myšlení, kterým se budou řídit, a u toho už zůstanou."

Myslím, že velkým plusem knihy je hlavně její čtivost. V podstatě se pořád něco děje a vy s napětím očekáváte, co na hlavní hrdinku v jejím výcviku ještě čeká a co to vlastně znamená být divergentní.

Nápad se mi líbil a já nepopírám, že mě kniha bavila, ale nemůžu se zbavit dojmu, že jsem některé věci asi pořádně nepochopila. Například už zmíněná divergence je pro mě stále jednou velkou neznámou (žádný div, ani na přednáškách z matiky divergenci nechápu :D), což jasně dokazuje, že k Sečtělým bych se vážně nehodila.

Příběh nepostrádá pořádnou dávku akce a já se několikrát přistihla při tom, že bych si to s Tris na chvilku ráda vyměnila. A to už vůbec nemluvím o té romantické části. Čtyřka je už od prvního čtení této knihy mojí velkou láskou a já ten jeho ledový klid miluju. Jelikož je většinu knihy panem Tajemným, čtenáře to k němu prostě láká a za každou cenu se o něm chce dozvědět víc.

Autorka předvedla, že má úžasnou fantazii a například celá krajina strachu mě neskutečně fascinovala. Musela jsem pořád přemýšlet, čemu bych asi tak v simulaci čelila já. Také mě kniha stále pobízela, abych přemýšlela nad tím, co je to vlastně ta Neohroženost. Je to skok z jedoucího vlaku ? Boj na život a na smrt jen tak z dlouhé chvíle ? Nebo je tou jedinou neohrožeností riskovat svůj život pro něco, co za to opravdu stojí ?

Hodnocení
Chvilku jsem si pohrávala s možností dát knize jen čtyři hvězdičky, protože mám stále pocit, že mi tam něco chybí. Ale pak jsem si uvědomila, že i tenhle fakt zastínilo to, že jsem si knihu dokázala naplno užít i při druhém čtení. Takže nakonec dávám knize plný počet a to i přesto, že jsem si vědoma všech těch nedokonalostí, které v ní jsou. 
Na závěr bych snad už jenom řekla, že i já se nechala zlákat online testem do jaké frakce bych se hodila a vyšla mi Neohroženost. Nevím, co to ze mě dělá za člověka, ale je pravda že z nabízených možností se ke mě asi hodí nejvíc :D

Knihu si můžete objednat na stránkách internetového obchodu Arara.cz

Recenze: Legenda

Originální název : Legend (Legend #1)

Autor : Marie Lu

Série : Legenda #1

Český název : Legenda

Počet stran, Provedení : 290, vázaná

Datum vydání ČR : 2013

Vydavatelství : COOBOO

Anotace:

Na území, kde se kdysi rozprostírala západní část Spojených států, se nyní nachází Republika – stát, který je v nikdy nekončící válce se svými sousedy. Patnáctiletá June se narodila v jedné z nejbohatších čtvrtí v Republice, je zázračným dítětem a připravuje se na závratnou kariéru v nejvyšších vojenských kruzích. Stejně starý Day se naproti tomu narodil ve slumu a už ve svém mladém věku je nehledanějším zločincem Republiky.

Oba pocházejí z naprosto odlišných světů a zdá se, že neexistuje důvod, proč by se jejich cesty někdy měly zkřížit. Ovšem pouze do doby, než je zavražděn Metias, bratr Juny, a než se Day stává hlavním podezřelým. Rozpoutává se hra na kočku a myš, v níž se Day snaží ochránit svou rodinu a June pomstít smrt bratra. Ale při šokujícím zvratu událostí oba odhalí, co je ve skutečnosti postavilo proti sobě. Nyní nastává boj o holý život, boj o budoucnost lidstva, boj o skutečnou lidskou svobodu.

Plná nepřetržité akce, napětí, romantiky, nečekaných zvratů a překvapivých odhalení. Legenda vás nenechá ani na chvíli vydechnout!

Tak hned na začátek si musím postěžovat. Tohle je má druhá recenze na Legendu, jelikož tu první se mi nějakým nedopatřením povedlo smazat (vlastně se nějakým nedopatřením povedlo recenzi smazat samotnému blogger.com), ale nevadí. Já se odradit nenechám a jdu na to znovu...

