Recenze: Loď mezi hvězdami

Originální název : Across the Universe ( Across the Universe #1)

Autor : Beth Revis
Série : Vesmír #1
Český název : Loď mezi hvězdami
Počet stran, Provedení : 360, vázaná
Datum vydání ČR : 15.8.2012
Nakladatelství: Cooboo

Anotace:
Sedmnáctiletá Amy se přidala ke svým rodičům coby „zmrazený pasažér“ na vesmírné lodi Universum a čekala, že se probere na nové planetě o tři sta let později. Nemohla tušit, že její spánek skončí o padesát let dříve a ona se octne ve zcela novém světě mezi hvězdami, ve světě, který si žije podle vlastních pravidel.

Amy si brzy uvědomí, že její probuzení nezpůsobilo jen selhání počítače. Někdo z pár tisíců obyvatel vesmírné lodi se ji pokusil zabít. A pokud rychle něco nepodnikne, její rodiče budou další na řadě. Proto teď musí co nejrychleji rozluštit skrytá tajemství Universa. Ale na jejím seznamu podezřelých figuruje i jediný člověk, na kterém jí záleží: Syn, budoucí vůdce lodi a láska, která přišla znenadání.

Dlouho jsem otálela než jsem se do téhle knihy pustila. Nerada se pouštím do něčeho, co je najednou na každém kroku a vy máte pocit, že kvůli tomu že jste stále ještě tím něčím nepoznamenaný jste skoro vyvrhelem. Já si raději počkám až všechno to šílenství odezní a nemám díky tomu přehnaná očekávání a mnohem víc si knihu/film/whatever užiju. A přesně tak to bylo s Lodí mezi hvězdami...

Amy je normální holka - má kamarády, kluka a milující rodinu. Ale díky tomu, že její rodiče dostanou nabídku na vesmírnou pouť na novou planetu, musí všechno opustit a nechat se na dalších třista let zmrazit. Ale stane se chyba - Amy se probouzí o padesát let dříve a ocitá se na lodi, kde se všechno až moc liší od toho, na co byla ve svém starém domově zvyklá...

Řeknu to hned na začátku, žádné sci-fi nikdy nebylo pro mě. Vesmírné lodě, vzdálené planety - nic z toho mě nikdy nelákalo a podobně laděným příběhům se prostě vyhýbám. Vlastně proti tomu nemám nic osobního, jen to prostě není můj šálek kafe. A právě proto jsem byla tak překvapená, jak rychle jsem se do příběhu začetla a přistoupila na autorčinu hru. 

Ale zpátky k příběhu.

Amy se neplánovaně probouzí na lodi, tak vzdálené všemu, co znala a milovala. Rodiče jsou sice od ní na dosah ruky, ale i tak by od ní nemohly být dál. Je sama a já si její situaci upřímně ani nedovedu představit. O to víc jsem si cenila toho, jak se to svým způsobem snažila zvládat a být silná. Ale tím její problémy nekončí, někdo postupně rozmrazuje a zabíjí ostatní kryogenetické pasažery a Amy nezbývá nic jiného než vypátrat, kdo za tím stojí dřív, než zabije i její rodiče.

Z celého toho "světa" na lodi mi chvílemi mrazilo. Ať už se to týká uzavřeného prostoru bez slunce, nebe, skutečné přírody nebo rovnou zvláštních obyvatel lodi. Vážně bych se na tomhle místě nechtěla za nic na světě ocitnout ať už by tam bylo Synů kolik chce. To mě přivádí k hlavní mužské postavě. 

Syn mi zpočátku připadal takovej nemastnej neslanej, ale postupem času jsem si ho oblíbila a chápala jeho pohled na svět. Někteří knize vytýkají, jak rychle si k sobě hlavní postavy našli cestu. Mě na tom nic divného nepřipadá. Upřímně být na místě, kde na mě všichni koukají, jak kdybych byla přinejmenším nakažená leprou asi taky přilnu k prvnímu člověku, který se na mě dívá aspoň trochu vlídně. Na druhou stranu být na lodi jediný svého věku, zvyklý jen na jedno etnikum, určitě mě hned okouzlí dívka, která je tak odlišná od toho, co znám.

Myslím, že bez toho, abych spoilerovala a připravila vás tak o tajemství, která Loď mezi hvězdami skrývá, už toho moc napsat nemůžu.

Kniha mě od začátku chytla a až do konce nepustila. V příbehu se skoro pořád něco dělo a tak bylo někdy skoro až nemožné se odtrhnout. Opravdu jsem nečekala, že mě příběh až tak moc chytne a já byla mile překvapená. Dá se říct, že jsem v příběhu nenašla nic, co by mě nějak iritovalo a já si ho prostě a jednoduše užila.

I přes to, že některá tajemství v závěru odhalíte, autorka si stále nechává dost věcí do dalších dílů a já už mám teď připravený druhý díl Milion Sluncí.