Abeceda knihomola #3

Tento projekt pochází od  Marky a Kristý, pro více informací můžete navštívit jejich blogy :)

Tak tohle už je vážně ostuda ! Takže se veřejně kaju a slibuju, že tohle obrovské zpoždění, co nejdříve dohoním :)

C is for...

Citové pouto

Mám citovou vazbu snad ke každé knížce, která mi kdy prošla pod rukou. Ať už jde o tu negativní, kdy mě jenom vzpomínka na ní dokáže rozčílit, tak i tu pozitivní, kdy si vzpomenu na všechny ty chvíle, které jsem s knihou prožila. Knihy jsou takovou mou kronikou, připomínají mi v jaké životní fázi jsem se zrovna nacházela, jakou jsem měla náladu nebo kde jsem ji četla. Například dodnes vzpomínám na Černý dům od Kinga, který jsem četla na jedné opravdu nevydařené dovolené v Turecku (byla strašná kosa!), už vám asi neřeknu o co tam úplně šlo, ale dodnes si vzpomínám, jak mi kniha zpřijemňovala chvíle strávené na pokoji. I když už příběh dávno v mé mysli vybledl, ty pocity si pořád pamatuju. I proto se nerada knih zbavuji, protože i když je to třeba Stmívání, ráda si vzpomenu, jak mi bylo nějakých sedmnáct a tuhle sérii jsem milovala. Dnes asi můžu s čistým svědomím říct, že k některým z těchto knih bych se už nikdy nevrátila, ale ráda si s nima občas zavzpomínám :)

Čekání

Je jedno jestli se jedná o čekání na další díl mé oblíbené série nebo jen netrpělivé vyhlížení pošťačky s mým vytouženým balíkem. Čekání mě i jako knihomola provází na každém kroku. Dohnalo mě ke čtení v angličtině, protože představa, že se dalšího dílu v překladu dočkám až za rok je naprosto nemyslitelná ! Jsem člověk, který prostě hrozně špatně nese, když musí na něco čekat a to způsobilo, že chodím všude pozdě (všem svým přátelům se tímto omlouvám !). Čekání má samozřejmě i ty pozitivní dopady, ať už zmíněné čtení v angličtině, nebo také to, že čtu v jakékoliv chvíli, kdy někde na něco nebo někoho musím náhodou čekat (stále existují jedinci, kteří chodí ještě později, než já). Čtu na zastávkách, v kavárnách, v restauracích, prostě kdekoliv, kde to jen trochu jde. Mám pak vždycky pocit, že jsem ten, jinak dost ztracený, čas nějak konstruktivně využila. Problém nastává až ve chvíli, kdy dotyčná osoba konečně dorazí a já zjišťuju, že bych uvítala, kdyby se ještě na chvilku zdržela a já stihla dočíst kapitolu :D

Čas

Je jedno kolik toho mám na práci, stejně je ho pořád tak zatraceně málo ! Obdivuji všechny, kdo si ho dokáží pořádně naplánovat a rozvrhnout, protože já sama jsem strašný chaotik. Za skoro dvacet čtyři let jsem se stále nenaučila plánovat dopředu a každý den na to pak doplácím. Pravda je, že na druhou stranu, lépe se mi pracuje pod tlakem (ne, že by mi zbývalo něco jiného :D) a tak už jsem si na to nějak zvykla a většinu svých snah o nápravu jsem už dávno vzdala. Dost se to podepisuje i na blogu a upřímně, to mě štve asi nejvíc. Právě kvůli blogu se snažím, lépe si čas rozvrhnout (říká člověk, co už má s tímhle projektem tří týdenní zpoždění :D) ale stále jsem se nenaučila psát si do zásoby. Když mám, co říct, chci to říct hned teď ! To samozřejmě souvisí i s předešlým bodem a moji nechuti k čekání. Dost často se mě lidi ptají, kdy stíhám číst, když pořád nemám čas. Odpověď je jednoduchá a obsažená v bodu o čekání :D Čtu prostě kdekoliv ! Kdo tvrdí, že nemá vůbec čas číst, tak se jen vymlouvá, protože místo čučení na facebook v mobilu si může otevřít knížku ! Takže, přestaňte svoje nečtení házet na čas, ten za to nemůže. Na vině je jenom špatné využívání nudných chvil, kterých je v životě každého z nás opravdu dost :)