Recenze | Snílek Neznámý

Když jsem si po vydání Snílka četla všechny ty negativní recenze, nemohla jsem se vůbec rozhodnout, jestli po něm chci vlastně vůbec sáhnout. Snílek Neznámý je totiž jedna z těch knih, které člověka buď úplně odrovnají a on si je zamiluje, nebo mu vůbec nesednou a vlastně se nudí stránku za stránkou. To, co se, ale skoro ve všech recenzích (ať v těch pozitivních nebo negativních) opakovalo, byla chvála úžasného svět, který autorka vytvořila. A jelikož si ráda dělám názor sama, Snílek má nádhernou obálku a objevování nových světů mě baví, nebylo nakonec moc nad čím přemýšlet a prostě se do Snílka pustit!

RC Recenze | Stránky světa

Na Stránky světa jsem se těšila jako malá. Už když se na knihu podíváte, máte pocit, že vás čeká něco magického. Když pak člověk zjistí, že celá kniha je o světě, kterému vévodí knihy, nemůže to žádného knihomola nechat chladným. Řeknu to narovinu, má očekávání byla obrovská. Čekala jsem něco epického, něco, co mě nenechá ani vydechnout a bohužel přesně tohle se nestalo. Vezmeme to ale hezky popořádku…

RC Recenze | Divotání

Originální název : Unhinged
Série: Šepotání #2
Autor : A.G.Howard
Český název : Divotání
Počet stran: 432
Datum vydání ČR : srpen 2015
Nakladatelství: CooBoo

Goodreads
Recenze na první díl

Alyssa Gardnerová propadla králičí dírou a postavila se pentlochňapovi. Zachránila život Zachovi, klukovi, kterého miluje, a unikla intrikám zvráceně svůdného Morfea i pomstychtivé Červené královny. Teď musí odmaturovat, přežít maturitní ples a pak může nastoupit na vysněnou prestižní uměleckou školu v Londýně.

Všechno by to bylo snazší, kdyby její matka, již právě propustili z ústavu pro duševně choré, nebyla tak přehnaně podezíravá a starostlivá. A mnohem snazší, kdyby se Morfeus jednoho dne neobjevil v její škole, aby ji nalákal na další nebezpečné dobrodružství v ponuré Říši divů – kam sama (tak trochu) patří. Alyssa se musí vyrovnat s jeho znepokojující přítomností ve skutečném světě a zároveň se pokouší Zachovi prozradit pravdu o minulosti, kterou zapomněl. Záblesky z Říše divů se postupně dostávají do jejích obrazů a vlastního života, Červená není daleko!

Pokud Alyssa zůstane ve světě lidí, vystaví nebezpečí Zacha, své rodiče a všechny, které miluje. Ale když znovu projde králičí dírou, bude muset čelit smrtící bitvě, která by ji mohla stát mnohem víc než jen vlastní hlavu.

RC Recenze | Šepotání

Originální název : Spintered
Série: Šepotání #1
Autor : A.G.Howard
Český název : Šepotání
Počet stran: 416
Datum vydání ČR : 6. duben 2015
Nakladatelství: CooBoo

Goodreads

Alyssa slyší šepotání květin a hmyzu, je to dar, který už její matku připravil o rozum. Pocházejí totiž z rodiny Aleny Liddellové, lépe známé coby Alenky z Říše divů, skutečné inspirace Lewise Carrolla, podle níž stvořil svůj proslulý fantaskní svět.
Když se matčin stav zhorší, nemůže Alyssa už svoje dědictví dál popírat a zjistí, že na těch fascinujících pohádkách, které zná z dětství, je pravdy víc, než by se mohlo zdát. Trhlinou v zrcadle se dostane do Říše divů, jež je mnohem ponuřejší, než jak ji zná z knížek, a stáhne s sebou i svého nejlepšího kamarádka a tajnou lásku Zacha. Na druhé straně už na ně čeká podezřelý, ale svůdný Morfeus a provází při jejich hledání. Ale dá se mu opravdu věřit?

Připravte se na příběh ze skutečné Říše divů! 

Kdo by neznal příběh malé holčičky, která spadla do králičí nory a dostala se tak do Říše divů ? Alenčina pohádka se stala notoricky známá a já byla na tuhle temnou verzi opravdu zvědavá! Proto jsem dlouho neváhala a sama se ponořila do Podsvětní říše plné chaosu a prazvláštních bytostí...

