Originální název : Cryer's Cross
Autor : Lisa McMann
Série : -
Český název : Prokleté město
Počet stran, Provedení : 216, brožovaná
Nakladatelství: Fragment
Datum vydání ČR : 2013
Anotace:
Jelikož se mi autorčina serie Lovkyně snů opravdu líbila - dobře, až na ten poslední díl - rozhodla jsem se, že sáhnu i po její další knize. A protože se jedná o hororově laděný příběh, byla jsem na Prokleté město opravdu natěšená...
Ráda bych hned na začátek podotkla, že anotace je trochu zavádějící. A vlastně i ten český název. Mám sice trochu jiné představy o tom, co by mělo být prokleté město, ale budiž. Nebudu se v tom víc patlat.
Postavy
Hlavní hrdinkou je Kendall. Ta žije celý život v malinkém městečku, kde se všichni znají, kamarádí a pomáhají si. Chodí na školu, kde je jedna třída pro všechny ročníky, které jsou rozdělené jen řadami lavic. Já si to v praxi neumím moc dobře představit. Teda na základní škole ještě jakž takž, ale na střední? No, ale dobře, dejme tomu, že to teda funguje, jedeme dál.
Je rozhodnutá dostat se na nějakou uměleckou školu, kde by mohla rozvíjet svojí vášeň - tanec a hraní, což jí pomáhá překonat její OCD (obsedantně kompulzivní poruchu) a aspoň na chvilku přestat přemýšlet. Dny tráví se svým nejlepším kamarádem a skoro přítelem Nikem a na ztracenou dívku na začátku prázdnin už všichni pomalu zapomínají. Ne však nadlouho...
Zápletka
Celý to bylo prostě takový nijaký. Rádoby hororová linie mi přišla nedotažená a jak kdyby si ani autorka nedala moc práce si to pořádně promyslet. Přitom si myslím, že myšlenka by to nebyla špatná,
ale v tomhle podání to bylo prostě jenom a jenom zdlouhavý a o ničem. A říct o tak kraťounké knížce, že je zdlouhavá už je opravdu něco. A nevím, zda je to jen mojí maličkostí, ale tak nějak jsem to pořádně ani nepochopila. Nebo se mi spíš nechce věřit, že je to až tak moc primitivní bez špetky nějaký originality.No a druhá linie je samozřejmě ta romantická. Aneb jak z počátku bad boy ukazuje postupem času svoji milou a něžnou stránku. Jo, taky originální a něco, co jsme ještě milionkrát nečetli/neviděli/whatever.
Mě bylo upřímně ukradený, jak to mezi nima dopadne. Vlastně mi byly celkově ukradený všechny postavy a jenom jsem si přála, aby už se to konečně rozjelo a začalo se něco dít. Od poloviny knihy mi bylo jasný, že je to jenom mé zbožné přání a ničeho takovýho se nedočkám a budu se prostě muset pronudit až do konce. A jestli čekáte, že se budete bát musím vás zklamat. Sice já jsem extrém, který už nakoukal tolik hororů, že ho nic moc nepřekvapí ani nevyděsí, ale neumím si představit člověka, který by na tomhle viděl něco děsivého. Možná tak ve 13 nebo 14, ale jelikož je knížka pro čtenáře od 15, asi opravdu nikdo nebude po přečtení vyděšený.Styl
Autorka má osobitý styl psaní, který předvedla už v Lovkyni snů. Zase sází na 3. osobu, ale tentokrát nám trochu prodlužuje věty a není tak úsečná. Po skoro každé kapitole je do příběhu vsunut odstaveček nadepsaný MY, který přidává na tajemnosti. Oprava; o kterém by se jako o jediném dalo říct, že má nějaký tajemný náboj a atmosféru.
MY
Když je po všem, vydechneme jako starý rozvrzaný dub a cítíme, jak bolest odeznívá, jako kůra olupující se z bílé břízy. Jedna z Našich duší byla osvobozena. Pohybujeme se ztemnělou místností jako figurka po šachovnici, pomalu, centimetr po centimetru posouváme litinové nohy, neslyšně křičíme nápisy vyrytými do dřeva. Voláme svou další oběť, svého dalšího vykupitele. Na Naší tváři se objeví nová řezba:
DOTKNI SE MĚ.
VYSVOBOĎ MOU DUŠI.
Hodnocení.
Už není moc, co říct. Zase byla moje očekávání pěkně ušlapána, ale já jsem pořád nepoučitelná. Tohle bylo jedním slovem špatný. Těžko se mi hledá aspoň nějaké pozitivum. Docela se mi líbilo finále celé knížky, až teda na vysvětlení zápletky. V tu chvíli to totiž nabralo celkem spád a mě to aspoň trochu bavilo. Ale těch, dejme tomu, 15 stránek nevyváží ten nudný zbytek.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Všem děkuji za komentář :)