Vykecávání | Jak je důležité dát si občas pauzu

Někteří z vás si jistě všimli, že jsem poslední půl rok nebyla tak aktivní (pokud jste si toho nevšimli - dělejte jako bych nic nenapsala :D). Důvodů je hodně, mohla bych se vymlouvat na nedostatek času, ale já se vymlouvat nechci a na rovinu vám vysvětlit co a jak. 

Je to přes dva roky, co jsem začala blogovat a nebudu tvrdit, že se to už nestalo mojí neodmyslitelnou částí. Stalo a já si tímto článkem rozhodně nechci stěžovat a bědovat nad tím, jak je těžké být bloger. I přesto jsem se právě tyhle prázdniny dostala do fáze, kdy mi přišlo, že už z toho nemám takovou radost jako dřív. Z něčeho, co jsem milovala se totiž postupem času začala stávat povinnost. Blog tak přestal být místem, kam si chodím odpočinout, ale stal se tím, co ještě MUSÍM udělat. Začalo mi docházet, že se to odráží i na tom, jak píšu a všechna ta energie, kterou jsem při psaní dřív cítila, byla najednou pryč. 

Tak nastalo to, že jsem každý článek odkládala, dál se nervovala, že už by měl být hotový a při čtení jakékoliv knihy přemýšlela nad tím, že bych číst neměla a měla bych dohánět resty. Tohle odkládání vedlo samozřejmě k tomu k čemu vede každé odkládání - všechno se začalo nabalovat a já už nevěděla, jak z toho ven. Navíc mi to zkazilo i požitek ze čtení a já si tak neužívala ani to. Naivně jsem čekala, že tahle moje krize/blok/říkejte-si-tomu-jak-chcete brzo přejde a já zas budu mít chuť a energii psát jako dřív. To bohužel stále nepřicházelo, až jsem si řekla DOST! Takhle to dál nejde a dala si na čas od všeho pauzu. 

Blogování jsem rozhodně nechtěla ukončovat a nijak na to upozorňovat, prostě jen zkusit, jestli aspoň malá pauza nezafunguje. Blog jsem se snažila nadále udržovat aspoň při životě a sama jsem se zamýšlela, jestli to nadále má cenu.  Přestala jsem sbírat přečtené stránky jako pokémony a četla jenom, když jsem měla vážně chuť a náladu. Jak jsem doufala, přišla jsem na to, že mi to opravdu chybí a tak jsem začala promýšlet novou strategii návratu. Zjistila jsem, že se musím vrátit k samotnému prvopočátku, dělat to pro vás, ale zároveň i pro sebe. Přestat se snažit dohnat ostatní a nasadit si své vlastní tempo. Přestat se stresovat a brát to jako něco, co musím udělat. Psát s chutí a energií. Protože tohle má být především zábava a ne závod.

Postupně se tedy vracím a zas si to užívám. Zřejmě byla pauza přesně to, co jsem potřebovala a já jsem moc ráda, že jsem si díky ní uvědomila v čem byl problém a znova ho snad nebudu opakovat. Díky tomu, že jsem se přestala stresovat, zas si užívám čtení. Neříkám, že se to nikdy už opakovat nebude (čekají mě státnice a bakalářka by na tom měla být líp, než je :D), ale došlo mi jak moc mám svůj blog ráda a jak moc mi udělá radost každý komentář nebo jakákoliv zpětná vazba od vás (to jsem teda věděla vždycky, jenom tak pro upřesnění :D)

Mám v hlavě plno projektů (jeden už za chvilku vypukne!), které chci co nejdřív rozjet a plno článků, co chci napsat. Jak už jsem ale řekla, nasadila jsem si své vlastní tempo a toho se budu držet. Začala jsem si psát do zásoby a nezveřejňovat hned všechno, abych zas nebyla ve stresu z nestíhání a snad to půjde :)

Co z toho všeho tedy plyne ? 

Je důležité občas na chvilku vypnout, uvědomit si zda to dělám proto, že to mám ráda nebo ze setrvačnosti. Neexistuje totiž nic horšího, než blog který píše někdo, kdo to nedělá s chutí. Je to vidět, je to cítit a nemůže to trvat dlouho, než se na to dotyčný vykašle. 

Takže pokud vás taky trápí nějaký ten blok, dejte tomu čas, zkuste si dát pauzu a sami uvidíte, jestli vám to začne chybět a vy si uvědomíte, že chcete dál pokračovat. Věřte mi, je krásný pocit vrátit se s novou energií :)

A co vy ? Zažili jste už nějaký blok ?

A jak jste s ním bojovali ?