Alyssa je všechno možné, ale rozhodně ji nikdo nemůže označit za obyčejnou. Tvoří koláže z mrtvých brouků, její matka je od určitého "incidentu" zavřená v blázinci a no, abych nezapomněla, slyší hlasy květin a hmyzu. To je také důvod, proč se tak děsí chvíle, kdy skončí jako její matka a dožene ji prokletí jejich rodiny - potomků té proslulé Alenky z Říše divů. Pak se, ale objeví jedna obří můra a celý příběh nabere pořádné obrátky...

Jste z tohoto popisu lehce zmatení? Zvykejte si !

Už od první kapitoly je člověku jasné, že tohle bude zvláštní. Vlastně už pouhý pohled na zelené písmo, kterým je kniha psaná, vás nenechá na pochybách. Překvapivě musím říct, že i když jsem se toho z počátku lehce obávala, absolutně to neruší a už po pár stránkách zapomenete, že normálně je přece všechno černé na bílém. K celému příběhu se totiž tahle zelená anomálie neskutečně hodí a jenom umocňuje jeho neobvyklost. Té neobvyklosti je už od prvního řádku opravdu hodně a já naprosto chápu, proč se názory na tuto knihu tolik liší - ne každému totiž novodobá Alenka sedne.

"Špatná zpráva je, že pochopili, že nejsem mrtvá. Ta horší je, že vůbec nemůžu vsadit na to, že oni jsou živí. 

V krku mě škrábe mrtvolný puch. Podle hlasu ty potvory nebudou moc veliké. Tipuju je na liliputské zombíky nebo tak něco."

K této knize je zapotřebí zapnout svoji představivost na plné obrátky a představit si nepředstavitelné. Na čtenáře čeká nepřeberné množství divných tvorů a scenérií, ale pokud se vám podaří odpoutat se od všeho zajetého a dát své fantazii volný průběh, čeká na vás pořádná jízda. Stránky ubíhají jedna za druhou a ani nevíte jak a najednou jste za půlkou. Howard totiž rozhodně ví, jak si hrát se slovíčky a pomalinku odhalovat zákoutí Říše divů svému čtenáři. Svoji zásluhu si můžou připsat i postavy, které nejsou sice charakterově nikterak neobvyklé, ale do této pohádky pro starší se rozhodně hodí.

"Zach je vyrovnaný, silný a ryzí jako rytíř v lesklé zbroji. Morfeus je vrtkavý, sobecký, jednou tam, pak zase tady, prostě ztělesnění chaosu."

Nešvar všech nešvarů, pro jiné také známý jako milostný trojúhelník, se nevyhnul ani Šepotání. Světe div se, já jeho velký odpůrce, jsem si to vážně užívala ! Fandila jsem jak šlechetnému Zachovi, tak i záludnému Morfeovi a ani na chvilku si neříkala, že je to jenom zbytečné dramatizování. Nenechte se, ale zmýlit, romantická linie příběh pouze dokresluje a rozhodně není tím hlavním. Hlavním zůstává barvitá Říše divů a všemožná abnormalita. A tak vám nakonec zbyde jediné - nalézt klid uprostřed šílenství. Mně se to nakonec podařilo a můžu říct, že návrat do světa lidí nebude vůbec snadný.

Hodnocení

Kniha se pro mě stala opravdu milým překvapením a já se s ní nerada loučím. Temně kouzelný příběh Alyssy si mě získal na plné čáře a k dokonalosti už mu chyběl jen krůček. Kniha by rozhodně neměla uniknout nikomu, kdo dokáže upustit uzdu své fantazie a rád se nechá unášet bizarností. Bát se nemusí ani ti, kteří jsou dosud originálním příběhem Lewise Carrolla nepolíbeni, i když lehká znalost originálu není vůbec na škodu. Mně už teď zbývá jediné - v dáli vyhlížet druhý díl.

Za recenzní výtisk moc děkuji internetovému knihkupectví Megaknihy.cz

Knihu si můžete objednat na jejich stránkách.

RC Recenze: Procitnutí

Originální název : Arkadien erwacht
Série: Arkadien #1
Autor : Kai Meyer
Český název : Arkádie - Procitnutí
Počet stran: 344
Datum vydání ČR : 2.únor 2015
Nakladatelství: Fragment
Goodreads

Alcantarové a Carnevarové – dva mafiánské klany, které proti sobě bojují po celé generace.

