Jarní dumání #1

Druhý ročník Jarního dumání, které pořádá Syki, jsem si prostě nemohla nechat ujít ! Témata, která se budou probírat najdete v úvodním článku na Knižním Doupěti.

Knižní čtečky. Téma, které dělí všechny knihomoly na tři základní tábory :

◉ Na ty, kteří všechny čtečky za každou cenu bojkotují
◉ Na ty, kteří si už čtení bez čteček nedovedou představit
◉ A na ty, kteří čtečky sice využívají, ale stále dají přednost papírové knize

Já osobně spadám do poslední zmíněné skupiny. Svoji čtečku miluju, je to nástroj, který mi dává možnost číst prakticky kdekoliv a kdykoliv. Skoro každý den absolvuju hodinovou cestu do školy a kdybych měla některé bichle tahat sebou, myslím, že už bych si dávno uhnala skoliózu. Taky mi vyhovuje, že v ní můžu mít nacpané nepřeberné množství žánrů a tak, když náhodou dostanu chuť na romantiku/thriller/whatever, hned můžu začíst číst. I na dovolenou je čtečka jako dělaná ! Místo toho, abych tahala hromadu knížek, nandám si všechno do čtečky a pak už si jenom vybírám. Dost to usnadnilo život mě i těch, co se mnou někam jezdí - nikdo nerad tahá sto kilové kufry. Svůj klad má pro mě čtečka i v té blogové sféře. Mnoho nakladatelství pomalu přechází na recenzní e-knihy a jelikož nesnáším čtení na počítači, některé spolupráce by mi zůstaly uzavřeny. 

Asi bych měla konečně prozradit jakou čtečku to vlastně mám. Mým parťákem je Kindle 4, který sice už rozhodně není žádný výkvět moderní technologie, ale pro mé účely bohatě stačí. Jediná věc, která by mi možná ještě malinko usnadnila život, by byla mít podsvícený displej. Nicméně, určitě nemám v plánu svého miláčka měnit dokud to nebude vážně nutné a neodejde mi do čtečkového nebe. I pak, ale nejspíš budu konzervativní a zůstanu u obyčejné čtečky ( s podsvíceným displejem!) bez barev a dotyku :D

I přes všechny klady, které jsem vyjmenovala, ale napořád zůstanu věrná papírovým knihám. Ten pocit, když otvíráte novou knihu a uslyšíte to krásné lupnutí vazby, to se vám se čtečkou prostě nikdy nestane (pokud ano, něco je špatně :D). Také jejich vůně, brouzdání v knihkupectví a pak cesta domů s novým přírůstkem v tašce. A to jsem se ještě vůbec nezmínila o vystavování v knihovnách. Jsem jeden z těch lidí, co prostě milují svoji knihovnu a všechny ty krásné obálky. I to je důvod proč, když se mi nějaká kniha v ebooku líbí, nutně si ji musím koupit a jenom se kochat z toho, že ji mám. Asi nikdy totiž nebudu považovat ebooky za plnohodnotné knihy a nějak si nedokážu představit, že by jednoho dne opravdu nahradily všechny ty papírové. A pokud se to opravdu stane, tak nějak doufám, že já osobně už budu nějaký ten pátek pod drnem a nebude mě to muset trápit.