Dva mladí lidé z různých světů. Jeden je nejhledanějším zločincem Republiky a druhý jejím zázračným dítětem. Dva velmi odlišní lidé, kteří mají podobný cíl - bojovat za pravdu...

Upřímně, mám sice dystopie ráda a dobrou dystopii dokážu opravdu ocenit, ale při tom obrovském množství mi už některé příběhy splývají dohromady. Oceňuji fantazii autora a to jak dokáže vymyslet úplně nový svět se svými vlastními pravidly, ale u hodně z těchto knih mi chvilku trvá než se v novém světe zorientuji. A jelikož nemám ráda zdlouhavé popisování okolí (ano, opravdu chápu, že je to u dystopií vážně potřeba všechno náležitě popsat) polovinu knihy se v podstatě nudím.
Legenda v tomhle byla úplně jiná. Od první stránky jsem se do příběhu ponořila a až do konce jsem byla myšlenkami stále v knize. Takhle by měla správná dystopie vypadat.

Ne, beru zpět; takhle by měl vypadat správný příběh.

Život v Republice není vůbec jednoduchý. Je to místo, které dokáže být neuvěřitelně kruté a mě nejednou pořádně zamrazilo. Je to místo, kde není prostor pro pravdu a pokud se jí snažíte dostat na světlo světa, krutě na to doplatíte. 
Je to místo, kde ti kteří pravdu znají nemají prostředky s tím něco dělat a ti kteří by se mohli systému postavit mají od mala vymývané mozky.

"Slibuji věrnost vlajce skvělé Americké republiky, našemu Elektoru Primovi, našim slavným státům, jednotě proti Koloniím i našemu nacházejícímu vítězství!"

Hlavní hrdinové - Day a June - vyrůstali v úplně jiném prostředí a tak se i jejich názory na Republiku velmi liší - jeden vidí v Republice budoucnost a jistotu, druhý jí vnímá jako největší zlo a něco proti čemu stojí za to bojovat. Já jsem oba jejich pohledy chápala a nemohla jsem jinak, než si oba dva oblíbit. I přes všechny svoje rozdíly měli přece jen něco společné - obrovskou inteligenci a neochvějné morální hodnoty. Oba jsou ve svém jednání neskutečně realisticky napsaní. Nebyla tam chvíle, kdy bych si ťukala na čelo a nechápala, co to sakra řeší. Autorka do knihy vložila tolik života, že jsem se občas musela upozorňovat, že jde o fiktivní svět s fiktivními postavami.

Pořád nechápu, jak se autorce povedlo napsat něco tak čtivého. Nenašla jsem jediné nudné/hluché místo a já tak skoro obrečela každou chvíli, co jsem musela přestat číst a dělat něco jiného. Kniha je psána z pohledu obou hlavních hrdinů a já poprvé za celou svou čtecí historii musím říct, že jsem měla oba jejich pohledy ráda úplně stejně. Jejich myšlenky byly totiž u obou naprosto jedinečné a já se zatajeným dechem četla dál a dál.

Dayova laskavost, oddanost rodině a síla vzepřít se systému byly hlavními důvody, proč jsem si ho tak zamilovala. June si mě zas získala svojí neutuchající touhou bojovat za pravdu a svou inteligencí. Chvíle kdy si v boji propočítávala každičký krůček nebo jen detailně pozorovala své okolí, mě neskutečně fascinovaly.

Hodnocení

Už z recenze je jasné, že mě tahle kniha naprosto pohltila. Celou knihu jsem se musela neustále nad určitými věcmi zamýšlet a ani po dočtení se mi nedostalo klidu a já se dál v myšlenkách vracím zpět k hlavním hrdinům. Nemám, co vytknout. Vážně jediná věc mě nenapadá a kdyby to šlo zvýšila bych hodnocení z pěti hvězdiček klidně na deset. Jo já vím, už zním, jak fanatik. 
Doma už mám druhý díl, který nese název Fenomén a u nás vyšel 28.8.2013.