Rosa Alcantarová přilétá na Sicílii ke své rodině, aby tam začala nový život. V letadle se seznamuje s Alessandrem Carnevarem. Jeho chladný půvab a animální elegance Rosu fascinují a zároveň zneklidňují.

Rosa se učí nemilosrdné zákony mafie, ke které její rodina patří. Dozvídá se šokující pravdu, která se týká nejen Alessandra, ale i jí samotné. Neuvěřitelnou skutečnost o arkádských dynastiích, jež mají počátek ve starých antických bájích...

Překoná zakázaná láska staletou nenávist?

Mafiánské rody, prosluněná Sicílie a příslib originální young adult fantasy ? Tomu jsem prostě nemohla odolat. Anotace nám v tomto případě říká opravdu to nejpodstatnější a já bych se nerada opakovala nebo dokonce prozradila o něco víc. Takže pro dnešek žádné nastínění děje a rovnou se vrhnu na pocity a dojmy.

Hned na začátku musím říct, že je opravdu vidět, že autor má k Sicílii velmi blízko a tak z jeho popisů budete mít pocit jako byste se sami ocitli v prosluněné Itálii. Právě tyto popisné části byly pro mě tím nejlepším, co mi kniha nabídla, protože zbytek byl dost chaotický a všechna skvělá témata prostě dohromady tak úplně nefungovala...

Nějakým způsobem mi v příběhu chyběl život. Autor se postaral o to, aby se pořád něco dělo a nechyběly ani dost akční a drsné scény, takže rozhodně nemůžu tvrdit, že bych se u knihy nudila, ale vůbec se mi nepovedlo se do příběhu začíst. Vztah mezi Rosou a Alessandrem mi je stále dost velkou záhadou a já vůbec nevím, co si o těch dvou mám myslet. Nicméně prostředí mafiánských rodin mělo ty správně grády a já si celý boj mezi klany opravdu užívala. 

Mytologická část měla určitě své kouzlo a nabízela čtenáři i správnou dávku tajemna, ale chyběla jí jiskra. Chvílemi mi připadalo, jako kdyby si autor nebyl jistý, jestli píše pro dospělé čtenáře nebo pro young adult. To způsobovalo nevyrovnanost některých částí příběhu, které by měly mnohem větší spád kdyby se autor nedržel zpátky a naplno se do toho opřel.

I přesto bych to všechno knize nejspíš odpustila, ale tím největším problémem, který jsem měla, byla hlavní hrdinka Rosa. Už po pár stránkách mi začalo být jasné, že tahle arogantní a rádoby drsná dívka, nebude nic pro mě. Bohužel se můj vztah k ní až do konce knihy nijak zvlášť nezměnil a to se samozřejmě podepsalo i na celkovém dojmu. Co však nemůžu autorovi upřít je propracovanost jejího charakteru, který se sice z počátku může zdát dost plochý, ale zdání klame. Nic to však nemění na tom, že pro mě Rosa nebyla hrdinkou, kterou bych si oblíbila. Myslím, že by autor udělal mnohem lépe, kdyby celý příběh vyprávěl z mužského pohledu, protože by tím kniha získala nový rozměr.

Hodnocení

Je dost možné, že jsem prostě nebyla cílová skupina. Věřím tomu, že kdybych byla o pár let mladší, příběh bych si užila a byla nadšená z originálního propojení mafie s mytologií. Takhle bylo cítit, že se autor snaží držet zpátky, aby se nevymanil ze škatulky young adult a já jsem toužila po něčem víc. Ať je to jakkoliv, mám z Procitnutí dost smíšené dojmy. Oceňuji originalitu a krásně vykreslené prostředí, stále tu však zůstává to, že jsem nebyla schopná se do příběhu začíst a postrádal pro mě to, co dělá z originálního příběhu něco víc. 

Za poskytnutí recenzního výtisku bych moc chtěla poděkovat nakladatelství Fragment.

RC Recenze: Dračí oči - Čarodějka

Originální název : Dračí oči - Čarodějka

Autor : Kristina Hlaváčková

Počet stran, Provedení : 392, vázaná

Datum vydání ČR : 2014

Nakladatelství: Fragment

Goodreads

Učit se tančit, vyšívat a jak být hezká? To není nic pro princeznu Elenu. Chce bojovat po boku bratrů a prožívat velká dobrodružství. Ani se nenaděje a její sen se začne stávat skutečností. Osudové setkání s rudým drakem Ašrakem změní malé princezně život. Musí opustit svůj domov a odjet k elfům do kouzelného lesa, kde se má naučit ovládat a hlavně skrývat magii, která jí koluje v žilách. Nejde však o žádnou prestižní školu pro mladé dámy...

