Recenze: The Sound

Originální název : The Sound
Autor : Sarah Alderson
Český název : nevyšlo
Počet stran : 320
Datum vydání USA : 1. 8. 2013

Anotace:
Když začínající hudební novinářka Ren Kingston vezme práci chůvy pro bohatou rodinu na exkluzivním ostrovu Nantucketa, hřiště pro elitu z Bostonu, doufá, že bude mít čas na letní čtení a blogování o kapelách. Kluci jsou mimo denní program.

S čím ale nepočítá je seznámení s partou party-milujících dětích ze soukromých škol, které skrývají nějaké temné tajemství, zamilování se (možná) do místního bad boye a poštvání proti sobě nebezpečného sériového vraha...

Na tuhle knihu mě nalákala obálka, která mi připadala, že by mohla přinést zajímavý a tajemný příběh. Měla mě varovat už samotná anotace..

Ren se rozhodla strávit prázdniny prací chůvy v Americe. Nebylo to těžké rozhodnutí, po tom co jí její přítel nechal kvůli jiný holce netoužila po ničem jiném, než na chvíli vypadnout z Londýna a užít si prázdniny ve slunečném Nantucketu. Jak to tak ale vypadá nebudete to takový ráj, jak si na začátku myslela. Její noví přátelé něco skrývají a na ostrově začíná řádit vrah, který má ve svém hledáčku právě místní chůvy...

Říkala jsem si, že bych si po Legendě mohla dát něco nenáročného a trochu se zchladit. The Sound mi přišel jako skvělý kandidát - sériový vrazi, to je moje! - ale chyba lávky. Sice jsem zchlazená, ale taky pěkně znuděná. Příběh se prostě neskutečně vleče. Ze začátku jsem si říkala, že je to přece jenom začátek a ono se to postupně musí rozjet. Ne. Jedno klišé následovala druhé.

Za jediný klad by se dala považovat hlavní hrdinka Ren a její sebe-ironické poznámky. Kdykoliv se totiž v knize objevilo nějaké enormní klišé, Ren na to nějakou vtipnou poznámkou upozornila. Sice to zmírnilo moje rozhořčení, ale stejně jsem si po půlce knihy říkala - To to nešlo bez toho ?

Když už jsme u Ren ta taky nebyla úplně bez poskvrnky. Na jednu stranu pořád opakovala, že o žádný kluky zájem fakt nemá, ale pak jediné co celou knihu řešila bylo to jestli chtít bad-boye nebo zlatého chlapce se svěřeneckým fondem.

"Mají kluci vůbec nějaké takové vnitřní diskuze nebo jsou jejich myšlenky jenom prsa prsa prsa?"

Máme tady hned několik ukázkových příkladů zajetých kolejí, které já bytostně nesnáším. Pokud už máte pár knih načtených, bude vám úplně jasné, jak se příběh bude odvíjet dál. Místní bad-boy vlastně vůbec bad-boy není, bohaté dětičky se tváří hrozně v pohodě, ale jsou to ve finále naprostý zmetci a naše hlavní hrdinka všechno bravurně vyřeší a na vše svojí neochvějnou dedukcí přijde. Bleh.

Říkáte si, že jsem zapomněla na řádícího sériového vraha ? No ten samý pocit jsem měla z autorky. Celá ta zápletka s vrahem jde vlastně do pozadí kvůli všem možným i nemožným boyfriendům. Občas se tam přece jenom nějaká zmínka najde, ale pro mě to nebylo dost.

Z těch 320 stránek se skoro 300 naprosto nic neděje. A kdybych nebyla rozhodnutá, že když už jsem se pronudila tak daleko, že to teda dočtu, nemilosrdně bych knihu zaklapla a na příběh už si asi nikdy nevzpomněla.

Nebudu jenom zlá, konec knihy mě docela bavil. Ale vlastně nevím jestli to nebylo tím, že v porovnání s tou nudou předtím by mě už bavilo cokoliv.

Hodnocení

Po přečtený knihy mi zůstalo jenom to, že se mi stále líbí obálka a pro příště bych se měla trochu víc zajímat o čem kniha je. Ale nebudu si nic nalhávat, jsem nepoučitelná a už teď vím jistě, že příště udělám to samé. 

Od autorky také vyšla fantasy série Lila a asi jsem naivní, ale mám v plánu se na to vrhnout. Třeba mě tentokrát dokáže Sarah něčím zaujmout.

Dost jsem přemýšlela o hodnocení. Občas jsem se pobavila a třeba i zasmála Reninýmu sarkasmu takže se mi dvě hvězdičky úplně dávat nechtějí. Pak si zas vzpomenu na tu strašnou nudu a dvě hvězdičky mi připadají úplně adekvátní. Takže to zprůměruju a dávám knize 2 a půl hvězdičky.