Recenze : Radleyovi

Originální název : The Radleys

Autor : Matt Haig

Český název : Radleyovi - upíři odvedle

Počet stran, Provedení : 352, vázaná

Datum vydání ČR : 2011

Vydavatelství : Jota

Anotace :

Zdá se, že manželé Radleyovi, lékař Peter a jeho žena Helen, žijí naprosto normálně - bydlí na poklidném anglickém předměstí v krásném domě, klábosí se sousedy, navštěvují pravidelný čtenářský kroužek a zažívají obvyklé krize manželského páru středního věku. Jejich dospívající děti, Klára a Rowan, prožívají své teenagerské bolístky, stud a zlobu stejně jako většina jejich vrstevníků. Ale přece je na Radleyových něco zvláštního. Proč kolem jejich domu utichá zpěv ptáků a bzukot hmyzu? Proč se všichni členové rodiny pečlivě mažou opalovacím krémem 60+? Radleyovi jsou upíři. Manželé se snaží žít naprosto obyčejně, aby ani jejich děti neodhalily tohle strašné tajemství. Bez krve se totiž klidně obejdou - je to pro ně jen silná a lákavá droga umocňující jejich nadpřirozené schopnosti, jíž se snaží vyhýbat stejně jako lidé alkoholu nebo kávě. Jsou přísnými abstinenty i na poli milování, protože to je bez sání krve jen „objímání v pohybu“. Podle pokynů Příručky abstinenta dělají prostě všechno pro to, aby i nadále zůstali co nejvíc „normální“. Život v utajení probíhá celkem hladce a ordinérně, dokud jejich dceru Kláru nenapadne opilý spolužák a ona jej neroztrhá na cucky. Zavedené rodinné pořádky se obracejí vzhůru nohama a příjezd strýčka Willa, tradičního a krvelačného upíra, pohromu ještě znásobí. Následuje série zábavných a šílených událostí, které testují rodinné vztahy a s černým humorem odpovídají na otázku: Stojí za to popírat svou vlastní přirozenost?

Kniha slibuje humor a to je to hlavní, proč jsem ochotna si ji přečíst, i když vlastně ani na upíry nemám náladu ani chuť. Tak snad nebudu zklamaná.

Postavy :

Celý příběh je o Radleyovic rodince, která je složena z pěti členů. Manželé Petr a Helena, jejich dvě děti Klára a Rowan a Petrův bratr Will. Ráda bych hned takhle ze začátku podotkla, že to jsou velice sourodá jména. Bazinga. Nechápu, proč některá jména musela být počeštěna. Celkově všechno potom čtenáři přijde nesourodé. Nebo teda alespoň mě to tak přišlo, ale po čase si zvyknete. 

Zápletka :

Tři nejtragičtější dny v životě Radleyových. Tímto by se nejlépe dal charakterizovat děj, který byl svým způsobem zahlcen situacemi, které prostě nechcete řešit. Každé postavě v příběhu se svým způsobem docela hroutí život, nebo minimálně dlouho zaběhlé situace. Manželství není tak růžové, jak na oko vypadá, děti jsou naprostí outsideři, kdy Rowan trpí takovými depresemi a pocity méněcennosti, že na tom neshledávám absolutně nic humorného. Soused ve stejném věku ho neustále šikanuje. Ha ha, to je srandy. 

Styl :

Celá kniha je jakože rozdělena do třech dnů, aby se člověk mohl alespoň trošku orientovat, v jakém časovém rozmezí se příběh odehrává. Autor zvolil strategii použít asi milión kapitol a každá měla název, který se týkal obsahu kapitoly. Vím, že trošku capitan obvious, ale zmínila jsem to proto, že občas se stává, že název nese pouze slovo "kapitola" a k tomu odpovídající číslici. Co se mi docela líbilo bylo, že před určitými kapitolami byl výňatek z takzvaného "Průvodce abstinenta", který má upírům pomáhat s kontrolou a chtíčem. 

"Opakujte si stále dokola mantru abstinentů. Po několika nádeších opakujte: "Jsem (vaše jméno) a ovládám své pudy," a to tak dlouho, jak uznáte za vhodné."

Hodnocení :

Přísahám, že něco takovýho jsem teda opravdu nečekala. Přijdu si jako celkem tolerantní člověk, ale opravdu hodně ráda bych si chtěla promluvit s člověkem, který dokázal napsat, že tato knížka je humorná či zábavná. Jako really? Nechápu, jak pro kohokoliv mohlo těch pár celkem vtipných poznámeček vykompenzovat to, že vlastně všechno je v kačence. Ne, opravdu se mi to nelíbilo. Neříkám, že je to úplně špatná kniha, ale rozhodně vás to nepotěší, když od toho čekáte něco vtipného. A ještě k tomu jsem se prvních dvě stě stránek hrozně nudila. Opravdu mě nic nebavilo, nechtělo se mi dál číst. Také mi přišlo, že všemi událostmi a hlavně pocity, co postavy mají, čtení dusí i mě samotnou. Moc krásné, že konec měl svým způsobem nejlepší konec co autor mohl vymyslet v danou situaci, ale prostě posledních dvacet stránek už mě to vlastně zase ani nezajímalo. Omlouvám se, ale tohle opravdu nebylo podle

mého gusta, když si uvědomím, co jsem od knížky vlastně čekala, asi jsem neměla nic čekat a byla bych spokojená. Takhle tedy nejsem. Nicméně se mi líbil nápad. Často nenarazíte na tak všední problémy nevšední rodiny. 

Co ale určitě musím zmínit je to, že po dlouhé době se mi mnohem více líbí česká obálka, než zahraniční. Což se nestává tak často. Hlavně tedy, když vezmu v potaz, že kniha měla být humorná. Tak obálka super. 

Tak je to k neuvěření, ale po pár minutách, co jsem dopsala tuto recenzi se sem ještě musím vrátit a dopsat jednu poznámku. Ono tam možná bylo i víc vtipných věcí, ale v mém případě všechen ten vtip zastínily ty problémy. A vlastně mě to i mrzí, protože věřím, že třeba tento příběh jako komediální film bych ocenila mnohem více, jelikož by nebyl čas tolik se patlat v myšlenkách a emocích. Prostě za mě je to škoda.