Dokáže Elena čelit všem změnám a nástrahám osudu, které na ni čekají? S pomocí mladého draka Charlika a svérázného přítele Michaela na to nebude sama. Bude to však stačit? Nepůjde totiž jen o ni, ale o budoucnost celého světa!

V záplavě všech zahraničních fantasy se občas zapomíná na ty naše české. O to větší mám radost, když se nějakému českému autorovi podaří vydat svůj příběh. To byl taky vlastně asi hlavní důvod, proč jsem po Dračích očích sáhla hned, jak to šlo. 

Princezna Elena by se jen stěží dala považovat za obyčejnou malou holčičku. Vlastně, těžko by ji někdo považoval za malou holčičku. I přesto, že jí je pouhých osm let, svou inteligencí dokáže převést kdejakého dospělého a ani v boji nezaostává za svými staršími bratry. Její život se však navždy změní v den, kdy potká draka...

Nejspíš začnu záporama, abych to pak hezky zakončila něčím kladným. Tím největším se pro mě stala hlavní hrdinka. Nevadila mi představa, že čtu o osmileté hrdince, vadilo mi, že se ta hrdinka na svůj věk rozhodně nechová. Chápu, že Elena měla být výjimečná a podstatně vyspělá, ale prostě mi to celkově nesedělo. Asi bych uvítala, kdyby jí autorka trochu postaršila (dejme tomu, na takových 10-11 let), víc by mi to k tomu sedělo. Další věc, která s tím výše zmíněným souvisí, byla Elenina dokonalost. Na můj vkus to bylo až moc.  Ale jak říkám, vím o co autorce šlo, jen mi to zřejmě nesedlo. Za to starší Elena už mě celkem bavila a moje nesympatie k jejímu mladšímu já postupně upadly do zapomnění.

Teď k těm kladům. Kniha byla napsaná opravdu čtivě a krásně plynula. Autorka předvedla, že psát umí (párkrát opakující se slova jsem schopná tolerovat). Nenašla jsem chvíli, kdy by se nic nedělo a příběh by se jen natahoval. Svět, který autorka vytvořila mě vážně zaujal a užívala jsem si ho. No uznejte sami, pidimužíci, elfové, draci, stromy s vědomím - to člověka prostě zaujme :)

Těch "dračích" příběhů už tady pár bylo. Není se tedy čemu divit,  když v nich

nalezneme pár podobností. Ano, některé mají těch podobností více, jiné méně. 
Je to tak, smiřme se s tím ! :D

To nic, ale nemění na tom, že mi přijde nefér označit Dračí oči za kopii Eragona. Jasně, pár věcí, které vám mohou připadat povědomé, se tam najde. Ale tenhle argument můžeme ve finále použít skoro na všechno. Nechápejte mě špatně, jsou knihy, kde vás ta podobnost úplně praští do očí a vy si říkáte, jak je jenom možné, že se za to autor vůbec nestydí a někdo mu to vydal (ano, mluvím o vás Jennifer L. Armentrout a sérii Covenant, která nějak až moc připomíná  Vampýrskou akademii).
Nicméně, nikomu jeho názor neberu a dokonce ho i chápu. Ale pokud jde o mě, asi bych si většinu knih tak neužila, kdybych přemýšlela nad podobností s jinými knihami.

Hodnocení
Mělo to své mouchy (hlavní hrdinku), ale i tak mě to bavilo. Těším se na to až se autorka ještě víc vypíše, protože má obrovský potenciál a já jsem na její další knihy vážně zvědavá :) Dračí oči pro mě sice nebyly žádnou velkou bombou ze které bych byla úplně odvařená, ale nemůžu říct, že mě čtení nebavilo.
Takže se určitě nenechte odlákat věkem hrdinky ani mými osobními nesympatiemi k jejímu charakteru a dejte Dračím očím šanci.  

 Tímto děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu si můžete objednat ZDE.

RC Recenze: Serafína - Příběh draků

Originální název : Seraphina

Autor : Rachel Hartman

Série : Serafína #1

Český název : Serafína - Příběh draků

Počet stran, Provedení : 352, vázaná s přebalem

Datum vydání ČR : 2013

Nakladatelství: Fragment

Goodreads

V zemi zvané Gored žijí již po desetiletí lidé a draci v míru. Po tajemné smrti lidského prince je však příměří ohroženo. 

