Report | 1001. report z Humbooku

Minulou sobotu se uskutečnil první ročník (opravdu doufám, že budou další !) literárního festivalu se zaměřením na young adult s názvem Humbook. Jsem si jistá, že už jste četli tak milion reportů z této akce, ale jelikož jsem si festival opravdu užila (což značí i fakt, že jsem na něm zvládla být celý den i s pořádnou kocovinou :D), chtěla jsem se s vámi podělit i o své dojmy a postřehy :)

Na Humbook jsem se vydala společně s Melindou, Ivccou a Terkou už v 11:30 - to aby nám náhodou něco neuniklo. Ze začátku panoval u vstupu celkem chaos. Aby taky ne, když se venku vytvořila pořádná (a lehce zvláštní :D) fronta. Díky nastalému chaosu jsem tedy místo bloggerské tašky dostala tašku pro V.I.P. a tak holky musely celý den poslouchat moje fňukání, že nemám Illuminae, ale už třetí Stránky světa (tímto se Vám omlouvám, dámy :D). Abych nezněla nevděčně, v tašce bylo i plno jiných super knihomolských dárečků, za které jsem strašně moc ráda a ještě jednou děkuji pořadatelům ! Illuminae letím koupit hned 7. listopadu :D

Na začátku jsme si celé prostory prošly a zas rychle zamířily zabrat místa na první workshop Jak se vaří kniha na který jsem si brousila zuby už od chvíle, co se zveřejnil program (společně s Překladatelskými oříšky, ale o nich až později). Celý workshop se nesl v pohodovém a vtipném duchu a já jsem si z něj odnesla plno zajímavých poznatků o tom, co všechno stojí za vznikem toho skvostu, který nám nakonec zdobí knihovny. 

Další na programu byla beseda s Rutou Sepetys od které jsem zatím bohužel nic nečetla, ale V šedých tónech už na mě nějaký ten pátek čeká doma a musím vám říct, že po setkání s Rutou už rozhodně se čtením nebudu dál otálet. Nevím jestli jsem někdy viděla člověka s takovou obrovskou energií, kdy celý sál jen hltal každičké slovo a člověk by snad i zapomněl na to, že v tom vydýchaném vzduchu se vůbec nedá dýchat :D

  

I po úmorné hodině a půl podepisování knížek jste Rutu stále mohli vidět s úsměvem na rtech a milými slovy pro všechny své fanoušky. Za to ji moc obdivuji a na její knihy jsem o to víc zvědavá. I já jsem si od ní nechala podepsat V šedých tónech a kdykoliv teď knihu otevřu, vzpomenu si na tu obrovskou osobnost, kterou jsem díky Humbooku mohla potkat.

Za foto moc děkuju Ivcce ! :D

V následující volné chvilce jsme s holkama využily Instagrafu, znovu jsme prozkoumávaly všechna zákoutí Humbooku a čekaly na očekávané Překladatelské oříšky. V tuhle chvíli už jsem nějakým nedopatřením (rozumějte únavou) zapomněla na fotodokumentaci, takže si budete muset vystačit jenom s mým krkolomným popisem :D

Jak už jsem řekla, na Překladatelské oříšky jsem se strašně těšila. Petr Eliáš, Veronika Volhejnová a Romana Bičíková byli úžasní a nechali nás nakouknout do všemožných zákoutí a trablů práce překladatele. Celou dobu jsem se skvěle bavila a odcházela s přesvědčením, že odteď začnu mnohem víc oceňovat povedené překlady, protože udělat takový dobrý překlad je občas vážně alchymie.

Nakonec jsem už úplně znavená zavítala do fronty na autogram od Christophera Paoliniho. Jeho besedy jsem se bohužel neúčastnila, protože vydýchaný vzduch a moje stále se zhoršující kocovina, nebyla úplně nejlepší kombinace a do teď si nadávám, že jsem na Humbook nešla odpočatá a v plném elánu :D Výše zmíněné asi taky mohlo za to, že jsem na chudáka Christophera málem hodila Eldesta a ztrapnila se u rozhovoru o dvou větách. Po této zkušenosti, ale můžu říct, že Christopher působil velmi sympaticky a z možné smrti ránou jeho vlastní knihou si nic nedělal :D

Sečteno podtrženo, Humbook rozhodně stál za to a já už se těším na příští rok ! Samozřejmě, pár neduhů by se našlo (PUKEC !, vydýchaný vzduch, malé prostory), ale obdivuji organizátory, že to všechno zvládli a snažili se ze všech sil, abychom si to my návštěvníci pořádně užili. Pevně věřím, že příští rok se všechny tyhle drobnosti odstraní a Humbook tak bude ještě lepší než letos !