RC Recenze: Hon

Originální název : The Hunt

Série: Hon #1

Autor : Andrew Fukuda

Český název : Hon

Počet stran, Provedení : 304, paperback

Datum vydání ČR : 2014

Nakladatelství: Fragment

Goodreads

Jak zůstat na živu ve světě, kde jsou lidé považováni za pochoutku a všichni touží po jejich krvi?
Pravidla jsou jasná: nesmát se, nepotit se, neupozorňovat na sebe. A hlavně – nezamilovat se do jedné z nich!
Gen se liší od všech ostatních. Nedokáže běžet rychlostí blesku, sluneční světlo ho nezabije a nemá neukojitelnou touhu po krvi. Není upír, je člověk.

Je vybrán, aby se zúčastnil honu na poslední lidi. Jeho pečlivě utajovaný život se hroutí. Skupina bezcitných lovců začíná tušit, že s ním není něco v pořádku. Seznámení s dívkou v něm probudí city, které do té doby neznal.
Gen našel něco a někoho, za co má cenu bojovat, a jeho potřeba přežít ve světě plném nemilosrdných dravců je stále silnější...

Recenzí na Hon je všude plno a já si to moc dobře uvědomuji. To nic nemění na tom, že jsem byla opravdu zvědavá, co na tuhle knihu řeknu já, protože jak to tak pozoruji, jsou lidé, kteří knihu vychvalují až do nebes a lidé, kteří by jí nemůžou přijít na jméno. No a jak nakonec kniha dopadla u mě ?

Svět už není takový, jaký ho známe. Vládu převzali ONI - lidé, kteří mají se současným člověkem pramálo společného. My jsme glupani - Oni jsou noví lidé.

Uprostřed toho všeho stojí jeden kluk - Gen.  Žije mezi nimi, chová se jako oni a to vše proto, že mu nic jiného nezbývá. Jeho život je každodenní přetvářka, hra na něco čím není. Důvod ? Kdyby zjistili, že je obyčejný glupan, bylo by hned po něm.

Všechno to snažení jde, ale vniveč ve chvíli, kdy je vyhlášen další hon na glupany a mezi lovce je vylosovaný právě Gen. A je jen otázkou času, kdy se před ostatními lovci něčím prozradí...

Od začátku knihy mi bylo jasné, že tohle bude asi trochu něco jiného, než jsem očekávala. Vlastně musím přiznat, že první polovina knihy byla naprosto skvělá. Svět, který nám přináší Andrew Fukuda je promyšlený, velmi poutavý a propracovaný do každičkého detailu. Některé věci jsou sice krapet za vlasy přitažené, ale pořád nad tím převládá můj obdiv ke světu, který nám Hon přináší. Hlavní hrdina sice není žádný velký sympaťák, ale pro účely příběhu to vlastně ani moc nevadí a já si užila fakt, že je to tak přímočaré a bez dlouhých srdceryvných myšlenek hrdiny. Pak ale nastal zlom a všechno, co do té doby čtenář zjistí a nebo si dokonce oblíbí jde do kopru...


Nejsem si jistá jestli to byla přímo polovina, nicméně, knihu si pomyslně rozděluji na předtím a potom. Předtím - kdy bylo všechno tak nějak promyšlené a zajímavé a Potom - kdy nic nedávalo smysl, nelogičnost převzala otěže a já se začala nudit. 
Když už si autor vytvoří nějaký ten fiktivní svět, měl by jeho zákonitosti dodržovat, to je snad všem celkem jasné, ne ? Proto mě vždycky nejvíc dokáže naštvat, když vidím, jak autor neví, kudy kam a plynulost příběhu se snaží nakopnout právě na tom, že nerespektuje své vlastní zákony. To byl právě případ Honu, protože jsem se nedokázala ubránit pocitu, že Fukudovi dochází dech a snaží se z té slepé uličky vybruslit, co mu síly stačí. Bohužel na úkor příběhu...

Byla jsem schopná knize odpustit, že je v podstatě spatlaninou všeho možného, dokud to fungovalo. Nelogičnost jsem schopná tolerovat, dokud mě příběh baví. Bohužel ke konci se nedělo ani jedno. Na druhou stranu, pokud se děj v příštím díle o něco víc rozjede a přibude trochu akce, věřím, že se to všechno dá ještě zachránit a Fukuda nás ještě překvapí. 

Hodnocení
Dalo se z toho vytřískat mnohem víc. To je to, co se mi pořád ozývá v hlavě, když si na Hon vzpomenu. Na druhou stranu, Předtím za to opravdu stálo a já se skvěle bavila. Tam mi Fukuda dokázal, že psát opravdu umí a že jeho cit pro detail je celkem obdivuhodný. Proto se nevzdávám a přivírám všechny oči - a teď mi Fukudo dalším dílem ukaž, že jsem se v tobě nespletla !

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment.

Knihu si můžete objednat na jejich stránkách.