Podaří se Serafíně, která před světem skrývá své životní tajemství, odhalit skutečného vraha? Budoucnost draků je v sázce a v Goredu již není pro nikoho bezpečno.

Od Smlouvy, která ukončila boje mezi draky a lidmi už sice uplynulo čtyřicet let, ale stále se mnozí s touto myšlenkou nemohou smířit. Záhadná smrt prince Rufuse celé situaci jen přihorší. Byl za jeho smrtí drak? Nebo někdo, kdo se znovu snaží rozbouřit válku mezi lidmi a draky ?
Šestnáctiletá Serafína se dostává do středu všeho dění a za každou cenu se snaží udržet své tajemství...

Řeknu to hned na začátku. Strašně dlouho mi trvalo než jsem se začetla. V knihách, kde si autor vytvoří svůj vlastní svět s vlastními pravidly, tvory a jazykem je to pro mě vždycky trochu náročnější. Člověk musí pochopit o čem to postavy zrovna mluví a to není v některých chvílích úplně jednoduché. Asi tak polovinu knihy jsem byla zmatená a postupně jsem se rozkoukávala. Hodně mi to připomínalo Eragona. Jasně, jsou tam draci, komu by to Eragona nepřipomnělo, že ? :D Ale spíš než tohle mám na mysli to, že i u něj jsem měla zpočátku problém se zorientovat. Ve chvíli, kdy se člověk s takovým úplně novým světem sžije, už ale příběh rychle ubíhá a vy ani nevíte jak a najednou jste na konci.

"Můj vnitřní svět je větší a bohatší než tento ubohý plán, obývaný pouze galaxiemi a bohy."

Co se postav týče, je jich v knize takové množství, že jsem se i v nich občas ztrácela a musela přemýšlet o jaký živočišný druh to vlastně jde a jakou má v příběhu roli (to, že je na konci slovníček i s výčtem postav jsem samozřejmě zjistila až po dočtení). Postavy jsou přinejmenším opravdu zajímavé a já o nich chtěla vědět víc, což byla jedna z věcí, co mě držela při čtení i přes trochu krkolomný začátek.

Samotná Serafína je dost zvláštní postavou. Zpočátku jsem jí moc neholdovala, ale jak příběh postupoval dál a dál musím říct, že jsem si jí vážně oblíbila. Chápala jsem proč je tak odtažitá. Díky svému původu neměla zrovna na růžích ustláno a to, že byla celý život nucena mít se na pozoru, aby nikdo nepřišel na její tajemství se na ní taky dost podepsalo.

"Všichni jsme příšery a bastardi a všichni jsme krásní."

Pojetí draků v této knížce se mi opravdu líbilo. Vykreslit draky jako bytosti smýšlející čistě racionálně, logicky a bez emocí bylo opravdu originální (aspoň já jsem se s tím nikde jinde nesetkala) a hodně mě to zaujalo. Osobně považuji tento první díl hlavně jako seznamovací a sloužící k tomu, aby autorka čtenáře zasvětila do svého světa a zákonitostí, které ho provází. 

Kromě řešení dračích problému v knize naleznete i nějakou tu romantiku. Ta nebyla nijak kýčovitá nebo nucená, ale plynule z příběhu vycházela a já naprosto chápala, co ty dva k sobě táhlo.

Hodnocení

Ani nevím jestli je na místě vyčítat knize ten úmorný začátek. Bylo totiž potřeba, aby čtenář pochopil jak to v Goredu chodí a zorientoval se v různých názvech a jménech. Kdybych se z počátku nemusela do čtení nutit, hodnocení by bylo určitě vyšší, protože když se to rozjelo skoro jsem se od čtení nemohla odtrhnout. 

V dalším dílu vidím opravdu vysoký potenciál a tak doufám, že nebudu zklamaná. I když už teď mě celkem děsí fakt, že předpokládané vydání druhého dílu v originále je až v roce 2015! Ale u knihy jako je tahle chápu, že je nutné si dát se psaním trochu na čas a nic neuspěchat. 

Za poskytnutí recenzního výtisku tímto děkuji nakladatelství Fragment.

Knihu si můžete objednat na jejich stránkách.

