Recenze : Iluze

Originální název : Illusions

Autor : Aprilynne Pike
Série : Křídla #3
Český název : Iluze
Počet stran, Provedení : 378, vázaná
Datum vydání ČR : 2012
Vydavatelství : Fortuna Libri

Po avalonských novoročních oslavách požádá naštvaná Laurel Tamaniho, aby zmizel z jejího života. Tajuplná lovkyně trollů Klea sice zbavila Laurel zákeřného Barnese, ale nebezpečí stále není zažehnáno. A ještě ke všemu nikdo neví, kdo Klea ve skutečnosti vlastně je a zda je jí možné věřit. 
Na začátku nového školního roku Klea poprosí Laurel, aby dohlédla na Yuki, kterou údajně zachránila z rukou trollů v Japonsku. Jakou roli vlastně Yuki hraje? 
Laurel je nedůvěřivá. Zdá se, že se bez Tamaniho pomoci neobejde. Před Laurel, kterou čtenáři znají z knih Křídla a Kouzlení, stojí nelehké úkoly: musí obstát v tajuplném světě víl a přitom pokračovat ve studiu na střední škole jako každý jiný student.

Zatím skoro pokaždé je třetí díl ten nejslabší ze série, pokud tedy není poslední. A v tuhle chvíli mám i já takový pocit, že ani Iluze se nevymyká.

Když bych opět měla vzít v potaz hlavní postavy, tak Laurel je pořád v pohodě, ale mužské postavy, já teda nevím, jestli se o nich stále můžu takto vyjadřovat, protože mi přijde, že se jim plaší hormony jak těhotné ženské, neustále kvůli něčemu fňukají. Jeden je citlivější než ten druhej a největší chlap v tomhle milostném trojúhelníku je vlastně Laurel, která je prostě neustále celkem v pohodě. A musím říct, že v mnohých situacích pro ni mám dost velké pochopení, protože tohle nechcete.

Co se příběhu týče, pořád je nakousnutá hlavní dějová linie a to je problém s trolly, kteří jsou od nepaměti nepřátelé florel. Musím říct, že hodně fandím tajemným věcem a když vás autor nechá alespoň trošičku přemýšlet. Nechci tímto tvrdit, nebo dokonce ani jenom malinko naznačit, že jsem byla nějak moc v pasti. Ta jedna z otázek, které si kladete vy i hlavní hrdinové, která se na konci třetího dílu promění v jasně danou věc, mě napadla. Teď si přijdu, že se chci hlásit o titul Sherlocka roku, ale opravdu mě to napadlo. :D A taky mi dochází, že říkat, že mě to napadlo až když už to vím s jistotou asi taky není úplně dobrý. Ano, děkuji Akademii, že mě navrhla na pozici Chytráka roku a pokud mi chcete poslat nějaký hezký věcný dar, později sem postnu seznam mých přání.

Nový odstavec pro mě v tuhle chvílí znamená nový začátek a já slibuji, že minimálně do konce této myšlenky budu opět seriózní. Chtěla jsem hlavně říct, že se mi líbilo, že autorka pomalu odkrývá tajemství a věci se začínají odkrývat. Doufám, že jsem to teď nezakříkla a ve čtvrtém díle se nebude zabývat strastiplným životem pampelišky ve škarpě u dálnice, protože jestli se nic nevyřeší a mě nebude objasněno, proč se vlastně všechno takhle děje, tak budu opravdu naštvaná.

Nicméně, začínám si myslet, že trpím schyzofrenií. Třičtvrtě knížky jsem se rozčilovala, že se v tomto díle vlastně skoro nic neděje a měla jsem hroznou potřebu vám napsat, jak svým způsobem byla tahle část série docela nudná a v předešlém odstavci si vychvaluji, že se věci pomaličku dávají do pohybu. Vidíte, co s člověkem dokáže udělat poslední napínavá stránka?! Čímž autorce musím dát palec nahoru, protože do poslední stránky bych asi ani neměla tak velkou potřebu jít číst, co se bude dít, ale teď jsem už i docela zvědavá. Možná je to i tím, že svým způsobem bych i ráda uzavřela tuhle kapitolu v mém čtenářském životě a snad už se i pustila do něčeho trošku míň WTF.

Tímto bych tuto recenzi asi ukončila, nejenom proto, že za tři hodiny vstávám do práce, ale taky proto, abych se tedy mohla zase o pár stránek posunout blíž konci a rozluštit záměry těch shnilých hlíz, co se snaží ublížit chudáčkovi Tamanimu. Ach jo.. :D jsem zlá.