RC Recenze | Cestovatelka

Po dočtení Pasažérky jsem měla v hlavě asi tak milion otázek a jenom jsem děkovala Bohu, že jsem se do téhle dilogie pustila až ve chvíli, kdy už byl venku i druhý díl a já tak mohla v podstatě okamžitě navázat Cestovatelkou. Dostala jsem ale odpovědi na všechny své otázky?

Honba za astrolábem pokračuje!

Poté co byli Etta a Nicholas rozděleni, jim nezbývá nic jiného, než se pokusit zarazit intrikánské válčení všech znepřátelených skupin, najít odpověď na to, jak se z tohoto zamotaného kruhu vlastně dostat bez toho, aby byla budoucnost nadále ovlivňována a najít cestu jeden k druhému napříč staletími. Tentokrát na to však nejsou sami a během jejich cesty najdou spojenectví tam, kde by ho nikdy nehledali...

I přesto, že jsem na knihu byla šíleně natěšená, nemohla jsem se ubránit lehké skepsi. Povede se autorce, aby mě konečně vážně dostala? Ale vezmeme to hezky popořádku. Příběh začíná tam, kde v předešlém díle skončil a čtenáři už jsou od první stránky nabízeny odpovědi na všechny ty palčivé otázky, které si po celou dobu kladl. Dokonce jsem pomalu začala i pronikat do tajů celého cestování časem a pomalu jsem si myslela, že tohle prostě bude ono! Autorka znovu předvedla, že psát umí a já si užívala to zvláštní tempo a atmosféru, kterou předvedla již v Pasažérce. Netrvalo to ale dlouho a já jsem narazila na jeden problém...

Tím problémem pro mě byly samotné hlavní postavy. To, co jsem v prvním díle dokázala nějakým zázrakem překousnout a vlastně i trochu vytěsnit, se v Cestovatelce stalo něčím z čeho jsem si málem rvala vlasy frustrací. Přesněji řečeno šlo o Ettinu osobnost, která mě nedokázala ničím dostatečně upoutat a už vůbec přesvědčit o tom, že bych se s ní mohla aspoň na okamžik ztotožnit. S hlavním mužským hrdinou jsem měla zas trochu jiný problém - opravdu si nepamatuji, jestli jsem někdy měla tu čest s takto ufňukaným zástupcem mužského pohlaví. Vážně, všechny ufňukané hrdinky, se kterými jsem se kdy setkala, s klidem strčí do kapsy. Jistě, v některých částech jsem s ním soucítila a jeho "fňukání" bylo na místě, bohužel mi postupem času přišlo, že se to přenáší i do chvil, kdy mělo cenu především bojovat a ne bědovat. Asi si teď říkáte, že pokud jsem nesnášela hlavní hrdiny, musela jsem být z Cestovatelky pořádně otrávená a tahle recenze bude pokračovat už jenom všemožnými výtkami. Opak je pravdou.

Všechno totiž zachraňovaly vedlejší postavy, které v sobě měly tolik života a energie, že nedokážu pochopit, proč autorka aspoň malinko z jejich osobnosti nepropůjčila i hlavním hrdinům. Sophie, Julian a Henry se pro mě stali vítanou spásou a díky jejich společnosti jsem si vlastně ve finále čtení této, ne zrovna útlé, knížky pořádně užívala. Sophie totiž dokázala dokonale vyvážit Nicholase bědujícího nad ztracenou Ettou a její uštěpačné poznámky mi několikrát vykouzlily úsměv na rtech.

V Cestovatelce se autorka mnohem více zaměřila na samotné cestování časem a všemožné epochy do kterých jsme se společně s hrdiny mohli podívat - a to dokonce i do středověké Prahy! Nebudu lhát, kniha by se určitě dala trošinku proškrtat a o něco zkrátit, ale můžu vám říct, že mi to při čtení nijak nevadilo. Autorka má svůj osobitý styl, který ne každému sedne a přesto, že normálně pomalému tempu u knih neholduju, v případě této série to k příběhu prostě sedělo a rozhodně nikterak nerušilo. Nemohla jsem se ale zbavit pocitu, že na to jaké pomalé tempo některé části knihy měly, konec byl takový chaotický shluk, že jsem musela začít ignorovat všechny ty paradoxy a oslí můstky, abych si to celé dokázala pořádně užít

Může se vám zdát, že je má recenze trochu chaotická, jako bych se nedokázala rozhodnout, jestli jsem nadšená nebo zklamaná - a to je vlastně pravda. Na všechny zápory na mě totiž v knize čekaly i klady, které mou frustraci dokázaly skvěle vykompenzovat. Když se nad tím teď zpětně zamyslím, čtení jsem si opravdu užila a nelituji, že jsem se do této série pustila. Cestovatelka mi dala všechny ty odpovědi na které jsem tak netrpělivě čekala, vedlejší postavy jsem si dokázala neskutečně zamilovat, ale... Ať se na to dívám, jak chci, vždycky tady zůstane to ALE, které mě nutí dát této sérii opět 3 hvězdičky.

Pokud jste četli Pasažérku, rozhodně Vám nesmí ujít ani závěrečný díl, který je v mnohém jiný a tak dokáže zaujmout i ty, kteří nebyli z toho prvního kdovíjak nadšení. A jestli nad touto sérií stále váháte a máte chuť na nenáročné oddychové čtení o cestování časem, které vás sice nezvedne ze židle, ale  zpříjemní vám zimní večer, směle do toho :)

(Navíc má kniha opět naprosto nádhernou obálku!)

Moc bych chtěla poděkovat internetovému knihkupectví KNIHCENTRUM.cz za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu si můžete objednat na jejich stránkách.