Recenze : Osud

Originální název : Destined

Autor : Aprilynne Pike
Série : Křídla #4
Český název : Osud
Počet stran, Provedení : 312, vázaná
Datum vydání ČR : 2013
Vydavatelství : Fortuna Teen

Ve třech svazcích (Křídla, Kouzlení, Iluze) jsme sledovali dramatické osudy neobyčejné dívky Laurel. Víla, která vyrostla a dospěla ve světě lidí a našla zde skutečného přítele, nemůže zpřetrhat svazky s rodným Avalonem – zvlášť když vílí říši hrozí smrtelné nebezpečí. 

Laurel a Tamani jsou připraveni postavit se na odpor silám zla a Avalon ubránit. Naštěstí v tom nejsou sami, na pomoc jim přichází David a další věrní přátelé. Jejich odvaha sehraje v boji významnou roli. Podaří se Laurel a jejím přátelům zachránit Avalon? Komu dá Laurel nakonec přednost – Davidovi, nebo Tamanimu? Závěrečný díl série přináší dramatické rozuzlení celého příběhu.

Závěreřčný díl série jménem Křídla. 

Myslím, že ve čtvrtém díle již nemusím zmiňovat hlavní postavy a jejich charakteristiku. Všichni zůstávají při starém. 

Poslední díl se odehrává převážně v Avalonu, kde propukne velká bitva o nadvládu nad touto magickou zemí, která byla doposud bezpečně skryta před zraky všech nežádoucích bytostí. Nicméně všechno se změní ve chvíli, kdy Tamani odkryje poslední tajemství a boj může začít. 

Musím se přiznat, že tenhle díl mě hrozně moc překvapil. V předchozích dílech se toho moc neodehrálo, postavy se plácaly pořád dokola v nějakých problémech, které ale byly většinou emocionálního původu, než že by se řešil problém s troly. Upřímně opravdu jsem očekávala, že ve čtvrtém díle sice přijde nějaký větší problém, ale že bude vyřešen tak rychle jako vždycky, ale to jsem se hodně spletla. 

Čtvrtý díl byl opravdu hodně akční. Několikrát jsem měla slzu na krajíčku a hlavně často jsem byla strnulá z hrůzně popsaného zážitku, ze kterého mi přebíhal mráz po zádech. Vlastně by se moje stavy daly popsat jako, nevěřila vlastním očím. 

Přišlo mi, jak kdyby autorka prošla nějakým vývojem a více méně se rozhodla udělat z knihy pro děti, alespoň něco trošku dospělého, nebo minimálně krvavého a tím pádem už by tento díl neměl patřit dětem do rukou. Takže nejspíš budu muset napsat na Prosek do knihovny a požádat tamní knihovnice, aby přehodnotily situaci a přeřadily Osud do jiného oddělení, jelikož je tady dost velká pravděpodobnost, že tato kniha je schopna ovlivnit naši dětskou populaci. A to přece nechceme, protože co? Děti jsou naše budoucnost! :D

Vůbec si neuvědomuji, že bych se vůbec nudila. Neustále se něco dělo, až mi občas připadalo, že tohle za pár hodin nemůžou vůbec stihnout, ale opak se stal pravdou. Samozřejmě jak to v béčkových knihách či filmech bývá a ano, celé je to hodně béčkové, tak zvládnout se dá všechno a vždycky včas, jde tedy o nervy a všechno visí na vlásku, ale bez těchto okolností by to stejně nebylo ono. 

A ráda bych vás varovala před koncem, protože to jak to celé dopadne je Capitan Obvious, ale konec jako konec? Aha, myslela jsem že budu brečet. Musím říct, že kdyby tam nebyl epilog, vůbec bych se nezlobila. Protože něco tak vlastně hrozně ponurého a smutného, i když je všechno skvělý a dopadne to, jak to dopadnout má, né všichni jsou šťastní. Na světě to tak bývá, ale v sluníčkový knížce to má být jinak! 

Jelikož nechci spoilerovat, nejspíš budu muset po rychlém shrnutí tuto recenzi ukončit, protože mám hroznou chuť všechno prozradit, ale to by pak nebylo ono. 

Poslední zmínkou, co bych ráda vypustila do světa je to, že mě i mile překvapilo, že ne všechno co se jeví jako správné a ideální, vždycky správné je a to se ukázalo i tady, kde bych to absolutně nečekala. 

