Recenze: Mezi láskou a smrtí

Originální název : Abandon ( Abandon Trilogy #1)

Autor : Meg Cabot
Český název : Mezi láskou a smrtí
Počet stran, Provedení : 272, vázaná
Datum vydání ČR : září 2012
Nakladatelství: Knižní Klub

Anotaca:

Sedmnáctiletá Pierce se málem utopila v bazénu na zahradě domu svých rodičů a vyvázla jen zázrakem. Událost byla posledním hřebíčkem do rakve rozkládajícího se manželství jejích rodičů a Pierce se s maminkou přestěhovala do ostrovního městečka jejího mládí, kde žije i babička a strýček s pochybnou pověstí. Po počátečních obtížích nachází ve škole nové přátele a setkává se i s tajuplným, ponurým, lehce agresivním, ale právě proto nesmírně atraktivním Johnem Haydenem, který se objevuje vždy, když to Pierce čeká nejméně, ovšem zaručeně přesně ve chvíli, kdy potřebuje jeho pomoc. Pierce o něm docela jistě ví jen jediné – je temný, půvabný a neodolatelný, ale není to žádný anděl. Kdyby mu propadla, byla by navždy odsouzena k existenci v místech, která ji děsí a kam se v žádném případě nechce vrátit... Dá přednost bezpečnému každodennímu životu, nebo omamující lásce v náručí smrti?
První díl nové strhující „podsvětní“ řady.

Na tuhle knížku jsem se chystala hodně dlouho. Ne jenom proto, že je od Meg Cabot, kterou považuju za velmi dobrou spisovatelku, ale taky proto, že miluju staré řecké báje a pověsti a byla jsem zvědavá, jak si Meg poradí s příběhem Háda a Persefony. Ale čím víc bylo negativních reakcí a recenzí na knihu, tím víc jsem se sama začínala bát. Nakonec přece jenom zvítězilo moje krédo nenechat se ovlivňovat názory druhých a dát tomu šanci...

Ani nevím, kde začít. Myslím, že jsem nikdy nebyla u žádné knihy tak zmatená. Autorka nás

totiž hned na začátku hodí do rozjetého příběhu sedmnáctileté Pierce a já jsem polovinu knihy jen tápala - kdo, co kdy, jak ?! Celý příběh je totiž složen ze současnosti a vzpomínek Pierce, což není nijak oddělené. Nejdřív mi to přišlo divný a hrozně špatně se mi to četlo, ale postupem času mi to začalo připadat naprosto přirozené. Protože když jsem se nad tím zamyslela, kdo z nás vzpomíná úplně uceleně? Většinou si na něco vzpomeneme nějakým podnětem, zamyslíme se nad tím, ale proč by jsme to dál rozvíjeli ? Nikomu to nevyprávíme, jenom nad tím přemýšlíme, takže si skončíme, kde se nám zachce - třeba i v té nejnapínavější části. A právě proto jsem postupem času viděla, jak realisticky se to zřejmě Meg snažila podat. A samozřejmě vás to taky nutí číst dál (pokud se tím nenecháte odradit).

Není to pro každého. A ani já vám nebudu nalhávat, že mě to nevytáčelo. Vlastně jsem si říkala, že tohle mě asi nechytne, ale že když už to čtu tak to taky dočtu. Nevím přesně, kdy se to zlomilo a mě to začalo bavit. Protože tohle je prostě úplně jiné. Většina knih směřuje z bodu A do bodu B bez jediné odchylky. Tady je těch odchylek hned několik a vy nikdy nevíte, kdy přijde a v jaké chvíli se zase vrátí k předem určenému směru cesty.

I Pierce je velmi zvláštní hrdinka. Možná je to tím, že málem zemřela a tak vidí všechno trochu jinak než my ostatní. Ať už je to čímkoliv, mě se to líbilo. Sice nesršela vtipem, optimismem nebo nějakou velkou výjmečností, ale bylo v ní něco, co mě nutilo jí mít ráda a dokázat se do ní vžít.

A pokud jde o Johna, ten je správně tajemnou postavou o které nevíte, co si myslet a jeho tajemství chcete prostě za každou cenu odhalit.

Sám příběh byl dost zvláštní (myslím, že udělám rekord v užití slova zvláštní). Už před touhle knihou jsem četla novodobé pojetí Háda a Persefony v knize The Goddess Test. A to mě opravdu hodně zklamalo, protože to nebylo zvláštní, ale jenom divný. Proto jsem byla ráda, že to Meg pojala trochu jinak a neudělala z toho další kýčovitý příběh, kde vám je hned od prvního dílu vše jasné. Tady totiž není jasné vůbec nic a já mám po dočtení víc otázek než odpovědí.

Jedinou větší výtku vidím v tom, že jsem moc nepochopila vztah Johna a Pierce. Ten se totiž během dvou stran otočil o 180 stupňů. A já tak nějak pořád nechápu proč.

Hodnocení

Dlouho jsem přemýšlela nad hodnocením. Nemůžu říct, že by to byla kniha která by mě chytla hned od začátku. Vlastně pořád ještě nevím jestli se mi to úplně líbilo nebo ne. Bylo to prostě zvláštní - v dobrém i špatném slovasmyslu. Na jednu stranu oceňuju, že se Meg snažila o to, aby to bylo jiné než většina knížek, na tu druhou jí proklínám, protože prokousat se začátkem byl nadlidský výkon. Po dlouhém zvažování jsem se rozhodla knihu nehodnotit hvězdičkama, protože mi žádný počet z nich nepřijde správný. Myslím, že se definitivně rozhodnu až po druhém díle, do té doby nechávám hodnocení stále otevřené. A můžete si být jisti, že hned jak dopíšu tuhle recenzi budu shánět druhý díl, protože vážně potřebuju odpovědi aspoň na pár otázek.

Na konec bych řekla, že kniha za zkoušku stojí, protože to, co jí jiní vytýkají může být právě tím, co vás zaujme a vtáhne do děje.