Recenze : Iluze

Originální název : Illusions

Autor : Aprilynne Pike
Série : Křídla #3
Český název : Iluze
Počet stran, Provedení : 378, vázaná
Datum vydání ČR : 2012
Vydavatelství : Fortuna Libri

Po avalonských novoročních oslavách požádá naštvaná Laurel Tamaniho, aby zmizel z jejího života. Tajuplná lovkyně trollů Klea sice zbavila Laurel zákeřného Barnese, ale nebezpečí stále není zažehnáno. A ještě ke všemu nikdo neví, kdo Klea ve skutečnosti vlastně je a zda je jí možné věřit. 
Na začátku nového školního roku Klea poprosí Laurel, aby dohlédla na Yuki, kterou údajně zachránila z rukou trollů v Japonsku. Jakou roli vlastně Yuki hraje? 
Laurel je nedůvěřivá. Zdá se, že se bez Tamaniho pomoci neobejde. Před Laurel, kterou čtenáři znají z knih Křídla a Kouzlení, stojí nelehké úkoly: musí obstát v tajuplném světě víl a přitom pokračovat ve studiu na střední škole jako každý jiný student.

Zatím skoro pokaždé je třetí díl ten nejslabší ze série, pokud tedy není poslední. A v tuhle chvíli mám i já takový pocit, že ani Iluze se nevymyká.

Když bych opět měla vzít v potaz hlavní postavy, tak Laurel je pořád v pohodě, ale mužské postavy, já teda nevím, jestli se o nich stále můžu takto vyjadřovat, protože mi přijde, že se jim plaší hormony jak těhotné ženské, neustále kvůli něčemu fňukají. Jeden je citlivější než ten druhej a největší chlap v tomhle milostném trojúhelníku je vlastně Laurel, která je prostě neustále celkem v pohodě. A musím říct, že v mnohých situacích pro ni mám dost velké pochopení, protože tohle nechcete.

Co se příběhu týče, pořád je nakousnutá hlavní dějová linie a to je problém s trolly, kteří jsou od nepaměti nepřátelé florel. Musím říct, že hodně fandím tajemným věcem a když vás autor nechá alespoň trošičku přemýšlet. Nechci tímto tvrdit, nebo dokonce ani jenom malinko naznačit, že jsem byla nějak moc v pasti. Ta jedna z otázek, které si kladete vy i hlavní hrdinové, která se na konci třetího dílu promění v jasně danou věc, mě napadla. Teď si přijdu, že se chci hlásit o titul Sherlocka roku, ale opravdu mě to napadlo. :D A taky mi dochází, že říkat, že mě to napadlo až když už to vím s jistotou asi taky není úplně dobrý. Ano, děkuji Akademii, že mě navrhla na pozici Chytráka roku a pokud mi chcete poslat nějaký hezký věcný dar, později sem postnu seznam mých přání.

Nový odstavec pro mě v tuhle chvílí znamená nový začátek a já slibuji, že minimálně do konce této myšlenky budu opět seriózní. Chtěla jsem hlavně říct, že se mi líbilo, že autorka pomalu odkrývá tajemství a věci se začínají odkrývat. Doufám, že jsem to teď nezakříkla a ve čtvrtém díle se nebude zabývat strastiplným životem pampelišky ve škarpě u dálnice, protože jestli se nic nevyřeší a mě nebude objasněno, proč se vlastně všechno takhle děje, tak budu opravdu naštvaná.

Nicméně, začínám si myslet, že trpím schyzofrenií. Třičtvrtě knížky jsem se rozčilovala, že se v tomto díle vlastně skoro nic neděje a měla jsem hroznou potřebu vám napsat, jak svým způsobem byla tahle část série docela nudná a v předešlém odstavci si vychvaluji, že se věci pomaličku dávají do pohybu. Vidíte, co s člověkem dokáže udělat poslední napínavá stránka?! Čímž autorce musím dát palec nahoru, protože do poslední stránky bych asi ani neměla tak velkou potřebu jít číst, co se bude dít, ale teď jsem už i docela zvědavá. Možná je to i tím, že svým způsobem bych i ráda uzavřela tuhle kapitolu v mém čtenářském životě a snad už se i pustila do něčeho trošku míň WTF.

Tímto bych tuto recenzi asi ukončila, nejenom proto, že za tři hodiny vstávám do práce, ale taky proto, abych se tedy mohla zase o pár stránek posunout blíž konci a rozluštit záměry těch shnilých hlíz, co se snaží ublížit chudáčkovi Tamanimu. Ach jo.. :D jsem zlá.

Recenze: Soul Thief

Originální název :  Soul Thief (Forbidden)

Autor : Jana Oliver

Série : The Demon Trappers #2

Počet stran, Provedení : 339

Datum vydání ČR : nevyšlo, v USA 2011

Anotace:

Riley Blackthorne začíná zjišťovat, že existují horší věci než být zabita démonem. A láska je jednou z nich...

Sedmnáctiletá Riley má všeho dost. Po zničující bitvě ve svatostánku je plno lovců mrtvých a nebo zraněných, její přítel Simon je vážně zraněn a její milovaný zesnulý otec je nezákonně vytažen ze svého hrobu velmi silným nekromantem.

Jako by to nestačilo, je tu ještě Ori, sexy lovec démonů na volné noze, který sám sebe postavil do role Rileynýho bodyguarda a Beck, super-ochranářský "přítel", který většinu času působí spíš jako nabručený děda. Se všemi těmito potížemi je Riley skoro připravená opustit Atlantu.

Ale jak počet démonů v Atlantě narůstá, Vatikán konečně posílá své vlastní lovce démonů, aby se postarali o tento "malý" problém, a tím propukne peklo. Jen Riley ví, že by mohla být v centru pozornosti Pekla: extrémně silný démon třídy pět ji sleduje a její štestí nemůže trvat navěky...

Jak jsem říkala u recenze na první díl, na pokračovaní téhle démonské serie jsem byla opravdu zvědavá. Jsem ráda, že se tentokrát nepotvrdilo nepsané pravidlo, že druhé díly stojí za prd...

Příběh pokračuje tam, kde v předešlém díle skončil. Po bitvě ve svatostánku je plno lovců mrtvých nebo zraněných a všichni se začínají ptát, co se stalo. Jak to, že jejich ochrana nefungovala a jak do toho všeho zapadá Riley a její mrtvý otec?

A tak se Riley musí vyrovnat s dalšími problémy a že jich už tak má na krku docela dost...

Nejen, že někdo vyvolal jejího otce z mrtvých, ale do města přijíždí také Lovci z Vatikánu, kteří hledají viníka posledních krvavých událostí a do oka jim padla právě Riley...

Achjo, většinu příběhu jsem si jenom říkala - Bože ta holka už to nemůže mít horší! No evidentně může. Asi to bude právě to, jak moc s Riley soucítím, že jí většinu jejích přešlapů a nálad odpouštím. Je to sice holka, která dělá jednu chybu za druhou, ale na druhou stranu je neskutečně silná a je schopná se ze všech nezdarů oklepat a jít dál. A to je věc, kterou si u mě vysloužila respekt a velkou oblibu. 

Není dokonalá, za ty dva díly už si tolikrát nabila pusu (víte moc dobře jaký slovo jsem tady chtěla použít) svojí vlastní vinou, že jsem to ani nestíhala počítat, ale to bylo právě to, co se mi na ní líbilo. Jana Oliver nestvořila dokonalou postavu, která nedělá chyby a vždycky zachrání situaci. Vytvořila postavu, která si nehraje na hrdinu, ale jenom se snaží ochránit sebe a své blízké.

No a pak tady máme Becka. Myslím, že už z předešlé recenze je celkem jasné, že toho chlapa mám fakt ráda. No a po tomhle díle můžu říct, že jsem si ho oblíbila ještě o 100% víc. Jen kdyby si trochu dřív urovnal myšlenky a začal podle nich jednat. Mohli si s Riley pár problémů ušetřit. Ale o čem by to pak zase bylo, že ?

V příběhu se stále něco děje, takže jsem byla ušetřena nudných pasáží a bez přestání jsem četla dál a dál. Do popředí se dostává pár nových postav a asi nejdůležitější z nich je Ori. Od začátku jsem ho prostě neměla ráda. Ráda bych řekla, že tam byl nějaký pádný důvod, ale není. Prostě to není Beck - tečka.

Hodnocení

Dostala jsem přesně to, co jsem čekala a za to jsem vděčná. Kniha neztratila nic z předešlého dílu a spíš přinesla plno nových zvratů a tajemství. A jestli jsem byla po prvním díle napjatá, co bude dál, tak teď jsem na tom ještě hůř. Stále se budu držet hodnocení 4 hvězdiček a doufat, že se mi znova vyplatí vložit naději do dalšího dílu. K těm 5 hvězdičkám už tomu vážně chyběl jenom krůček.